Zajímavý blog. Já jsem dost velkým skeptikem v tom, že někdy objevíme (nebo ona nás) nějakou jinou civilizaci. Přitom při bezbřehosti vesmíru se vznik života na jiné planetě (nebo měsíci) jeví docela reálný. Podle mne ale právě ta bezbřehost vesmíru způsobuje, že se s jinou civilizací nepotkáme nejen v čase, ale i kvůli nepřekonatelným vzdálenostem.

To je ta optimistická verze, kdy je sklenice napůl plná. Da pesimistická, kdy je sklenice napůl prázdná je, že zatím kolem nás nikdo není - a my jsme jedni z prvních. To by nás samozřejmě zavazovalo k tomu, abychom začali také jako jedni z prvních vysílat signál "tady jsme", i když budeme vědět, že ho možná nikdo neuvidí.

Krásný den, Milane, mějte se moc hezky.

Pěkně podáno. To, že jsme možná průkopníci v hledání života jinde, mě napadlo už dávno - vesmír je sice starý, ale dlouho trvalo, než se sluneční soustavy mohly začít tvořit s dostatkem těžkých prvků. Určit s takovou hypotézou nejsem sám, ale vypočíst pravděpodobnost pro dobu vzniku prvního života ve vesmíru zřejmě překračuje naše technické a znalostní možnosti.

*Určitě

Závislost života na kyslíku je na Zemi enormní a svým způsobem svazující. Otázka je, zda to evoluce někde jinde nevymyslela trochu jinak.

Díky za pěkný blog a mějte pěkný den, paní Dano.

Děkuju, jsem ráda, že se líbilo.

Na jednu stranu věřím v evoluci a že si příroda vždycky se vším poradí. Ale na druhou stranu, když vidíte, kolik je limitujících pravidel... Musíte mít například kosti, chrupavky, šlachy, apod. A to všechno vyžaduje existenci kyslíku a jeho zakomponování do struktury například kolagenu nebo chitinu. Bez nich nebudou šlachy nebo exoskelety.

Může klidně být, že nekyslíkový život prostě zůstane na úrovni měkkýšů.

Krásný den, Lumíre, ať se hezky daří.

Je veliká škoda, že nemáme prakticky žádnou představu až kam se naše civilizace může dostat. Kde je limit našeho poznání. Dokážeme někdy jako živočišný druh opravdu opustit naši planetu a vydat se dal. Zatím to moc nevypadá, že by dohledné době se rýsoval nějaký průlom co to změní.

Existuje na to zajímavá vývojová teorie. Ta pracuje s různými "civilizacemi". Prý se ukazuje, že probíhá identický scénář. Vývoj končí explozivním rozvojem počtu individuí, které vyčerpají své okolí a jejich množství se pak nutně musí snížit. Nakonec je jich tak málo, že civilizace končí.

Klasický případ jsou kvasinky. Dejme tomu chleba. Kvasinky si kvasí, pak se množí exponenciálně, nakonec se otráví alkoholem (jejich odpadní produkt) a pojdou.

My máme ještě navíc schopnost rozumně interagovat se svým okolím. Nemusíme nutně jako civilizace skončit. Může se stát, že se nakonec vydáme do vesmíru a tím pádem už nikdy v dohledné době nevyhyneme. My se narodili v době prudkého vývoje civilizace, takže v nejlepším období. Máme vlastně obrovské štěstí.

Krásný den, ať se vám hezky vydaří, Martine.