Budoucnost života na Zemi (1)

To, že se naše planeta nachází v obyvatelné části Sluneční soustavy, považujeme za samozřejmé. Samozřejmé to ale není. V budoucnosti proběhnou změny, které život na Zemi vyhubí. Seriál blogů o budoucím vývoji Země. (délka 4 min.)

Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu

Zatímco onou špatnou zprávou je fakt, že život nakonec na naší planetě vyhyne, je pomyslnou dobrou zprávou to, že se toho nikdo z nás nedožije. Změny totiž budou probíhat v řádu stovek miliónů až miliardy roků. 

Hlavním zdrojem energie, který umožňuje život na Zemi, je Slunce. A jako každá jemu podobná hvězda, i Slunce prochází pomalým vývojem. 

Obyvatelná zóna

… je ta oblast kolem hvězdy, která dovoluje, aby na pevných planetách existovala tekutá voda. Vzdálenost takové zóny od hvězdy je závislá na množství energie, kterou hvězda vyzařuje do svého okolí. 

Na počátku své existence vyzařovalo méně energie a na konci stabilní fáze své existence bude naopak vyzařovat energie více, než je tomu dnes - a než je vhodné pro obyvatelnost naší planety. 

Naše vlastní planeta má štěstí - nachází se blízko vnitřní části obyvatelné zóny Slunce. Jelikož ale Slunce postupně svůj zářivý výkon zvyšuje, posouvá se také naše obyvatelná zóna směrem k vnější části slunečního systému.

Zhruba za jednu miliardu roků se přesune mimo oběžnou dráhu Země. Teplota na povrchu planety se zvýší natolik, že tu bez pomoci technologie nepřežije ani člověk ani zvířata. 

To samozřejmě nemusí znamenat, že život vyhyne úplně a nadobro. Pořád ještě budou existovat podzemní prostory, které budou pro život daleko pohostinnější než samotný povrch planety. Díky moderní technologii se také možná podaří podmínky na Zemi manipulovat natolik, že život sice bude namáhavý, ale možný. Lidská vynalézavost je nekonečná - a jistě by nás mohl čekat i horší osud, než život na planetě, kde je k dispozici velké množství energie, kterou lze použít k chlazení.

Další (a už dnes proveditelnou) možností je trvalé zastínění planety satelity, které by se mohly nacházet na oběžné dráze. Navíc by mohla taková technologie přebytečnou energii ze Slunce využívat k různým vhodným účelům. 

Pokud se tedy budeme moci spolehnout na své schopnosti, můžeme se i s podobnou kosmickou katastrofou (jakou jistě zvýšení výkonu centrální hvězdy je) dobře vyrovnat. 

Vědci ale naznačují, že se už daleko dříve může na Zemi stát něco, co postihne biosféru rychleji … a hůře. 

Během příštích 250 miliónů roků totiž má dojít k opětovnému … přeskupení kontinentů. 

Pangea Ultima / Amasia

Nový superkontinent, který se v budoucnu vytvoří díky deskové tektonice, dostal název Pangea Ultima (někdy můžete nalézt jiné názvy, například Amasia). Bude výsledkem sblížení a splynutí všech dnes známých kontinentů. 

Je jen logické, že se při takových extrémních změnách bude do atmosféry Země uvolňovat značné množství CO2. Postarají se o to nespočetné nové vulkány. Koncentrace CO2 v atmosféře tedy stoupne na několikanásobek dnešní hodnoty. Pokud množství CO2 nějak ovlivňuje střední teplotu na planetě, jistě se to na ní odrazí. V té době by navíc mělo množství energie, kterou naše planeta dostává od Slunce, vzrůst o 2,5 procenta (oproti dnešku). To se na budoucí průměrné teplotě na  Zemi projeví naopak zcela jistě. 

Vědci mluví o tvz. tepelném stresu, kterému budou muset vzdorovat všechna zvířata … a lidé, pokud v té době budou ještě naši potomci na planetě žít. Jak se s ním vyrovnáme my - a jak se s ním vyrovnají naši blízcí příbuzní - savci?

Minulost a budoucnost savců

Vymírání na konci období Křídy ...

... bylo poměrně rychlé hromadné vymírání mnoha rostlinných i živočišných druhů, které se odehrálo před zhruba 66 milióny roky, na přelomu Křídy (pozdních druhohor) a Paleogénu (starších třetihor).

Savci se na Zemi objevili před zhruba 310 milióny roky. Dominantním druhem se ale stali až po velkém vymírání druhů, které se konalo na konci Křídy. 

Savci poté osídlili planetu téměř všude - ve všech klimatických oblastech. To znamená, že se v minulosti uměli přizpůsobit jak nepříznivým klimatickým podmínkám tak výkyvům teplot. 

Savci bojují proti příliš vysoké okolní teplotě různými termoregulačními mechanismy. Přebytečné teplo mohou odvádět například pocením. Problémy pak samozřejmě nastávají tehdy, když se jim kvůli vysoké vlhkosti vzduchu nedaří teplo odvádět dostatečně rychle, protože vypařování nefunguje dostatečně intenzivně. Nestačí tedy jen sledovat hodnotu teplot - k přežití potřebují savci také určitou hodnotu vlhkosti vzduchu. 

Pokud naopak nemají tepla dostatek, trpí savci podchlazením. S ním se ale většinou dokáží dlouhodobě vyrovnávat pomocí silnější vrstvy tuku nebo teplejší pokrývky kůže - srsti. Teploty pod bodem mrazu jsou nebezpečné spíše tím, že navíc ovlivňují dostupnost sladké vody, kterou všichni potřebujeme k životu - a kterou potřebují také rostliny, které slouží savcům jako součást potravního řetězce. Limitujícím faktorem je tedy dostatek potravy v chladných oblastech. 

Příští blog: Klima na budoucím superkontinentu a předpokládané strategie přežití savců. 

Zdroje: doi: 10.1038/s41561-023-01259-3, Weltraum.de, Wikipedia