Drahokam s barvou nebe a hvězd

  Vzácný kámen s barvou nebe, posetého hvězdami, na sebe upozornil lidstvo už v pravěku. Poznáte, o který jde? (délka blogu 8 min.) 

Dnes víme, že se jím lidé zdobili už před 50 000 roky. Egyptský faraon Tutanchamon si z něj nechal zhotovit posmrtnou masku a ani naši nedávní předkové se bez něj neobešli. 

Ve středověku byl jemně mletý vzácný kámen využíván jako intenzivní modrá barva při malbě na stěny (fresco) i na plátno (olejomalba). 

Za jednu z nejstarších písemných zmínek vděčíme římskému vzdělanci Pliniovi. Ve svém díle “De Naturalis Historia” zmiňuje “lapis lazuli obscure caeruleus, punctulis pyritaceis“ - tedy kámen barvy nebeské modři s pyritovými tečkami.

Zajímavé je, že i sám Plinius nazývá kámen safírem - v tehdejší době se tak totiž říkalo všem intenzivně modrým kamenům. Teprve až s rozvojem moderní vědy se lidé naučili rozlišovat různé minerály podle jejich skutečného (chemického) složení a nebyli při jejich posuzování odkázaní na pouhou barvu a vzhled. 

Modrý přírodní pigment

V malířství se používal tento kámen v podobně jemného prášku - a barvě se říkalo ultramarín. Ve středověku to byl jediný dobře zpracovatelný (a zároveň stabilní) pigment intenzivní modré barvy. Protože se jeho naleziště nacházela ve vzdálených zemích, byl také patřičně drahý.

Kolem roku 1800 byl dokonce vyhlášen za nejdražší malířskou barvu všech dob. Přesto ho používali prakticky všichni vyhlášení malířští mistři. Bez intenzivní modré barvy se neobešly ani portréty ani zobrazení oblohy. 

Pařížská (berlínská) modř

Chemicky je pařížská modř hexakynoželeznatan železitý (Fe4[Fe(CN)6]3). Tato modř je jedna z nejvydatnějších barev a svým odstínem se velmi podobá přirozenému ultramarínu. 

Není tedy divu, že byl tento pigment jako vůbec první nahrazen uměle syntetizovanou náhražkou. Tu vyrobil poprvé v roce 1706 berlínský chemik Johann Jakob Diesbach. Barva dostala jméno berlínská modř. Po zveřejnění receptu se začala od roku 1724 vyrábět pod mnoha dalšími jmény - například pařížská nebo pruská modř. 

Od té doby se náš jasně modrý kámen už v malířství prakticky nepoužívá. Nadále je ale oblíbeným … šperkem. 

Modré šperky

Zmiňovaný kámen se využívá k výrobě šperků už minimálně 50 000 roků. V novější historii se často brousí do oválných nebo kapkovitých tvarů, vyhlazuje se a leští. Šperků s přírodními a nijak neopracovanými kameny je dnes poměrně málo. Až zpracování a leštění totiž naplno odhalí jeho krásu. 

Nejžádanější a proto i nejdražší jsou takové kameny, které mají sytou tmavou barvu a přiměřené množství pyritových příměsí. Když je příměsi příliš hodně, může se kámen zdát být nazelenalý, což je považováno za nežádoucí. 

Méněcenné kameny se dají “zdokonalit” pomocí vosku a oleje. Napuštěním se těmito látkami se jejich vlastní barva zintenzivní. Může za to … a to vás neudiví …  fyzika. 

Pokud je povrch kamene hrubší (a to může být o po delším obrušování a vyhlazování), odráží se se světelné paprsky na nepatrných (i mikroskopických) nerovnostech - a kámen tak díky většímu podílu odraženého světla vypadá světlejší. Jeho barva je matnější a “unavenější”. Pokud se pak na něj nanese vrstva vosku nebo oleje, dojde ke stejnému jevu, který jsem popsala v blogu o mokrých kamenech. 

Celý proces se dá optimalizovat ještě tím, že se použitý vosk nebo olej nejprve obarví na modro. Takto vylepšené kameny mají ovšem jednu nevýhodu: musí se čistit jen velmi opatrně, aby se vrstva vosku nebo oleje neporušila nebo dokonce nerozpustila. 

Imitace a padělky

Ani to však, jak se zdá, některým výrobcům nestačí. A tak se na trhu objevují imitace, zhotovené ze skla s příměsí kovových šupin. 

Často jsou k prodeji nabízeny také slepence. To jsou větší objekty, které ovšem nejsou z jednoho kusu kamene, ale jsou poslepované z malých odštěpků. Ty jsou ovšem alespoň vyrobeny z pravého přírodního materiálu. 

Poznali jste, o jakém drahokamu je řeč? 

Barva Lapisu lazuli

Tento kámen může být jak sytě modrý, tak tmavomodrý nebo mít lehký nádech do zelena a do fialova. Záleží samozřejmě na podmínkách, ve kterých vznikl, tedy na nalezišti, ze kterého pochází. 

Azurově modrý kámen je z Íránu, kameny protkané žilkami křemene se nacházejí v poušti Atacama v Chile, afgánský Lapis lazuli je sytě modrý až tmavomodrý a kámen, který pochází od Bajkalu má dokonce fialový nádech. Vryp je světle modrý, což naznačuje, že barevnou komponentou je samotná matrice materiálu. 

To, co naši předkové v Lapisu lazuli považovali za zlato, je ve skutečnosti pyrit. 

Minerál nebo hornina?

Náš sytě modrý kámen je skutečně horninou, skládající se z několika různých minerálů. Právě proto může existovat tolik různých variant - podle toho, jaký je poměr daných minerálů a které z nich obsahuje.

Hlavním minerálem, který se musí nacházet v každém Lapisu lazuli je Lazurit (hlinitokřemičitan sodíku a vápníku s chemickým vzorcem Na6Ca2Al6Si6O24[(SO4),S,Cl,(OH)]2). V kameni ho bývá kolem 25 - 40 %. Právě on mu propůjčuje sytou modrou barvu. 

Největší opracovaný Lapis lazuli

Úplně největší Lapis lazuli, který byl kdy nalezen a zpracován, nepochází z Afghánistánu, jak by se dalo čekat, ale z chilských And. Objevili ho rakouští specialisté v nadmořské výšce 3700 metrů. Původně vážil 18,3 … tuny. 

Dalo by se čekat, že takový vzácný nález navždy zmizí v některé ze soukromých sbírek, stalo se ale něco nečekaného. 

Monolit zakoupilo Rakousko. Dnes ho můžete obdivovat ve Vídni. Je z něj zhotovena Wasserwellen-Leben-Brunnen, fontána, která stojí v centru Vídně v Bruno-Kreisky-Gasse.