Ruská lunární mise skončila neúspěchem

Luna 25, která měla dnes přistát na Měsíci, se předčasně zřítila na jeho povrch. Není to první a nejspíš ani poslední neúspěch při výzkumu Měsíce. (délka blogu 5 min.) 

Mise Luna 25 se připravovala skutečně dlouho - projekt už trvá 18 roků. Dlouhé přípravy samozřejmě nejsou vzácností, zvlášt, když se jedná o komplexní a dlouhodobé výzkumné projekty. Sonda Luna byla ale poměrně jednoduchá, na palubě neměla ani rover ani větší množství přístrojů. Mise stála ruský rozpočet jen asi 5,9 miliardy rublů. Její problémy spočívaly spíš v něčem jiném… 

Neúspěšných misí zažila ruská vesmírná agentura v poslední době hned několik. V 21. století se Rusku nepodařilo uskutečnit ani jedinou úspěšnou meziplanetární misi. O dvě sondy (Mars-96, Phobos-Grunt) přišla dokonce už během prvních fází letu: Luna-25 sice doletěla k místu určení, namísto měkkého přistání ale na Měsíci havarovala.

Luna 25 - shrnutí známých faktů

Rusko vypustilo meziplanetární automatickou sondu Luna-25 k Měsíci 11. srpna letošního roku. Pro Rusko to byla první expedice k souputníku Země po téměř 50 letech. Mise se původně měla uskutečnit už v roce 2010, byla ale několikrát odložena.

Start se konal na kosmodromu Vostočnyj v Amurské oblasti. Nosná raketa Sojuz-2.1b dopravila horní stupeň Fregat se stanicí Luna-25 na suborbitální dráhu. Poté sonda přešla na blízkou kruhovou oběžnou dráhu kolem Země - s výškou kolem 200 km, na které provedla zhruba půl obletu kolem Země. Pak ji další zapálení motorů vyslalo na samotný let k Měsíci.

Sonda vážila při startu celkem 1,8 tuny. Na vědecké vybavení přitom připadalo jen asi 31 kg. Skládala se ze dvou hlavních částí. Na přistávací plošině stál přístrojový kontejner, který obsahoval vědecké vybavení. V tomto kontejneru se neudržoval pozemský tlak vzduchu - přístroje tedy stály ve vakuu. O tepelný režim se staraly radiátory, byla tu umístěna elektronika a solární panely. Teplo dodával radioizotopový zdroj (možná si pamatujete na blog o plutoniových tabletách, které zajišťují teplo a energii i při misích NASA, vedoucích do vzdálených oblastí Slunečního systému, kde není dostatek energie, která by se dala přijímat slunečními kolektory). Na Měsíci, kde panují dvoutýdenní dny a noci se dobře využijí jak solární panely, tak radioaktivní zdroje energie. 

Sonda měla k dispozici celkem osm kamer. Dvě z nich byly ve spodní části. Jejich snímky se měly použít při vytvoření přesné mapy - sloužící při dalších přistáních na Měsíci. To je podobný systém, jaký využila také indická vesmírná společnost při svých projektech Chandrayaan 2 a 3. I když se sonda s pořadovým čísle 2 zřítila na měsíční povrch a měkké přistání se jí nepodařilo, mohli vědci v Indii využít alespoň fotografie povrchu, které stihla pořídit před svým zřícením. 

Na bocích měla sonda čtyři panoramatické kamery, které by na rozdíl od spodních kamer mohly fungovat i po přistání na měsíčním povrchu. 

Navíc tu byly stereo kamery, které měly sledovat práci manipulátorů, pracujících s měsíčním regolitem. 

Selhání na oběžné dráze

19. srpna dostala sonda povel k opětovnému zapnutí motoru, který by ji navedl na tzv. předpřistávací dráhu - kruhovou dráhu kolem Měsíce, ze které by se pak mohl uskutečnit samotný přistávací manévr. 

Právě to se stalo Luně 25 nejspíš osudným. Ve 14:57 přerušila komunikaci se svým řídicím centrem. Během následujícího dne se technici pokoušeli stanici vypátrat a zkontaktovat, ale marně. Předběžná analýza ukázala, že zařízení opustilo svou původní dráhu a tvrdě dopadlo na povrch Měsíce. 

Zdá se, že motory daly sondě příliš vysoký impuls - odhadem 1,5 násobek potřebné hodnoty. Ten ji navedl na nesprávnou dráhu, ze které už nemohla přistát, a zřítila se.

Roskosmos později oznámil, že sonda havarovala. 

Pozornost se teď upíná k indické sondě Chandrayaan 3

Ruské selhání umocňuje fakt, že Luna 25 nebyla jedinou sondou, která se v nedávných dnech vydala k Měsíci. 

Podobně jako v sedmdesátých letech - když Rusko prohrálo pověstné “závody o Měsíc” s USA  - teď může prohrát závod s Indií. 

Ta se totiž připravovala na svou další měsíční misi dlouho a poctivě. Indové zahájili svou misi Chandrayaan 3 už v polovině července, a tedy podstatně dříve než Rusko, jehož mise začala teprve 10. srpna. Rusko chtělo přistát na Měsíci rychleji než Indie a zvolilo přitom rychlejší letovou dráhu. 

Po selhání ruské sondy by to mohla být právě indická technologie, které se povede letos poprvé přistát na měsíčním povrchu a vstoupit tak do velice exkluzivního klubu - po USA, Číně a Sovětském Svazu by se mohla stát Indie čtvrtou zemí, které se podařilo dopravit na povrch Měsíce neporušenou výzkumnou sondu. Přistání je naplánováno na středu, 23. srpna. Držme sympatické zemi s nízkorozpočtovým vesmírným výzkumem palce.