Cíl - Sluneční soustava. Helikoptéra na Titanu

NASA zveřejnila své plány na příští výlet. Ani Venuše ani Mars - cílem se stane vzdálený Titan, největší měsíc obří planety Saturnu. Proč zrovna Titan? (délka blogu 5 min.) 

V naší soustavě je jistě spousta cílů, které by stály za to. Některé z nich už byly navštíveny mnohokrát (Mars), jiné na návštěvu zatím stále ještě čekají. Nejvíc nás samozřejmě fascinují světy, kde se dají vytěžit nerostné suroviny nebo kde se dá alespoň zjistit něco zajímavého, něco, co se týká minulosti naší soustavy nebo samotné Země. Není to náhdou, že se v poslední době stále častěj mluví o asteroidech a … vzdáleném měsíci Saturnu - Titanu. 

Titan je zvláštní svět

Připadá na něj 95 % hmoty všech Saturnových měsíců. Titan, pojmenovaný jménem řeckého božstva, je po Ganymedovi (který je souputníkem Jupitera) druhým největším měsícem Sluneční soustavy. Zároveň je jediným velkým měsícem, který vlastní skutečnou atmosféru. Se svou hustotou 1,88 g/cm3 je také nejhutnějším ze Saturnových měsíců.

Titan je naší Zemi ze všech objektů ve Sluneční soustavě nejpodobnější. 

Na jeho povrchu sice panuje velice nízká teplota, ale díky husté atmosféře, a tedy i vysokému tlaku, se na povrchu tohoto zajímavého měsíce nachází velké množství tekutiny, která tvoří řeky, potoky a jezera.

Jeho atmosféra je pětkrát hustší než pozemská a dosahuje o polovinu výše. Skládá se (podobně jako naše) převážně z dusíku. Kromě toho se v ní nachází také uhlovodíky a stopy organických sloučenin. Logicky pak nenajdeme na Titanu žádný kyslík. Tento reaktivní plyn musí být i na naší vlastní planetě do atmosféry neustále dodáván živými organismy (rostlinami). Některé odhady říkají, že by přibližně po tři sta letech na naší vlastní planetě volný kyslík zmizel, pokud by z ní zmizela zelená biomasa. Kyslík by reagoval s jinými prvky a vytvořil by různé chemické sloučeniny.

Povrch Titanu a vrchní část jeho pláště se skládá ze zmrzlého ledu - metan hydrátu. Pod ním se nachází rozsáhlý oceán. Voda je v tekutém stavu, a to i přesto, že její teplota leží pod bodem mrazu. Dovoluje to jak vysoký tlak, který v tomto prostředí panuje, tak různé příměsi, které dělají z tamní vody pravou nemrznoucí směs.

Pro život na základě vody je na Titanu příliš nízká teplota. Pokud by na něm ale měly existovat formy života na základě metanu, mají i při této teplotě výborné podmínky.

Dragonfly

Právě k tomuto zvláštnímu světu se má v roce 2026 vydat mise Dragonfly. Na místo určení dorazí v roce 2034. 

Na palubě bude mít (tamním podmínkám přizpůsobený) létající dron s osmi rotory. Hustá atmosféra se pak postará o to, aby dron mohl bez problému dovézt vědeckou aparaturu na všechna místa, která chtějí vědci prozkoumat. Atmosféra Titanu se totiž podobá rané atmosféře naší Země. Průzkum podmínek na Titanu by mohl pomoci vysvětlit, jak vznikl život na naší planetě. 

Celá mise by měla trvat 2,7 roku. Sonda přistane v rovníkové oblasti, kde bude nejprve nějakou dobu sbírat vzorky. Povrch Titanu tu připomíná pozemskou poušť v Namibii - jsou tu například duny. Nejsou ale písečné. Skládají se ze zmrzlého organického materiálu. Později se má vydat ke kráteru Selk. Tady by se měla nacházet směs vody a různých organických materiálů - stejná nebo podobná té, ze které podle vědecké teorie vznikla na Zemi kdysi živá hmota. 

Mise je součástí programu New Frontiers. Ve stejném programu už byla provedena mise New Horizons nebo Juno a Osiris-Rex. 

Video:

Zroje: NASA, https://solarsystem.nasa.gov/moons/saturn-moons/titan/overview