Všem úžasným dobrovolníkům z potornádové jižní Moravy

Kdysi jsem studoval na dopravní průmyslovce v Břeclavi a z nedaleké Moravské Nové Vsi, rovněž postižené tornádem, měl dva spolužáky. A tak jsem tam minulý týden vyrazil na pomoc.

Nejprve pár užitečných rad do začátku. Je rozumné dopředu si zajistit ubytování a také si zjistit kde a na jaké práce jsou dobrovolníci potřeba. Dobrovolníci mohou například nocovat v lehátkových vozech, které na nádraží v Hruškách přistavily České dráhy. Existují koordinační centra, která zprostředkovávají pomoc u konkrétních lidí či institucí. Většinou se jedná o vyklízení domů určených k demolici. Dobrovolníci také bývají k ruce jako pomocníci řemeslníků.

Já si zajistil ubytování u kamarádky v Břeclavi a práci na zdejší faře, protože spolužák už nikoho nepotřeboval, akorát čekal, až mu hasiči přijdou strhnout stodolu. Nicméně jsem také u jedné staré paní pomáhal s vyklízením hospodářského domku určeného statikem ke zbourání.

Čtyři jihomoravské obce postihlo velké neštěstí,které nikdo z nás nečekal. Já jsem také znal tornádo akorát z amerických filmových reportáží a neuměl si představit, že by podobná katastrofa mohla nastat i u nás. Bohužel jsem se mýlil.

Nicméně toto neštěstí ukázalo i hodně pozitivního, slušní lidé se semkli a pomáhají potřebným. Moravská Nová Ves byla minulý týden už z nejhoršího venku, ale práce je pořád dost. Mezi těmi, kteří přijeli pomáhat z celé země, panovala úžasná srdečná atmosféra. Zasloužíte si velké poděkování Rudo z Třebíče, Kubo, Pepo, Šimone z Brna, Báro z Prahy, Veroniko ze Žatce, Karle z České Lípy a mnozí další. Omlouvám se všem, na které jsem zapomněl.

Hned první den, když jsem dorazil na faru, se mě hned ujal Ruda z Třebíče, vysvětlil, kdo mi přidělí práci, ukázal odpočinkovou místnost a řekl: Tady si můžeš dát kafe, čaj, je tu lednička s pivem, vodami, colou a jídlem. To všechno je tady k dispozici a můžeš se sem schovat, kdyby Ti bylo moc horko.“ A já to pak zase vysvětloval dalším nováčkům.

V Moravské Nové vsi jsem strávil tři krásné pracovní dny mezi lidmi, kteří obětovali své pohodlí a neváhali pomoc Těm, co ji potřebovali. Jediným problémem pro mě byl vysoké teploty, které se vyšplhaly každý den přes třicet stupňů Celsia. Rekordem byl čtvrtek s šestatřiceti stupni. To pro mě, který úmorná vedra bytostně nesnáší, bylo hodně náročné, ale nakonec jsem to s Boží pomocí nějak zvládl.

Někde jsem četl názor, že následky řádění tornáda jsou horší než povodně. To si nemyslím. Já byl v roce 1997 v místech, které zasáhla ničivá velká voda a je jedno, jestli lidem zničí dům voda nebo vítr. V obou případech nezbude, než jej postavit znovu.