Lago Cecita a Lago Arvo v pohoří la Sila v Kalábrii

Národní park La Sila je na jihu Itálie, ba dá se skoro říci až na jihu Kalábrie. Cesty turistů do těchto dálek jsou řídké a proto Kalábrii máme tak rádi a byli jsme tam již několikrát

Takhle na jih se po Evropě v létě cestuje hlavně za mořem a sluncem. My to chtěli tentokrát pojmout jinak a vzali jsme s sebou do aut kola. Naše polovičky z toho měli před odjezdem psotník, ale co jim nakonec zbylo. I já měl určité pochybnosti, přeci jen ty teploty tam dole na jihu... . Zabalili jsme a vyrazili. Cesta byla dlouhá necelých 2000 km.

            Ubytování přímo u moře, pláž slušná, teploty kolem 30, prostě všechno jak má u moře na jihu být. Po pár dnech válení na pláži jsme naplánovali první cyklovýlet do pohoří La Sila.

            La Sila je národní park a nalézá se až na jih od podpatku proslulé italské boty. Jeho nejvyšší vrcholy jdou skoro ke 2000 metrům nad mořem. Ale zkuste si o něm něco doma najít na internetu. Já osobně vygooglil pár článečků, ale byla to bída. Když si vezmete knižní průvodce o Itálii, tak tam máte třeba několik stránek o Florencii, ještě více stránek o Římu, ale tak 5 stránek o celé Kalábrii. Zašel jsem do specializované prodejny map v Praze Jungmannově ulici a chtěl mapu pohoří Sila. Byla mi nabídnuta pouze automapa celé jižní Itálie. Prostě pro středoevropany jakoby Itálie končila pod Římem. Naštěstí se dají stáhnout nějaké mapy z internetu do mobilu.

            I to málo, co jsme se o Sile dozvěděli dopředu nám stačilo na to, abychom se tam těšili. Po několika dnech válení na pláži nakládáme kola do aut. Nezapomene přibalit plavky a těšíme se na koupání v horském jezeře.  A vyrážíme do hor. Máme naplánován objezd jezera Cecita, které leží v nadmořské výšce kolem 1300 metrů nad mořem.

            Cesta od pobřeží se klikatí tak usilovně, že s povděkem kvitujeme, že již necestujeme s malými dětmi. Blinkací pytlíčky by brzy došly. A jak stoupáme a stoupáme, tak se počasí začíná měnit, zatahuje se, za chvíli první černá mračna a už jsou tu první kapky. Ale jedeme dál. Když se teplota dostane až ke 13 (opakuji - jsme na jihu Itálie a je půlka července!) stupňům Celsia, tak uznávám i já, že balení plavek s sebou bylo úplně zbytečné. Dosahujeme výšky asi 1470 metrů, venku mlha, déšť a teplota tak na zalezení ke krbu.

Krajina jak v horách Střední Evropy

I ta stavení jsou našim dost podobná

Jehličnany a svěží zeleň

            A tomu úměrně vypadá i okolí. Jehličnaté lesy jako u nás, všude svěží zeleň, skoro by člověk nejradši vyrazil na houby. Kdo zná vyprahlou, nažloutlou jižní krajinu, tak nemůže věřit, v jaké zeměpisné šířce se zde nalézá. A stejně je to i u Italů. Ti, když sem zavítají, jak jsme se dočetli v jednom průvodci, tak nechápavě koukají kolem sebe, jako by byli v Alpách. Krajina je fakt k nerozeznání.

             Sjíždíme k jezeru a přemýšlíme co dál. Déšť sice ustal, ale černá mračna se stále převalují, ani teplota není nejvyšší. "Rozkaz zněl jasně!", parafrázuji jeden známý český film a velím, že nasedáme na kola a začneme objezd kolem jezera. Začneme u informačního centra, kde se dozvíme, že pánem je zde chráněný vlk. Ale narazit na něj, to je asi stejně pravděpodobné jako potkat v Himalájích Jettiho. Je to obrovsky plaché zvíře.

Start našeho výletu

Hned na začátku je nám jasně sděleno kdo je tady pánem

            Objezd jezera je necelých 30 km, s převýšením asi 50 metrů. Celé se to jede po silnicích, ale projede pár aut za hodinu. Jinými slovy je to vhodné i na výlet s malými dětmi. Ale pozor! Turistika sem ještě moc nedorazila, tak nečekejte cestou bufety, restaurace, obchody a stánky. Sem tam něco, ale velice výjimečně.

Lago Cecita

Ráz krajiny ale i stavby občas připomínají i Alpská horská střediska

Tady jsme posvačili

Krásný objezd svěží krajinou. Auto projede tak jedno za hodinu.

Lago Cecita

Kolem jezera moc lesa není, je zde hodně pastvin i polí. A tak potkáváme oslíky, koně, kozy, ovce a nepřeberné množství krav s telaty. Jedno stádo i na zpáteční cestě autem, což bylo trochu dobrodružné, než se nám podařilo opatrně prorazit.

První z místních obyvatel.

Další místní. Bohužel se nás trochu bály.

Kozy nesmí chybět.

Největší z místních.

To bylo o lak a o plechy.

