Nová bitva o Měsíc (2022)

Začíná nová epizoda bitvy o Měsíc. Jak USA tak Ruská Federace mají v úmyslu zahájit další mise. Plány mají také další země. (délka blogu 5 min.)

V jednom bodě je ale jejich úsilí jiné než v sedmdesátých letech - dnes jsou oba státy v roli toho, kdo musí dohonit … Čínu. 

Všichni tři aktéři už plánují výstavbu stálých a obyvatelných měsíčních stanic. 

Artemis

Amerického projektu Artemis se účastní kromě USA další dvě desítky zemí. Základem mise by se měla stát raketa Space Launch System (SLS). 

SLS je raketa pro vynášení obzvláště těžkých nákladů. Tuto těžkou nosnou raketu staví odborníci mimo jiné i z prvků bývalého raketoplánu Space Shuttle. 

Jeho boostery na pevné palivo budou například vybaveny dalším segmentem, což povede k navýšení užitečného nákladu rakety. Z projektu Space Shuttle zůstalo dost boosterů na prvních osm letů SLS.

Centrální stupeň rakety má mít podobný průměr jako vnější nádrž raketoplánu (8,38 m), takže při jeho výrobě bude možné využít už existující výrobní linky.

Projekt použije také motory z raketoplánu - ty mají totiž certifikaci k použití s lidskou posádkou. 

První test rakety SLS by se měl konat v březnu nebo dubnu. Bude zatím bezpilotní misí, která vyšle na Měsíc kosmickou loď jménem Orion. 

Během letu se mají testovat palubní systémy a tepelná ochrana při návratu na Zemi. 

Orion by měl strávit ve vesmíru asi tři týdny, z toho šest dní na oběžné dráze Měsíce.

Další mise typu Artemis by měla k Měsíci dopravit malý orbiter CAPSTONE z rodiny CubeSat. Ten má zkontrolovat a potvrdit dráhu budoucí lunární vesmírné stanice Gateway.

Kromě toho se NASA chystá dopravit na Měsíc servisní moduly vyvinuté ve spolupráci s různými soukromými firmami.

Luna-25

V létě by měla startovat ruská automatická meziplanetární stanice Luna-25, nástupce sovětského programu Luna, který skončil v roce 1976. Start bude proveden z kosmodromu Vostočnyj pomocí rakety Sojuz-2.1b s posilovacím stupněm Fregat. Plánuje se, že stanice stráví tři až sedm dní na oběžné dráze Země a až poté se vydá k Měsíci. Lander na něm přistane v kráteru Boguslav v blízkosti tamního jižního pólu.

Vzhledem k umístění landeru asi nikoho nepřekvapí, že úkolem mise je průzkum vodního ledu na Měsíci. 

Vzorky budou studovány přímo na místě – přístroje určí složení, strukturu a fyzikální vlastnosti měsíčního regolitu. 

Zařízení by mělo na Měsíci fungovat zhruba rok. Orbitální modul se bude zabývat výběrem míst pro přistání následujících expedic. 

Indie

Indie plánuje na podzim vyslat na Měsíc automatickou stanici Chandrayaan-3. Použije k tomu opět indickou nosnou raketu GSLV MK III. Úkoly této mise jsou podobné jako u předchozí mise Chandrayan-2, která selhala v roce 2019. 

Chandrayaan-2 startovala 22. července 2019 z vesmírného střediska Satish Dhawan na raketě GSLV Mk III, nejvýkonnější nosné raketě Indie. 

6. září 2019 měl sestupový modul Vikram přistát v oblasti mezi krátery Manzinus C a Simpelius N , tedy asi na 70° jižní šířky. Přístup k tomuto bodu byl náročnější než místa přistání všech předchozích lunárních misí, které se nacházely blíže rovníku. 

Sestup směrem k měsíčnímu povrchu probíhal podle plánu až do výšky zhruba 2,1 kilometru. Poté došlo ke ztrátě rádiového spojení orbitální části sondy s landerem. Ten zhruba ve výšce 500 metrů (kvůli softwarové chybě) ztratil kontrolu nad procesem brzdění a havaroval. Následující den vyfotografoval orbiter přistávací modul svou kamerou, takže bylo známo místo, kde leží. Vědci neztráceli naději a až do konce lunárního dne se pokoušeli s podporou Deep Space Networku (systému teleskopů NASA, který komunikuje s vypuštěnými sondami) o kontakt s landerem, bohužel neúspěšně. 

Tentokrát ovšem indičtí vědci nenaplánovali účast orbitální družice. Mise se bude účastnit jen sestupový modul a lunární vozítko - rover. Je to logické, orbitální stanice už kolem Měsíce krouží díky minulé misi. 

Vědci doufají, že se jim povede měkké přistání a podaří se jim ovládat důležité funkce roveru. Pokud tentokrát vše klapne, stane se Indie čtvrtým členem „měsíčního klubu“, do kterého patří země, kterým se podařilo úspěšně přistát na Měsíci. 

Japonsko

I Japonsko možná letos pošle svůj první lander na Měsíc. 

Bude se jednat o misi Smart Lander for Investigating Moon (SLIM). Podílet se na ní má NASA i ESA. 

Na palubě by se mělo nacházet zařízení, které by mělo umožnit měkké přistání s přesností na sto metrů. Pro srovnání, mise Apollo 11 měla přesnost 20 kilometrů. Přistání by se mělo uskutečnit v malém kráteru v oblasti Mare Nectaris, nacházející se poblíž měsíčního rovníku na přivrácené straně Měsíce.

Korea

Na Měsíc se chce vydat také Korea. Vzhledem k tomu, že nedisponuje vlastní raketou, bude muset k vynesení sondy KPLO (Korea Pathfinder Lunar Orbiter) na oběžnou dráhu použít raketu SpaceX Falcon 9 Block 5. 

Hlavními cíli jihokorejské mise má být mapování měsíčního povrchu. Toho by se mělo využít při dalších misích. Korea se nejvíce zajímá o průzkum přírodních zdrojů, jako například vodní led, uran, helium-3, křemík a hliník. Start mise je naplánován na srpen.