Co si počít, když jste zapomněli, kde máte svou atomovou bombu?

“Kam jsem to jenom dal(a)?” je velice napínavá otázka. O to napínavější, když je ztraceným předmětem… atomová bomba. (délka blogu 10 min.) 

Dnešní blog bude tak trochu odpočinkový. Týdny plné vyvracení předsudků a manipulací anti jaderných aktivistů, kteří slouží své ideologii šířením strachu a demagogie ... chci proložit něčím zajímavým. Něčím, co pro změnu vyjádří trochu obdivu k lidské důmyslnosti. 

V minulém blogu jsem naznačila, jak je jednoduché najít ukradené vyhořelé jaderné palivo. Koneckonců je napěchované izotopy, které mají krátký poločas rozpadu - září tedy opravdu intenzivně. 

Co ale podniknout, když vám někdo ukradne palivo, které je sice obohacené štěpným uranem, zatím ale neprošlo jaderným reaktorem? Nebo jinými slovy…

Co podniknout, když jste si někam založili atomovou bombu? 

Nejlepší je samozřejmě hledat tam, kde jste s ní byli naposled. Ale žerty stranou. Problematika ztracených nebo ukradených jaderných pum není nic, o čem by se mělo příliš žertovat. 

Vědci mají samozřejmě i pro takovýto případ “plán B”. Nalézt skrytou, kradenou nebo dokonce ztracenou atomovou bombu nebo kradené (čerstvé) palivo není nemožné. Umožňuje to jedna speciální vlastnost radioaktivních izotopů uranu.

Ionizující záření, které vydávají “čerstvé” tyče z obohaceného uranového paliva nebo moderní atomové bomby, je převážně záření typu “gama” - tedy elektromagnetické vlny s vysokou energií. Dá se odstínit poměrně jednoduchým způsobem - poměrně slabou vrstvou olova nebo jinou podobně jednoduchou stínící konstrukcí. Pokud pak na takto odstíněný předmět namíříte běžný Geiger-Müllerův detektor, neuvidíte mezi bombou (příp. palivovou tyčí s obohaceným uranem) a přirozeným pozadím skoro žádný rozdíl. To k nalezení onech předmětů samozřejmě moc nepomůže. 

Na bombu s trikem

Trik, který bombu odhalí (a který je tak trochu zlomyslný), spočívá v použití proudu neutronů. Na ty totiž prosté stínění pomocí olova nedělá žádný dojem. Neutrony se dají odstínit jen pomocí mnohovrstvých konstrukcí ze speciálních materiálů (viz jeden ze starších blogů). 

Funguje to vlastně úplně jednoduše. Uran 235 má už od přírody tendenci k samovolnému rozpadu. Při něm se uvolňují částice (neutrony), které mohou (pakliže mají správnou rychlost) navodit rozpad sousedních jader. Konkrétně to jsou tři neutrony na jeden rozpadající se atom uranu 235.

U běžných moderních bomb je ovšem i toto samovolné záření přirozeně se rozpadajících jader uranu 235 příliš slabé na to, aby  ho zaregistroval například detektor neutronů. Když se ale materiál bomby ozáří vnějším proudem neutronů se správnou energií - dojde neodvratně k řetězové reakci a tím k relativně intenzivnímu rozpadu jader uranu 235. Ta pak uvolní další a další neutrony.  A tyto nově se uvolňující neutrony už se rozhodně detekovat podaří. 

Bomba se tedy proudem neutronů z cizího zdroje jen “nakopne” - a pak se už sama (díky fyzikálním zákonům) prozradí. 

Ten, kdo bombu hledá, musí samozřejmě dát pozor, aby ji nenakopl příliš silně. Pokud se totiž celá věc přežene, bombu sice naleznete, ale (v případě že se skládá z nadkritického množství uranu) vybuchne vám před očima. I to by bylo samozřejmě nepraktické. 

Kde vzít zlomyslné neutrony?

Neutrony se v běžné (například vědecké) praxi získávají hned několika různými způsoby. Limitujícím faktorem je tu technologie. Ta bývá velice neskladná, nebezpečná při manipulaci - nebo obojí. S jednou výjimkou - jaderná fúze, probíhající v malých měřítkách umí obstarat neutrony poměrně spolehlivě a hlavně bezpečně. Technologii se říká “fusor” a stojí “jen” několik set tisíc euro. Vejde se středně velké tašky. 

Další informace:

http://scitation.aip.org/content/aip/magazine/physicstoday/news/10.1063/PT.5.7123;jsessionid=3mnsku7p47f2j.x-aip-live-03https://www.llnl.gov/missions/counterterrorism

Z výše uvedených důvodů tedy není záhodno krást ani atomovou bombu, ani nepoužité tyče jaderného paliva. Dají se (i navzdory možné důmyslné skrýši) nenápadně vystopovat.