Rusko se na konci carské éry dynamicky rozvíjelo

Jsou to pomluvy, mnohokrát vyvrácené, které ovšem mají tuhý kořínek. Carské Rusko nepřešlo rovnou z feudalismu do socialismu a nebylo zaostalou zemí. Naopak dosáhlo pozoruhodných úspěchů

Nedávno tady Martin Kavka v diskusi pod článkem Tomáše Vodvářky o Stalinovi správně připomněl, že carské Rusko ve své závěrečné éře nebylo zaostalou zemí, jak se často nesprávně traduje. Připomeňme si tedy tu dobu.  

V roce 1855 nastupuje na trůn car Alexandr II., který patřil k těm prozíravějším a chytřejším ruským panovníkům, a uvědomoval si, že hlavní příčinou neúspěchu Ruska v Krymské válce proti Velké Británii a Francii je zaostalost jeho říše. Například plachetnice admirála Pavla Stěpanoviče Nachimova jaksi nebyly schopny zvítězit nad britskými a francouzskými parníky. Tento vládce tedy pochopil, že jeho země potřebuje reformy, které by zastavily její opožďování za Západem. Jednou z nich bylo zrušení nevolnictví v roce 1861 a v Rusku od té doby naplno rozvíjel kapitalismus.  

A bylo to také osvobození ruských rolníků, které později vedlo k velkému hospodářskému vzestupu Ruska. Tak například průmyslová výroba se v letech 1890 – 1900 zdvojnásobila. Země měla štěstí na takové osobnosti, jakými byli premiéři Sergej Juljevič Witte a Pjotr Arkaďjevič Stolypin, kteří výrazně přispěli k ruskému ekonomickému zázraku na začátku 20. století. Bohužel ten první byl penzionován a ten druhý zavražděn v roce 1911.

Pravdou tedy je, že Rusko zažilo mohutný hospodářský rozkvět za cara Mikuláše II. a zvláště po roce 1907, kdy se předsedou vlády stal osvícený Stolypin. Celková produkce vytavené oceli a železa v letech 1893 – 1913 vzrostla 13x na 4,04 milionů tun, těžba uhlí 6x na 38 milionů tun, těžba ropy dosáhla 9 milionů tun, výroba cukru 4x na 1 470 000 tun, výroba bavlny 7x na 416 000 tun. Ruský bavlnářský průmysl zaujímal svoji produkci čtvrté místo na světě, po Velké Británii, USA a Německu. Délka železnic dosáhla před I. světovou válkou zhruba 75 tisíc kilometrů a po USA to byla druhá nejdelší železniční síť v rámci jedné země na světě. Obilí a cukr patřily k významným vývozním komoditám. Průmyslová výroba v té době rostla v průměru o solidních 9% ročně, a ekonomika celkově o 7% ročně.   

Dělníkův plat v roce 1913 byl reálně vyšší než v roce 1940 a doloženo je to přesvědčivě na množství zboží, které se z něj dalo koupit. Nehledě na to, že za cara byly obchody dobře zásobeny a o potraviny nebyla nouze, kdežto ve třicátých letech za Stalina byl chleba na příděl a kupující na něj stáli hodinové fronty.

Slibný ekonomický vývoj však přerušily zavraždění Stolypina v roce 1911 a zvláště pak celosvětový válečný konflikt o tři roky později. Ke smůle pro Rusko však jeho dohánění Západu začalo pozdě a navíc jej přerušila v roce 1914 I. světová válka. Ale v každém případě Rusko tehdy mělo našlápnuto mezi vyspělé země a nebylo zaostalé. Historie jaksi nezná kdyby, ale přesto věřím tomu, že kdyby se v Rusku udržel kapitalismus a nezničil tuto zemi socialismus, tak patří k nejbohatším zemím na světě.  

Mám rád i ruskou kulturu z té doby, rád si čtu díla Puškina či Dostojevského líbí se mně Čechovovy divadelní hry. Mám rád obrazy ruského malíře Ilji Repina, z nichž nejznámější jsou asi Burlaci na Volze. Při psaní blogu jsem si pouštěl ruské písně z této éry včetně tehdejší hymny, Bože cara chraň. A na jednu z nich tady dávám link. Kdysi jsem také viděl v jednom starém dokumentárním filmu, že kremelské věže neměly ty hnusné rudé hvězdy co nyní, ale krásné dvojhlavé orly, tedy státní znak. Kéž by se tam ti úžasní ptáci znovu vrátili.

Zdroj: Dějiny Ruska 20. století, díl I. 1894 – 1939, nakladatelství Argo, Praha 2014   

https://www.youtube.com/watch?v=G136GODWKhc