Mýty kolem jaderné energetiky. Horší než Černobyl?

Co by se stalo, kdyby v Evropě došlo k jaderné havárii? Podle aktivistů, kteří bojují proti jaderné energetice, by byly následky horší než u černobylské havárie. Je to pravda? (délka blogu 5 min.) 

“S jadernou energetikou musíme neprodleně skončit,” tvrdí aktivisté. Jaderná havárie by v centru Evropy měla podle nich ještě horší následky než v měla havárie v Černobylu. Vycházejí přitom dokonce částečně z logických úvah. V hustě osídlených územích střední Evropy žije daleko více lidí než na Ukrajině nebo v Bělorusku. Tím ovšem logika jejich úvah končí...

Jiný reaktor - jiná situace

Odpověď na otázku dá rozbor havárie v Černobylu. Předně - dokonce ani tam nedošlo ke skutečně “jaderné” havárii, i když tak bývá často nazývána. V Černobylu nikdy neproběhl jaderný výbuch. 

Jednalo se o výbuch tepelný. Schránka atomového reaktoru explodovala z důvodu nadměrné teploty a tlaku, který se v ní vytvořil (přesnější rozbor viz blog, který byl publikován v dubnu). Do okolí se přitom dostaly úlomky paliva a roztrhané vnitřnosti reaktorové nádoby. K nim patřil (a to se mělo ukázat následně osudným) také moderátor jaderného reaktoru černobylského typu - grafit. 

Nechlazené úlomky paliva způsobily během dalších dnů množství doutnajících požárů, grafit je totiž hořlavý. Doutnání grafitu vyzdvihlo do atmosféry spolu se zplodinami hoření i velké množství prachu a radioaktivního materiálu. Ten se pak mohl rozptýlit po velké části naší planety. 

Evropské reaktory nejsou moderované grafitem (používá se běžná voda). 

Už z principu se nemohou vyplnit morbidní představy aktivistů. Jednoduše proto, že nemá co doutnat. Voda nedoutná. 

Neznamená to samozřejmě, že je v jaderné elektrárně požár vyloučen. K ojedinělým požárům by u úplně zničené strojovny došlo už z toho důvodu, že by mohly hořet pomocné kapaliny jako mazací  oleje apod. To se mimochodem stalo i v Černobylu, požár z rozlitého oleje se ale podařilo uhasit už během prvních hodin po havárii. Co se týká zamoření okolí radioaktivním spadem je to ovšem radikální rozdíl, když hoří palivo reaktoru - a když hoří… například neradioaktivní mazací olej na čerpadle. Nehledě na vysokou hustotu osídlení střední Evropy tedy rozhodně nehrozí katastrofa, srovnatelná s černobylskou. 

Možné následky havárií na dnešních jaderných elektrárnách středoevropského typu

Zbývá tedy jen možný výskyt nějakých problémů, spojených například s nedokonalým chlazením. Při problémech s chlazením a při netěsnosti potrubí se mohou do okolí uvolnit vodík nebo zamořená voda. Pak by mohlo dojít k úniku radioaktivních izotopů, které by se mohly rozšířit na nejbližší okolí reaktoru - případně strojovny nebo okolí budovy. 

Podobný scénář způsobil havárii na japonské elektrárně Fukušima. Jistě si všichni vzpomínáme na střechu strojovny, vybuchující v přímém přenosu. Výbuch tu způsobil unikající vodík, který je lehčí než vzduch a nějakou dobu se koncentroval pod střechou budovy. 

K havárii podobného typu by mohlo dojít tehdy, když by se z nějakého důvodu přerušilo chlazení reaktoru. V Japonsku ho způsobila vlna tsunami. Pro evropské elektrárny to znamená, že jsou podobným scénářem potenciálně ohroženy ty z nich, které leží přímo u moře nebo je může zasáhnout vlna, vzniklá při narušení hráze vodní nádrže v jejich blízkosti. 

V roce 2011 (po havárii ve Fukušimě) podstoupily evropské elektrárny testy, zohledňující hlavně nebezpečí zemětřesení a záplav. Ukázalo se, že v potenciálně nebezpečné oblasti se nacházejí dvě elektrárny ve Francii - Tricastin na jihu země a Fessenheim na hranici s Německem. Zatímco reaktory Tricastinu už byly odstaveny, plánuje se odstávka Fessenheimu na rok 2020. 

Pro úplnost: záplava se nemusí nutně rovnat katastrofě

I když ovšem dojde k zaplavení, nemusí skutečně dojít k havárii elektrárny, jak ukazují zkušenosti. Po vánocích roku 1999 zaplavila voda elektrárnu Blayais v západní Francii. Tehdy se spojil vliv přílivu a orkánu Lothar. Voda zničila přístupové cesty k elektrárně, 90 000 krychlových metrů zaplavilo strojovnu. U dvou atomových reaktorů vypadly systémy nouzového chlazení, selhalo několik pump. Přesto nedošlo k žádné těžké havárii, chlazení se zase podařilo obnovit. 

Jít “na jistotu” samozřejmě přesto neuškodí - a tak se dnešní jaderné elektrárny proti zaplavení chrání. Dnes více, než kdy v minulosti. 

Další zdroje: http://www.oecd-nea.org/nsd/docs/1997/csni-r1997-11.pdf