.

vaše blogy mají smysl - díky

V únoru letosšního roku mi zemřela moje maiminka na rakovinu

.....a umírala obklopena svými nejbližšími i přesto,že umírala v nemocnici.Je to hodně o přístupu konkrétních lidí.Pro mámu jsme chtěli nejlepší péči a byli jsme si vědomi toho,že zbavit utrpení bychom jí doma nemohli.Nemáme zkušenosti s opatrováním a ani zdravotní odborné vzdělání.Zajistili jsme jí proto samostatný pokoj v nemocnici s nepřetržitým dozorem nemocničního personálu.Denně po dobu čtrnácti dnů co byla hospitalizována jsme se u mamky střídali a takřka nepřetržitě u ní byl někdo z nejbližších .Měla na pokoji vše co měla doma ráda,tedy květiny,obrázky na stěně a ložní prádlo.

Hospic jsme odmítli z důvodu velké vzdálenosti od bydliště.Nemocnici jsme měli všichni příbuzní v blízkosti bydliště a tak jsme mohli být s mamkou denně v kontaktu.Poslední tři dny (a noci) jsme u ní trávili každou volnou chvilku a matka zemřela ve chvíli,kdy jí brácha držel za ruku a my ostatní seděli opodál.

Za určitých podmínek nemusí být ani umírání v nemocnici utrpením.Něco to ovšem stojí.

Re: V únoru letosšního roku mi zemřela moje maiminka na rakovinu

Bohužel ne vše z toho co popisuju se dá zařídit legálně a tak jsme na to museli přes úplatky.Každopádně nelituju a udělal bych to kdykoli znovu,pokud by mi umíral někdo z blízkých.PS: úmyslně nenapíšu jméno nemocnice,nebot nechci aby měla problémy.Každopádně personál i služby byly prvotřídní a patří jim alespon touto cestou nás dík za to,že se o mamku starali perfektně.Oni,pokud to budou číst se v příběhu poznají a tak budou vědět koho se to týká

pro mě

je paní Andrea  naprosto přesným vysvětlením, co je to konat Boží dílo. Všechny řeči o pomoci potřebným atd., jsou směšné a trapné ve srovnání s tím, co dělá ona - skromně a obětavě. 

Re: pro mě

Já to vidím stejně a tímto článkem jsem jí chtěl skromně poděkovat.

Karma:)

karma

Děkuji

Umírá mi žena a z domu ji za žádnou cenu nedám.

Dalších slov netřeba

Děkuji za tento článek.

Mně zatím ještě nikdo z blízkých neumřel v nemocnici. Všichni umřeli doma. Oba dědečkové, obě babičky, tety i strýcové i můj vlastní táta.

Umírání v nemocniční osamělosti je hrozné.

Tady myslím pramení většina těch požadavků na zavedení euthanasie.