Olejomalba - váš kreativní koníček - kapitola 8 - mícháme barvy

Tento návod je určen těm, kdo teprve hledají svoje schopnosti. Těm, kdo si nejsou jistí svým talentem a začátečníkům, kteří si chtějí něco dokázat. Není lepší motivace než touha přesvědčit sama sebe, že "na to mám". Rozebereme spolu základní pojmy, seznámím vás s chybami, kterých je možné se vyvarovat. Je sice pravda, že "chybami se člověk učí", ale nemusí to být nutně vaše vlastní chyby.  

Barevná škála, která je malíři k dispozici v podobě původních olejových nebo akrylových barev, je silně limitována existencí stabilních pigmentů, ze kterých jsou tyto barvy zhotoveny. Jednotlivé barvy se ale dají míchat, a tím měnit i jejich barevný tón.

Běžně se setkávám s názorem: „Nevím jak to děláš, já vůbec barvy míchat neumím.“

Paradoxně je tato úloha tím jednodušší, čím omezenější barevnou paletu základních barev zvolíte. Plně dostačující je zvolit dva různé druhy žluté barvy (chladnou a teplejší), základní okr, dvě barvy červené, ohnivou zelenou (kterou znáte jistě jako „jedovatou“ zelenou) a dva druhy modré. Bílá barva je nepostradatelná, zatímco černou si můžete ze svých barev namíchat sami.

Pokud také patříte k těm, kdo si nejsou jisti, jak vytvořit potřebný barevný tón, možná vám pomůže následující postup. Dřív, než začnete malovat svoje první obrazy (anebo souběžně s jejich malbou), seznamte se s možnostmi, které vám poskytují barvy, které máte k dispozici.

TIP:

Pomocí barevné řady, malované kombinací dvou barevných tónů, můžete vytvořit svůj vlastní, vašim potřebám odpovídající system referenčních karet, ze kterých, i když jednotlivé postupy časem zapomenete, můžete později odečíst potřebné zastoupení jednotlivých základních barev, případně jejich jména. Z těchto karet lehce rozpoznáte i různé vlastnosti svých barev, například jejich krycí schopnost, nebo (pokud ji zaznamenáte) rychlost schnutí směsi.

Na obrázku vidíte referenční kartu kobaltové modře firmy Schmincke, z řady olejových studijních barev „Norma“ se čtyřmi různými druhy bílé barvy.

Byla vytvořena z původního barevného tónu kobaltové modře, kterou jsem nanesla na plátno nejprve neředěnou - a později ředěnou pokud možno identickými násobky bílé barvy.

Zleva: kobaltová modř míchaná s bílou barvou „flake white“, která imituje dříve v malířství používanou olověnou bělobu. Tato barva z dnešních sortimentů zmizela, je totiž jedovatá. Škodí nejenom malíři samotnému (otrava olovem) ale hlavně životnímu prostředí (například dostane-li se do odpadních vod). Její dnešní varianta je směsí různých bílých neškodných pigmentů. 

Druhá zleva: kobaltová modř míchaná s transparentní bílou barvou. Směsné poměry jsou stejné jako u barvy „flake white“ – přesto (díky transparenci bílé) se v tého směsi modrá barva „prosadila“ více, než v levé směsi.

Třetí zleva: kobaltová modř míchaná s titanovou bělobou. Tato bílá barva je nejpoužívanější ze všech, a nachází se i ve vašem sortimentu. Když srovnáte barevný tón směsí, uvidíte nepatrné odchylky nejen světlosti, ale i barevného dojmu.

Zprava: kobaltová modř míchaná s krycí bělobou. Krycí běloba je speciální bílá, vysoce krycí barva, která obsahuje jiný pigment, než titanová běloba. Při bližším ohledání opět zjistíte, že namíchaná barva má trochu odlišný charakter.

Na obrázku vidíte směsi různých barev, využívané v krajinářství.

Tato barevná karta ukazuje možnosti, které nabízí ultramarinová modř (firma Louvre), míchaná s jinými barevnými tóny.

TIP:

Poté, co jste si vytvořili referenční karty dvou míchaných barev, můžete zkusit kombinaci ze tří z nich. Těmito praktickými testy se naučíte odhadovat barevné možnosti svého materiálu lépe, než teoretickými poučkami.

Trocha teorie:

Dobrým pomocníkem ke znázornění vlastností barev je tzv. barevný kruh. Jsou v něm uspořádány ve dvou trojúhelnících (červená-zelená-modrá a žlutá-cyan-magenta) tak, že směsi barev leží mezi svými původními barevnými komponenty. Komplementární barvy pak leží od sebe co nejvíce vzdáleny.

_{Foto: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f4/Color_circle_%28hue-sat%29_trans.png By Avsa at en.wikipedia Later versions were uploaded by Vector Potential at en.wikipedia. [GFDL (www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)], from Wikimedia Commons.}

Komplementární barvy jsou ty, které se při vzájemném míchání „vyruší“ a vytvoří neutrální šedou. Na následujícím obrázku vidíte jeden z příkladů komplementráních barev – zlatavě oranžovou a modrou.

_{http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/71/LcompllOBq.png By Peter Forster (Eigenes WerkCC-BY-SA-3.0 via Wikimedia Commons}

Pomocí obou diagramů můžeme vysvětlit následující chování olejových barev:

Proč nevznikne smícháním žluté a červené zářivá oranžová?

Reálné olejové barvy jsou díky vlastnostem svých pigmentů nevhodné k tvorbě „čistých“ smíšených barev. Ve žluté najdete lehký nádech zelené nebo červené, v červené barvě pak lehký nádech modré nebo hnědé. V barevném kruhu se nenachází na jeho okrajích, jak by to bylo nutné k tvorbě čisté oranžové, ale jsou posunuty směrem k jeho středu. Smícháním obou barev vytvoříte ve valné většině případů lehce našedlý oranžový tón.  Když potřebujete pro svůj obraz čistou a zářivou oranžovou, je lepší koupit speciální barvu, která není směsí dvou pigmentů, ale je zhotovena z monopigmentu patřičného oranžového tónu.

Proč najednou moje barva při míchání „uvadla“, zešedla nebo přímo zmizela?

Kombinujete-li dva pigmenty, které odpovídají svým barevný tónem komplementárním barvám, vznikne z nich neutrální šedá. Pak se vám například nepodaří z určitého barevného odstínu žluté a modré namíchat zelenou barvu, ale jen jakousi našedlou nevábnou hmotu, v lepším případě  matnou, „zlomenou“ zelenou. Tento efekt může být na jednu stranu rušivý, nachází ale i své využití - hlavně v krajinářství, kdy perspektivu vyjadřujeme použitím tlumených barev.

Proč nepotřebuji kupovat černou barvu?

V jedné z prvních kapitol jsem zmínila, že nemusíte nutně kupovat černou barvu. Vysvětlení najdete v poslední řádce diagramu směsi komplementrárních barev. Když smícháte tmavě hnědou barvu (umbra) a tmavě modrou (ultramarin) ve správném poměru, bude výsledkem černá.

Pokračování příště

příště: "živá černá barva a její využití v olejomalbě

Další díly seriálu:

Motivace

Materiál a nářadí

Výběr štětců

Vaši pomocníci

Pojivo (olej)

Pigmenty

 Nákup barev 

Mícháme barvy

Živá černá barva

Malujeme jablko - skicování a příprava

Malujeme jablko - pozadí