Zločinní komunisté týrali válečné hrdiny

Je to jedna z nejsmutnějších kapitol českých respektive československých dějin, kdy mnozí vojáci, kteří bojovali s nacistickým Německem, po únorovém rudém puči skončili v komunistických lágrech.

Je to smutné čtení článku na webu ctidoma.cz, ve kterém se píše o osudech čs., válečných letců ve Velké Británii, kteří nasazovali své životy v boji s nacisty, ve svých spitfirech čelili silnému nepříteli v podobě německé Luftwaffe, a nevěděli, jestli zrovna ten jejich dnešní bojový vzlet nebude ten poslední. V srpnu 1945 vítaly piloty Royal Air Force s 54 stíhacími letouny na pražském ruzyňském letišti tisíce lidí. Jenomže místo vděku se tito hrdinové dočkali ponížení a urážení.

Komunisté mnoho z nich pozavírali do lágrů a věznic za vymyšlené a vykonstruované zločiny, vyhodili je z letectva a nechali je pracovat v podřadných profesích. Jedním z nich byl například generálmajor Alois Šiška, který létal v 311. Československé bombardovací peruti RAF. Ten proslul jako velitel bombardéru Vickers Wellington, s nímž nouzově přistál na hladině Severního moře. Se zbytkem posádky strávili v nafukovacím záchranném člunu 6 dní téměř bez vody a jídla. Teprve paky byli vyplaveni na holandské pobřeží, kde je zajali němečtí vojáci. Sám Šiška utrpěl těžké omrzliny, musel být nejdříve převezen do vojenské nemocnice a až dom konce války byl v zajetí.

V padesátých letech skončil jako jeho další kolegové v komunistickém vězení. Měl jsem možnost s ním mluvit na setkání v Červené Lhotě na Jindřichohradecku v roce 1998. Na otázku, jestli československé vězení bylo horší než to německé, tak odpověděl: „No pravda, tam nás týrali Němci a to byli naši nepřátelé, ale pak nás věznili Češi, vlastní lidé.“ Skvělý letec byl také zbaven hodnosti a musel se živit jako opravář televizorů. V rudém kriminále skončil na jeden čas i jeho kolega stíhač František Fajtl, který pronesl výstižný výrok. „Komunisté, co slovo, to lež. Co čin, to zločin.“ Někteří vojáci, jako například Josef Bryks, kruté podmínky v komunistických koncentrácích nepřežili.

To jak bylo naloženo s válečnými hrdiny, patří k tomu nejotřesnějšímu v našich dějinách. Komunisté, kteří to mají na svědomí, patří k lidské spodině na úrovni nacistických zločinců.  Většina z těch rudých pohůnků, kteří týrali tyto statečné lidi, v lepším případě za války držela lidově řečeno hubu a krok, v tom horším otevřeně kolaborovala s nacisty. Je známou skutečností, že členská legitimace KSČ se stala účinnou ochranou proti trestnímu stíhání za spolupráci s nepřítelem, a rudá partaj byla nacistickými kolaboranty hodně prolezlá.     

http://www.ctidoma.cz/kultura/2018-06-19-nepohodlni-hrdinove-cesti-letci-si-misto-pocty-vyslouzili-vezeni-tabory-nucenych?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu