Jak kdo vycucl 17. listopad

Výročí se blíží, proto si porovnejme dva osudy dvou odlišných lidí. První chartista, druhý komunista, bachař, který právě ty první hlídal a předělával. 

René Matoušek podepsal Chartu 77. Za to, i za jiné své aktivity, si v komunistických žalářích odkroutil svůj čas. Hned po revoluci se stal členem vyšetřovací komise, která se mimo jiné zabývala i prohřešky členů vězeňské služby z Minkovic.

            Soudruh Vondruška dělal za socialismu bachaře právě v Minkovicích, což byl jeden z nejtěžších kriminálů konce naší socialistické éry. Psal jsem o něm zde. Soudruh Vondruška byl vězni hodnocen jako jeden z nejbrutálnějších bachařů. Ale dnešní soud těm vězňům neuvěřil, zatímco kovanému komunistovi ano, to bude ještě dál.

           Vyšetřování před tou komisí se soudruh Vondruška obratně vyhnul tím, že po revoluci velmi rychle opustil řady ozbrojených složek (dnes Vězeňské služby) a jako civilista komisí vyšetřován nebyl. Ve své rodné straně ale zůstal a dotáhl to až do Parlamentu České republiky.

            René Matoušek zemřel v roce 1992.

      Soudruh bachař Vondruška je ještě dnes živý více než dost, což dokázal například svou demonstrací proti průjezdu amerického vojenského konvoje. Zjevně by se mu lépe líbily opětovné průjezdy konvojů ruských.   

          René Matoušek v době své smrti pobíral invalidní důchod 1190,- Kč. Z toho měl platit výživné na dvě děti a sám z toho i žít. To by dnes odpovídalo tak 7000,- korunám.

            Důchod soudruha bachaře Vondrušky bude jářku tak 19-20 tis.? Tedy tak cca 3x vyšší.

          René Matoušek obdržel do své smrti odškodné za téměř dvouleté věznění bolševikem rovných 10.000 Kč.

            Jeho (obrazně řečeno) věznitel nyní od státu obdrží 121.000,- (70+51). Je to odškodné za to, že byl "neoprávněně" stíhán za svou činnost v lágru Minkovice. Tak jako před rokem 1989, i dnes, slova bývalých politických muklů neznamenají pro naši justici nic.

            Ve vězení jako vězeň soudruh bachař Vondruška nebyl a ani do budoucna se bát nemusí, neboť ho ochrání zástup "soudců Velemanů", kteří nám návdavkem ještě vysvětlí, že jsme jako občané nevyzrálí pitomci, když se nám nestýská po starých dobrých časech.

            A ještě nás poučí, že je to něco nehorázného, když náhodou odmítneme komunistickému bachaři, o kterém pamětníci tvrdí, že byl přímo násilník, podat ruku, jako to v nedávné minulosti udělali někteří představitelé libereckého kraje. I to je ve výroku soudce Velemana o štědrém finančním odškodnění soudruha Vondrušky.