Jsme schopni samostatně přemýšlet?

Nebo postupně přenecháme myšlení umělé inteligenci, diktátům shůry a budeme se bez ohledu na okolnosti řadit bezduše do fronty ..?

Viděla jsem jeden kreslený vtip, kde sedí rybář s udicí u vody, vedle sebe má kbelík s úlovkem, a za ním sedí „umělá inteligence“ s prutem a loví v jeho kbelíku. To v podstatě velmi stručně vysvětluje celou podstatu příběhu. Jen to co lidé nalejí do kýblu, může Alík (jak říkáme mezi přáleli umělé inteligenci a AI často nahrazujeme AL, což neznalému čtenáři může připadat jako hámotina) používat. A záleží i na tom, jaké bylo na kýblu síto….

Když to zkrátím, děsí mne představa, že při hledání odpovědi nebo řešení na jakoukoliv triviální otázku, člověk nezapne mozek, ale zeptá se AI. A tupě vykoná, co mu poradí.
Zdá se, že ono to zapínání myšlení je často strááášně namáhavá věc a dost mě pobaví situace, kde lidé jakoby rezignovali na zjištění situace, stojí a čučí.

Nedávno jsem byla v Betlémské kapli na pěkném klavírním koncertu a po jeho skončení se lidé řadili do fronty k šatnám. Šaty byly dvě, jedna na levé a jedna na pravé straně, všichni si museli pamatovat, kam si svrchníky uložili, měli to i na číslech, ale místo, aby si stoupali do dvou front, utvořili jednu, ve které se na počátku vyskytlo více zájemců o pravou šatnu a tak u levé po chvíli nikdo nebyl. Šatnář chvíli čekal, a pak vyběhl ven a volal na diváky, že jeho šatna je pro výdej volná. Uvízla jsem bohužel v té pravé a než se na nás dostala řada, šatnář vyběhl ještě dvakrát. Fronta se táhla dlouhým, spletitým prostorem a tak jsme s kamarádkou po vyzvednutí kabátů chtěly šatnáři pomoci a volaly jsme česky i anglicky, že lidé mohou stát ve dvou řadách, ale snad všichni civěli a skoro se nehnuli. Vzdaly jsme to a cestou ven diskutovaly, jak je možné, že si prostě nezjistí situaci a nezařídí se podle toho. Kouknou dopředu a případně se vrátí zpět.

Kolega pak při líčení tohoto zážitku, kdy jsem si povzdechla, jak má ta společnost vypadat, když se takhle chová, namítl, že třeba chtěli jen být slušní a nepředbíhat. Oponovala jsem, že na tom - dojít dopředu podívat se, jestli je můj pult volný, není nic neslušného, naopak je v tom snaha nezdržovat. Ale chápu, jak to myslel. Už se mi stalo v jiné frontě, že nechápavý zevl otálel, já šla dopředu k jiné přepážce a dotyčný byl uražen z předběhnutí, protože nepochopil místní organizační úpravu. Takových příkladů je víc a namátkou jsem si vzpomněla na jeden můj starší blog … pojednávající o domnělé slušnosti.

Neubráním se pocitu, že lidé pomalu ale jistě rezignují na snahu zjistit si, jak věci fungují a čekají na pokyn. A je jedno jestli od Alíka nebo někoho jiného, komu odevzdali klíč od vlastního rozumu.

Fotobanka – Pixabay