Mýty kolem jaderné energetiky - těžba uranu

Odpůrci jaderné energetiky mimo jiné tvrdí, že nás jaderné elektrárny dávají všanc zvůli těžebních společností. Uranu je prý málo a zdroje pomalu dochází. Je to pravda? (délka blogu 5 min.)

Provoz atomových elektráren je prý nebezpečný, tvrdí odpůrci jaderné energetiky. Ultimativním argumentem je pro ně havárie na jaderné elektrárně v Černobylu. Co na tom, že naše vlastní jaderná energetika se od té sovětské liší prakticky ve všem - od rozdílných technologií a typů reaktorů až po systémy, které na ni dohlížejí.

Když je argumentační faul odhalen, obohacují odpůrci své spektrum o další pseudoargumenty. Jeden z nich se týká - těžby uranu. Tvrdí, že se zásoby uranové rudy tenčí a zdaleka ne každá země je vůbec schopná ho těžit. Dvě třetiny produkce uranu prý pocházejí od pouhých čtyřech těžebních společností. Odpůrci “jádra” pak varují: když se spoléháme na energii, vyrobenou atomovým jádrem, dáváme se na milost a nemilost nadnárodních společností.

Skutečnost je samozřejmě - jako tak často u aktivistů s nedostatečným nebo humanitním vzděláním - jiná...

Těžba uranu a těžební společnosti

Zásobování uranovým palivem se tak trochu liší od zásobování uhlím nebo plynem. Je to dané efektivitou daného typu paliva. Zatímco uhlí nebo plynu musíme mít opravdu velké množství na to, abychom s jeho spalováním vystačili po celou zimu, “spotřebuje” se za stejnou dobu jen nepatrné množství uranu. Daný koeficient se podle právě využívaných technologií samozřejmě liší - činí ovšem zhruba několik desítek tisíc. Pokud je tedy k výrobě určité jednotky energie potřeba (například) 20 000x méně uranového paliva než uhlí, postačí logicky relativně malé množství skladovacích prostor na to, aby si stát mohl vytvořit strategicky zásadní zásoby paliva, které by mu vystačilo na dlouhou dobu. O politickém a ekonomickém vlivu společností, těžících uran se pak už dá mluvit jen těžko.

Typické pro tento argument je spíše to, jak ochotně odpůrci “uranu” zanedbávají jinou souvislost: využíváním obnovitelných zdrojů energie se dáváme všanc náhodě a náladám přírody. Když se budeme spoléhat na vítr a slunce, může se nám stát, že ani jeden z těchto zdrojů nebude k dispozici. Příroda je navíc od “nadnárodních těžebních společností” neuplatitelná a nedá se s ní vyjednávat. Co je tedy horší?

Zásoby uranu

Ve skutečnosti jsou zásoby uranu ve světě daleko vyšší, než si představují odpůrci jaderné energetiky. Více než polovina z nich se navíc nachází v zemích se stabilní politickou situací a nemalé množství se dá nalézt dokonce přímo v České Republice. Dokonce i sousední Německo, které se od jaderné energeticky díky své politice odklání, má nerostné zdroje, které by vystačily na zásobování energií po mnoho desetiletí.

Co ale spolehlivě rozmetá argumenty o drahém a vzácném uranu, je fakt, že se … dá těžit z vody.

Uran z vody

Zní to jako pohádka. Ve skutečnosti je to ale velice, velice dobrá zpráva. Uranové palivo pro jaderné elektrárny se dátěžit z mořské vody.

I když je taková těžba poněkud komplikovanější než těžba pod zemí, prodražuje cenu paliva na pouhý dvojnásobek. Vzhledem k tomu, že cena za palivo v celkové ceně elektrického proudu činí jen několik procent - není to žádný zásadní problém.

Každý stát s přístupem k moři a dané (nepříliš technicky náročné) technologii - by se tedy mohl stát producentem uranového paliva pro jaderné elektrárny, pokud by bylo potřeba. Těžbou z mořské vody by se samozřejmě zvýšila konkurence, což by vedlo k poklesu ceny jaderného paliva.

Nejspíš nikoho neudiví, že průkopníkem takové těžby uranu je například Japonsko.

Pro srovnání: velký reaktorový blok elektrárny spotřebuje ročně kolem 200 tun přírodního uranu. Ve světových mořích a oceánech se ho nachází …

… kolem 4 500 000 000 tun.

Dnes známé a vytěžitelné kontinentální zdroje uranové rudy se přitom odhadují na 778 000 tun.

Uran se do mořské vody dostává erozí geologických materiálů pevnin. Řeky ho pak dopravují do moří a oceánů. Nehledě na obrovské zásoby, které už teď obsahuje pozemská slaná voda - nemůže uran v oceánu jen tak rychle “dojít”. Každý rok je totiž koloběhem vody na naší Zemi do oceánů vymýváno odhadem dalších 10 000 tun uranu.

Těchto 10 000 tun uranu (pokud bychom ho každý rok izolovali z mořské vody) by zaručilo kompletní zásobení elektrickou energií pro všechny lidi na planetě.

Paradoxy dnešní doby…

Příroda a vesmír nám dává velice efektivní a prakticky nevyčerpatelný zdroj energie. Stačí jen pomyslně vztáhnout ruku a využít ho.

Technologie k jeho použití už jsou vymyšlené a elektrárny jsou zkonstruované.

Jedná se o velice čistý druh energie, který nezatěžuje životní prostředí těžbou druhotných surovin ani nezamořuje atmosféru CO2. Přesto je v očích mnoha aktivistů absolutním zlem.

Zdroje: https://www.ornl.gov/, https://spectrum.ieee.org/energy/nuclear/nuclear-fuel-from-the-sea