A ten to tu všechno hlídá

            Ale to hlavní - nezmokli jsme. Tak už v pohodě protrpíme několik desítek zatáčkovitých kilometrů cestou dolů k moři a teplota se zase vrací tam, kam má, tedy k hodnotám kolem třiceti stupňů. U moře jsem zase v klasické jižní Itálii. La Sila je krajinou, teplotou a florou úplně jiný svět, nechce se věřit že jen pár desítek kilometrů vzdálený.

            O pár dnů později vyrážíme k druhému horskému jezeru Arvo. Po předchozích zkušenostech již plavky nebalíme. Zato si radši bereme více vlastních zásob pití a jídla. U moře jasno a v horách zase mraky, ale už to není tak kritické. I teplota maličko vyšší, ale na opalování to není. Vybalujeme kola a vyrážíme. Hned po pár metrech nás zaujme rodinka sbírající lesní jahody. Tedy tak velké jako tady jsem ještě v životě neviděl. Dáváme si všichni svačinku přímo z kol.

Takhle velké plody jsem u nás nikde neviděl.

            Dorazíme do první vesnice Lorica. Tady je to o něčem jiném. Jedna hospůdka vedle druhé, stánky se suvenýry, půjčovna kol. Tady to prostě žije, i když tak na půl. Připomíná to naše napůl opuštěná horská centra v létě. Dáváme si jedno Kapučíno a jedeme dál. I dnes je v plánu asi 30 km s malým převýšením, většinou po silnicích.

Objezd jezera Arvo

Jezero Arvo

Jezero Arvo. Jak v Alpách.

Stačilo jen smočit nohy. Ale bylo to dost studené.

Asi zdejší klasické počasí. Bouřková mračna se již ženou.

            Krajina má stejný ráz jako u jezera Cecita, tentokrát vidíme i vzdálenou lanovku. A již nás nepřekvapí fotografie místních krajů s bílou pokrývkou, které občas vidíme na informačních tabulích. I stavby zde mají horský, občas až alpský ráz. A tak jedeme a kocháme se až ... a teď přišel ten úder. Jsme zhruba v půlce, tedy na druhé straně jezera. a před námi na silnici je značka se zákazem vjezdu cyklistů a motorkářů. Takže auta mohou a ostatní ne? Že by to tu vypadalo na rychlostní silnici, po které se valí tisíce aut, to tedy ne.

Tato kombinace značek asi byla největším překvapením výletu.

Co to má znamenat? "Já se poptám", ujímám se záchrany a oslovuji pána středních let za plotem. Má chabá znalost italštiny a jeho asi taky, protože tady se mluví nějakým nářečím, mi moc informací nepřineslo. Pouze jsem pochopil, že nám vehementně naznačuje, že tudy určitě nemůžeme. Pochopil jsem něco ve smyslu býků. Vzhledem k tomu, že jsme u vody viděli velká stáda pasoucího se dobytka, tak by povolení vjezdu autům, ale nikoliv motorkářům či cyklistům dávalo smysl. Zklamaně se otáčíme a stejnou cestou se vracíme zpět. Byly by zde možnosti jiných, delších okruhů, s větším převýšením, ale to není ve fyzických možnostech našeho týmu.

            V Cecitě si dáváme jedno pivo a zkusíme se opět poptat místního obsluhujícího na důvod zákazu. Pochopili jsme něco v tom smyslu, že tam jsou popadané stromy a větve a silničáři jsou líní to uklízet, tak tam radši dají zákazovou značku. Ale proč tam tedy mohou auta? Záhada stále není vyřešena.

            Nakládáme kola do aut a logicky zaznívá jediný závěr: prozkoumáme to autem, to tam smí. Řešení je hned za první zatáčkou, asi 300 metrů za zákazovou značkou: na dodatkové ceduli varující před nebezpečím stojí: buche, což jsou dle slovníku díry. Pravda je tedy taková, že silničáři to moc neopravují, ale fakt je i takový, že kvůli děrám jsme se vrátili a to jsme jeli na horských kolech! Nač si kazit náladu, tak se celé té historii jen smějeme. Tady totiž když cyklista, tak na galuskáči. Že by se našel blázen na horském kole, který by chtěl jezdit terénem, to je stejně nepravděpodobné, jako že v jižní Itálii najdete svěží jehličnaté lesy a zelené pastviny.

 V pohoří La Sila můžete podniknout i hodně pěších výletů.

Nikdo by neřekl, že toto není zemědělská krajina střední Evropy, ale úplně té jižní.

            Návštěva pohoří La Sila určitě stojí za to.

Může se hodit:

- Webové stránky Národního parku La Sila: http://www.parcosila.it/.

- La Sila na Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/La_Sila.

- Pro přístup do hor autem zvolte radši okliku a co nejvíce po hlavní silnici, co nejméně po místní. Ušetříte spoustu času a žaludek.

- V horách skoro nikde nenatankujete.

- Déšť je hodně pravděpodobný, i v létě.

Soubory GPX:

Vzhledem k tomu, že editor idnes.cz neumí pracovat s jinými než obrazovými přílohami, pokud si chcete soubor .gpx stáhnout, postupujte následovně:

- Klikněte pravým tlačítkem myši na odkaz a "Kopírovat adresu obrázku".

- Otevřete si nové okno prohlížeče a adresu vložte do adresového řádku (CTRL+V).

- Otevře se vám zdánlivě nesmyslný soubor. Kdekoliv v něm klikněte pravým tlačítkem myši a "Uložit stránku jako...".

- Nyní se vám již soubor .gpx uloží na vámi zvolené místo ve vašem počítači.