Z čeho se šije oblečení - chiengora

Znáte oblečení z chiengory? Dnešní ekologický počin má ve skutečnosti dlouhou historii. (délka blogu 5 min.) 

Když budete na internetu hledat výraz chiengora, objevíte osobní webové stránky nadšenců a ekologických spolků. Ti ve zpracování psí vlny vidí ochranu životního prostředí a recyklaci odpadu. V Evropě prý ročně putuje do popelnic kolem tisíce tun vyčesané psí podsady. Kdyby se podařilo tuto vlnu systematicky zpracovávat na přízi, ušetřilo by se při dovozu vlny z Nového Zélandu nebo Austrálie. Psí vlna je totiž ještě jemnější a hřejivější než vlna ovčí. 

Příze s minulostí

Technologie výroby příze ze psích chlupů není žádnou novinkou. Je minimálně stejně stará jako postupy zpracování ovčí vlny, víme díky nálezům ze Sibiře nebo Severní Ameriky. Tamní Indiáni neměli přístup k ovcím, které přivezli na kontinent až Španělé. Zdrojem vlny pro ně byly divoce žijící kozy - sběr rouna byl ale složitý. Na Sibiři chov ovcí a koz nejspíš moc nefungoval a tak není divu, že tamější domorodé kmeny sáhly po dostupnější variantě, vlně, kterou produkovali jejich užitkoví psi. Dodnes patří vlna získaná od sibiřských malamutů k nejžádanějším druhům chiangory. 

Domorodci v Severní Americe dokonce vyšlechtili speciální psí plemeno, které chovali jen pro vlnu. Dnes se mu říká Salish Wool Dog nebo Comox Dog. Toto plemeno je dnes ovšem vyhynulé. Jednalo se o psa podobného bílému, dlouhosrstému špici. Jeho vlnu předli indiáni ještě před sto lety spolu s kozí vlnou a tkali z ní teplé pokrývky. 

Psi byli stříháni podobně jako dnes ovce, v květnu nebo červnu. Ostříhaná kožešina byla tak hustá, že se dala zvednout za cíp - a držela pohromadě, tvrdí pamětníci. Tkaniny se nevyráběly z čisté příze, na to byla příliš hřejivá. Do vlákna se míchala rostlinná vlákna, vlna divokých horských koz nebo dokonce peří. 

Produkce psí vlny začala stagnovat v okamžiku, kdy se objevila levná a efektivní náhražka - ovce a kozy. Uživit ovci nebo kozu je levnější a jednodušší než živit masožravého psa. 

Psí vlna

K předení se mají používat jen vyčesané chlupy. Ostříháním se do vlny dostanou pestíky, delší a tvrdší svrchní psí srst. Tím se vlna stává kousavou. 

Podobně jako je tomu u lidí, existují i u psů rozdíly v kvalitě chlupů. Někteří jedinci mají jemnější a jiní zase hrubší srst. Rozdíly se dají pozorovat i u různých jedinců stejného plemene. 

Co mají ovšem vlákna všech plemen společného, je struktura. Psí chlupy nejsou zvlněné a nemají na povrchu šupiny, takže se psí srst na rozdíl od ovčí vlny nesráží. 

Psí chlupy mají dutý dřík, který funguje jako izolace. Proto by byl například svetr, pletený z čisté psí vlny nesnesitelně teplý. Psí vlna se spřádá s jinými materiály nejen proto, aby byla pevnější a odolnější, ale hlavně proto, aby se vůbec dala využít k výrobě oděvů. 

Vyčesané psí chlupy se musí nejprve vyprat. Je doporučeno, aby se před praním na chvíli namočily. Tím se optimálně zbaví zbytků ušpinění. Mokrá vyčištěná psí srst kupodivu nevoní jako mokrý pes. Spíše se podobá pachem mokré vlně z ovce. 

Psí vlna má po předení do vlákna typicky “chlupatou” strukturu, podobně jako vlna angorského králíka. 

Délka vlákna ovlivňuje pevnost vyráběné příze. Ideální pro předení vlny je psí srst dlouhá alespoň 4 cm. Pokud je délka chlupů příliš krátká, je příze hodně slabá. Čím delší jsou chlupy, tím silnější vlákna se podaří upříst. 

Dnešní, evropská chiengora je a určitě v budoucnosti zůstane jen okrajovou záležitostí. Chov psů je tak náročný na suroviny (žrádlo, veterinární péče), že by se nikdy nevyplatilo chovat psy na vlnu. Dnes existuje mnoho levnějších zdrojů kvalitní vlny, takže se psí varianta tohoto ušlechtilého vlákna může stát nanejvýš metodou, jak se zbavit … odpadu.