Velké katolické vítězství zachránilo Evropu před islámskou expanzí

Je to zajímavé výročí. Před 333 lety porazila spojená spojenecká říšská, habsburská a polská vojska čítající zhruba 74 tisíci mužů téměř dvojnásobnou přesilu armády turecké koalice vedené Karou Mustafem Pašou. 

V pravou chvíli přitáhlo 12. září 1683 k Vídni křesťanské vojsko vedené polským králem Janem III. Sobieským a vévodou polním maršálem Karlem V. Lotrinským. Bylo načase, protože obránci dva měsíce obleženého hlavního města habsburské monarchie odolávali osmanským útokům s vypětím posledních sil. Velitelem obrany metropole na Dunaji byl polní zbrojmistr a prezident dvorní vojenské rady hrabě Ernst Rüdiger Starhemberg.

Velkou zásluhu na ubránění Vidně má ovšem také český šlechtic a polní maršál hrabě Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, velitel dělostřelectva obránců, který byl Starhembergovým zástupcem a v době zranění svého šéfa převzal řadu jeho velitelských pravomocí a v červenci a v srpnu dokonce zastával post vrchního velitele vojsk bránících Vídeň. Pikantní na tom je, že Zdeňkův děd Kašpar Kaplíř ze Sulevic byl v červnu 1621 popraven v Praze na Staroměstském náměstí, protože se zúčastnil stavovské vzpoury proti zákonnému českému králi Ferdinandu II. Také velel dělostřelectvu, ovšem armády českých stavů při obléhání Vídně v roce 1619 a dokonce prý několikrát trefil i císařskou rezidenci. Inu jsou to paradoxy českých dějin, vnuk hrdina bojů o záchranu Evropy, děd neúspěšný vzbouřenec. Povstalí čeští a moravští stavové dokonce uvažovali i o spojenectví s Osmanskou říší proti Habsburkům.

Nemá cenu opakovat známá fakta, nikdo rozumný nezpochybňuje podíl polského panovníka na porážce krutého nepřítele. Ale je dobré si připomenout i některé méně známé skutečnosti. Často se toto střetnutí popisuje jako střet mezi křesťanstvím a islámem. Ano, z větší části je to samozřejmě pravda, ovšem z hlediska historické přesnosti je nutné uvést, že proti Turkům bojovala hlavně spojená evropská katolická vojska a dokonce v rámci polských sil se proti nepříteli postavil i malý muslimský oddíl polsko-litevských Tatarů. Na druhé straně ovšem armáda protestantského sedmihradského knížete Imricha Tökölyho válčila jako spojenec Osmanské říše. Pod vlajkou půlměsíce bojovala také pravoslavná vojska srbská, bulharská a valašská.

Střetnutí u Vídně patří mezi nejdůležitější události lidské historie, definitivně se podařilo zabránit islamizaci minimálně střední Evropy. Ta by znamenala jediné, české země by se nestaly součástí vyspělého Západu, ale chudého zaostalého Východu. I Morava byla obětí surových tureckých nájezdníků, kteří vypalovali vesnice a vraždili ženy a děti.

Bitva u Vídně byla začátkem tureckého konce. Armády habsburské monarchie vedené Karlem V. Lotrinským a později jedním z nejlepších a nejslavnějších rakouských vojevůdců všech dob generalissimem princem Evženem Savojským na přelomu 17. a 18. století postupně vytlačili Osmany ze střední Evropy a částečně i z Balkánu.

Důležité je, aby v každé době státy evropského civilizačního prostoru dokázaly porážet své  nepřátele a přestaly se zabývat zbytečným sebemrskačstvím za údajné zločiny vůči druhým. Pravdou je, že muslimové v historii spáchali víc zločinů proti křesťanům, než tomu bylo naopak. Naši předkové nám mohou být vzorem, že zapomněli na dřívější spory, pochopili, kdo je jejich úhlavní nepřítel, spojili se proti němu a dokázali nad ním zvítězit. Jsou dobrým příkladem i pro nás.