Korundové drahokamy

Víte, které dva drahokamy jsou doslova příbuzné a pochází z jedné jediné chemické rodiny? Prozradím, že to jsou dva z těch nejpopulárnějších drahokamů - jejich jména určitě znáte. (délka blogu 5 min.)

Když se řekne drahokam, představí si většina z nás překrásné lesklé a barevné, průzračné kameny, vybroušené do dokonalých tvarů. 

Nejznámější, nejobdivovanější a nejdražší zástupci z rodiny drahokamů jsou rudé rubíny, modré safíry, zelené smaragdy, fialové ametysty a průzračné diamanty. Hned dva z nich jsou ale zajímaví ještě něčím jiným - jsou to chemičtí bratři. 

Korund - materiál s obrovským potenciálem

Chemicky čistý korund - tedy korund, který je prost všech příměsí, je průzračný a bezbarvý. Bezbarvý korund může být také používán jako drahokam, daleko větší úspěchy ale slaví jeho pověstné barevné varianty, které vznikají tak, že se do krystalické mřížky korundu zabudují atomy vybraných chemických prvků (v tomto případě jsou to atomy určitých kovů). Vytvoří se tzv. opticky aktivní centra, ve kterých dochází k pohlcování jedné nebo několika specifických vlnových délek bílého světla. Zbylé vlnové délky pak vnímáme jako “barvu drahokamu”. Pokud se tedy pohltí všechny vlnové délky až na červenou, vnímáme kámen jako červený. Pokud aktivním centrům nechutná pouze modré světlo, zůstane modrá barva jako jediná nedotčená a my vnímáme kámen jak modrý. 

Teď už možná tušíte, které dva kameny zmiňuji, když o nich mluvím jako o bratrech: jde o…

... rubín a safír. 

Oba jsou variantou korundu, který je krystalem oxidu hlinitého - Al2O3. 

Korund

vzniká v podzemí v prostředí bohatém na hliník a chudým na křemík. Jeho tvrdost dosahuje stupně 9 (je to tedy druhý nejtvrdší minerál na Mohsově stupnici tvrdosti). Jeho hustota kolísá mezi 4,0 – 4,1 g/cm3 - je tedy zhruba 4x těžší než voda. 

V dnešním blogu se budu věnovat safírům. Rubíny přijdou na řadu příště. 

Safíry kdysi a dnes

V minulosti se za safír nebo rubín označovaly také ty kameny, které mají dnes jiné názvy. 

Je to vlastně úplně logické. V tehdejší době ještě neexistovala možnost, jak provést analýzu chemického složení. Bylo velice těžké rozlišit jednotlivé druhy minerálů. Zvláště tehdy, když vypadaly a chovaly se podobně. 

A tak se za safír považoval každý krásně modrý kámen - a za rubín pro změnu všechny rudě zbarvené exempláře. Za safíry se občas dokonce považovaly kameny, které měly jiné optické vlastnosti - známým příkladem je lapis lazuli. 

Jaké pak bylo překvapení vědců v 18. století, když zjistili, že ne všechno, co bylo do té doby považováno za rubín nebo safír - skutečně rubínem a safírem je… Navíc se mělo ukázat že oba vzácné kameny jsou ve skutečnosti chemicky prakticky shodné. 

Barva safírů

Co je tedy zodpovědné za barvu safíru nebo rubínu? Minerálová matrice Al2O3 je bezbarvá. 

Typicky modrou a ušlechtilou barvu dávají safírům příměsi titanu a železa, které se usadily v krystalické mřížce Al2O3 a zaměnily tam některé z hliníkových atomů. 

To ale zdaleka není všechno. Pokud se do krystalu dostane jen málo železa, je výsledná barva jiná - takové drahokamy získávají zelenou a oranžovou barvu. 

A tak dnes (protože se orientujeme více chemickým složením minerálu než jeho barvou) … nejsou zdaleka všechny safíry modré. 

Pokud se do krystalu dostane vanad, zbarví ho do fialova. 

Některé safíry jsou dokonce prakticky růžové. Opticky už tedy velice připomínají rudou variantu korundu - rubín (kde za sytou barvu může chrom, který zaměnil atomy hliníku).  

Vzhledem k tomu, že se u rubínu historicky cení jeho hluboká a sytá rudá barva, byly by ovšem takovéto drahokamy (kdyby dostaly status rubínu) považovány za kameny nízké kvality. Řadí se proto k tzv. fancy - safírům (safírům ne modré barvy), u kterých nedostatečná barevná sytost a bledost nevadí. 

Originály a padělky

Safír je jeden z nejoblíbenějších drahokamů - není tedy divu, že ne každý safír, který si můžete koupit - je skutečně pravý kámen. 

To, že se jedná o padělek, napoví samozřejmě jeho cena. Záruku, že máte v rukou skutečně pravý drahokam, by pak měl zaručit certifikát. 

Padělky se většinou vyrábějí tak, že se na spodní stranu skleněné (nebo i krystalické, např. spinelové) napodobeniny upevní barevná fólie. Když je takový kámen zasazený do šperku a jeho spodní strana je nepřístupná, nemá laik moc šancí,  jak by mohl úpravy poznat. 

První umělé safíry vznikaly už před více než sto roky. 1902 byla poprvé uskutečněna tzv. Verneuilova syntéza, kdy se korund, titan a železo (základní stavební kameny tohoto drahokamu) společně taví v peci při vysoké teplotě (více než 2000 stupňů). Výsledkem je krystal, který má stejné optické vlastnosti jako jeho přírodně vzniklý kolega. 

Příště: Rubín - rudý korundový drahokam