Fotbal, pivo, chlap a jeho stará...

„Dejte kopačky svý starý ... Užijte si mistrovství ve fotbale s pořádnou úhlopříčkou !!! Křičela na mě reklama prodejce televizorů vložená do novin. Také si řeknete: K čertu s takovými reklamami?!

Reklamní agentura prodejce patrně vycházela z oblíbeného a hojně rozšířeného pojmenování své drahé polovičky : můj starej, moje stará..... A není to zdaleka první reklama, která se tohoto tématu chytla.

Říkám si: odkud se to pojmenování vzalo? 

Už na základní škole a poté na průmyslovce jsem si všimla, že chlapci, kteří měli doma „tatínka“ pojmenovávali své první lásky v jejich nepřítomnosti jejich občanskými jmény: moje Jana, Petra, Blanka, či zdrobnělinami : moje Hanička, Lucinka, nebo jen – moje slečna,... když chtěli zachovat její anonymitu. Ti co měli doma „fotra“ pak přišli s pojmenováním : moje mladá. Patrně si všimli, že fotr v hospodě jmenuje jejich maminku: moje stará a tak logicky odvodili pojmenování nové známosti.

Nevypozorovala jsem, kdy se v názvosloví stává z mladé stará, patrně to bude individuální duševní proces, ale každopádně mně osobně se to nelíbí, ani jakože ze srandy, ani z biologického faktu stárnutí.
Připadá mi, že terminus technicus vyřknutý mezi námi chlapy : moje stará, moje megera, moje čarodějnice, dostává takový spiklenecký nádech, po jehož vyřknutí se ti chlapi cítí, se svým podobným údělem, tak trochu líp. Protože doma mají nemlich to samé.
To samé platí v bleděmodrém i o ženách... můj starý, můj vůl, můj trouba, můj vořežprut...
A dohromady platí, že ten, který o své drahé řekne: moje stará megera, si starým volem být zaslouží, protože si ji vybral a sdílí s ní dobrovolně svůj čas. A jeho charakteristika její osoby je jeho domácí vizitkou.

Jako malá holka jsem se děsila různých seriálů, i vyprávění sousedek v okolí,  kde se muž, v mnoha případech, změní po svatbě z pohádkového prince v pivní žok válející se na gauči u televize a čučící převážně na fotbal. Také díky této představě jsem se nikdy nechtěla vdávat, nehledě na jiné "hrůzy", které partnerství doprovází.

Lidé, zvlášť ti s něčím nespokojení, s oblibou malují čerta na zeď, ale skutečnost je mnohem méně dramatická, zvlášť, když si ji tak zařídíte.
Zjistíte, že fotbal a takové ME zvlášť je pravým požehnáním pro strávení času podle svého a bez toho, že by vám do toho váš milý mluvil. Muž zaujatý přímým přenosem zcela soustředěně mlčí, maximálně vykřikuje nesouvislé věty, případně odejde sledovat mač kolektivně do osvěžovny s točeným a vy si můžete dělat co chcete.
Když mu ještě, v případě že zůstane doma, postavíte na stolek k televizi orosené pivo (a nemusí být ani ze sedmého schodu) a něco malého k zakousnutí bez toho, že by byl volán ke stolu, je jeho spokojenost maximální.
V případě výhry i prohry týmu je příjemné s ním radost sdílet či ho utěšit, ovšem stejným způsobem s jemnou připomínkou, že na gauči spolu s vámi je lepší než ti kluci na trávníku... V tu chvíli zapomene na starou úhlopříčku a vůbec ho nenapadne říct druhý den chlapům v práci: tak ta moje stará mi zakázala dívat se na fotbal, musel jsem se s ní dívat na Ordinaci... Hned zítra si běžím koupit do Datartu novou.