Jak je důležité mít na někoho složku

A držet ho pak pod krkem. A čím déle, tím lépe. Výhody, které tím získáte, mohou být neocenitelné. Buď politicky, nebo majetkově, ale třeba i osobně.

Naposled se takto vyjádřil bývalý americký prezident na adresu svého potenciálního konkurenta v budoucím prezidentském klání DeSantise: „Vím toho o něm víc než kdokoliv jiný – možná víc než jeho manželka.“

I u nás doma máme s takovýmito praktikami své zkušenosti. Vzpomeňme si na kauzu olovo v podání našeho současného moudrého pana prezidenta, či na mnoho podobných praktik nového prezidentského kandidáta Andreje Babiše. Některé jsou popsány například zde.

Co vlastníky těchto materiálů na potenciální odpůrce, nebo konkurenty spojuje? Jednoznačně a bez jakýchkoliv pochyb pouze osobní zájem. Mají ho tzv. v hrsti a mohou mu kdykoliv vyhrožovat, že to na něj vytáhnou. A když je nejhůř tak to i vytáhnou. Kdyby jim šlo o věc společensky prospěšnou, tak by veřejné odhalení provedli hned, aby prostě nezůstával žádný kostlivec ve skříni s tím, že o jeho použití (jak a kdy) rozhodne jen někdo. Je to morálně naprosto odporné a podlé jednání. A pokud s tím přichází prezidentský kandidát (a je jedno jestli v Americe nebo u nás), a baští mu to hodně lidí, tak to něco vypovídá o stavu společnosti.

Pokud Vás bude někdo vydírat tím, že Vaší manželce (manželovi) sdělí fakta o Vaší nevěře, tak máte jen dvě možnosti. Vyděrače odprásknout. Nebo vyjít před svou polovičkou s pravdou ven. Pokud vyděrači zaplatíte, tak budete platit donekonečna.

Potenciálně vydíratelní lidé, nebo i ti, co o nich někdo tvrdí, že na ně něco ví, by měli okamžitě sami odhalit svá nitra. A pokud si nejsou ničeho vědomi pak vyděrače vyzvat, ať uveřejní co má. V každém případě by se rána měla otvírat co nejdříve a nenechávat někde zahnít.

Pokud někdo něco má a ještě se tím chlubí, tak je to normální odpad společnosti. A pokud to něco vytáhne až těsně před volbami, tak si ten náš hlas určitě nezaslouží. A teď mluvím všeobecně.