Myšlenkový krystal 2 - Matrix, svět jako "iluze"

Když jsem v devadesátých letech přednášel na Přírodovědecké fakultě UK v Praze kurz Filosofie virtuální reality, málokdo si uměl představit, co to virtuální realita vlastně je. Stačilo ale zhlédnout film Matrix a vše bylo jasné.

Nebo si dnes může kdokoliv vyzkoušet virtuální realitu třeba v nějaké herně. A co z toho? Například pochopení, že skutečná realita není venku, ale v naší hlavě. Jak to? No copak jsou objekty virtuální reality tam, kde je vidíte. Je třeba nějaký virtuální strom deset metů od vás? Není. Jen vám systém virtuální reality vytvoří ten dojem, že je daleko. Ve skutečnosti je to jen obrázek těsně před vašima očima. Mozek umí vytvořit tento obrázek ne těsně před očima ale dokonce přímo v sobě, v mozku. Ostatně předpovídaná budoucnost je taková, že nebudou virtuální brýle, ale počítač bude "pumpovat" obraz přímo do optických nervů mezi očima a mozkem. To je také možné shlédnout v kultovní scéně Matrixu, kde je Neo od Matrixu odpojován. Jde o odpojování nervů, ba přímo míchy od interfejsů počítače.

Je-li pravda, že obraz okolního světa je přímo v naší hlavě, co je to potom kolem nás, co jsme si tady označili jako svět? Tomu důvěrně známému, co vidíme každý den, říkáme skutečnost. Pak ale to, co je venku, tedy skutečný svět, je něco jiného než skutečnost. To je jasné už z toho, že když se díváme na strom, nevidíme jeho buňky a už vůbec ne jeho atomy a přesto to, co vidíme, je realita. Realita je pak (extrémně) zjednodušený obraz světa, který je jiný než svět sám. Když bychom šli postupně do hloubky, tak u toho stromu běžně nevidíme buňky, makromolekuly, atomy, atomová jádra (a elektrony), protony a neutrony, kvarky, pravděpodobné "superstruny" (M-brány), prostoročasové "atomy" smyčkové kvantové gravitace atd., atd. (Filosoficky řečeno, je těch úrovní potenciálně "nekonečně" mnoho, takže svět je zcela něco jiného, než realita, kterou vnímáme. Ale tím si teď nebudeme mozek zatěžovat.)

Takže máme podstatně složitější svět kolem nás a pak jeho zjednodušený obraz, realitu. Jak je pak ale možné, že realita přesně lícuje s okolním světem? Když sáhneme tam, kde vidíme strom, ten strom tam určitě nehmatáme. Pro vysvětlení si můžeme představit virtuální realitu, která správně kopíruje tvary a polohy okolních předmětů, ale na jejich povrch nakreslí něco jiného, zjednodušeného. Pro názornost jsme připravili ukázku. Tady je obrázek, na nějž vykreslila virtuální realita nějaký barevný obraz v rámu:

Ale jak vypadá místnost se skutečnou podobou obrazu? To je na dalším obrázku:

Z tohoto příkladu je zcela jasné, že nám virtuální realita může nakreslit na skutečné objekty jejich zjednodušenou podobu. Vše bude na svém místě, ale bude to vypadat jinak, jen nahrubo. Virtuální realita dá objektům kolem nás jinou podobu.

A přesně tak postupují naše smysly a náš mozek, který na okolní objekty světa "nalepí" jejich zjednodušenou podobu. Bez atomů, bez molekul atd. Té zjednodušené podobě říkáme realita. Ve skutečnosti ale je podoba objektů světa mnohem složitější a mnohem odlišnější.

Ten obrat "ve skutečnosti" je ostatně zvláštní. Vlastně je nesprávný, protože předpokládá, že máme nějakou klamnou iluzi, třeba se nám rovná tyč vložená do sklenice vody jeví jako zlomená. Ve skutečnosti je ale rovná. Naše intuitivní logika předpokládá, že jsou jen dvě podoby, klamná a pak definitivní skutečnost. Je to proto, že jsme ve své historii neměli mikroskopy a dalekohledy, takže jsme mohli udělat jen jeden krok za iluzi. Ovšem teď, když máme všeliké technologie a vědu, už víme že svět se skládá z mnoha vrstev "iluzí", přesněji jevů. Není žádná definitivní skutečnost hned za optickými klamy a tedy i to, co označujeme za skutečnost je vlastně jakási "iluze".

Slovo "iluze" používáme v uvozovkách, protože skutečná iluze je v intuici něco, co se zcela liší od skutečnosti. Jenže to není tento případ. Kdyby naše "iluze" zvaná skutečnost, neodpovídala (na dané strukturní úrovni) velmi dobře okolí, ani bychom nemohli vložit něco do úst a nepřežili bychom. Proto nás evoluce vybavila smysly a mozkem, které dávají rychlý, zjednodušený, nicméně v podstatě správný obraz světa kolem. Abychom ulovili jelena, nepotřebujeme vidět každý jeho chloupek srsti a už vůbec ne jeho atomy. Zjednodušený obraz zvaný (přirozená) skutečnost úplně stačí.

Realita, kterou vidíme kolem sebe, je tedy zjednodušený, změněný obraz okolního světa, který pro naše přežití funguje velmi dobře. Že je okolí jiné, to je jasné už třeba z toho, že v okolí jsou fotony mnoha frekvencí, my ale nevidíme frekvence, ale barvy, které v okolí neexistují.

Tento blog je pokračováním cyklu Myšlenkové krystaly, jehož popis a první díl můžete najít v článku Myšlenkové krystaly 1 - Existuje svobodná vůle?