Ruce pryč od živnostníků, stát by je měl odškodnit

Nechápu tu nenávist vůči OSVČ a podnikatelům. Mám dojem, že zatím stojí ti, kteří v životě nic nedokázali, jenom závidí schopnějším a úspěšnějším. Živnostníci mají na odškodnění od státu plné právo.

Tomáš si v Třeboni otevřel před několika lety restauraci. Začátky byly krušné a první dva roky ani nejel na dovolenou. Do podnikání dal všechno a vytvořil prosperující podnik s výbornou kuchyní. Teď musí být doma, on i jeho zaměstnanci. Ptal jsem se ho, jestli alespoň nevaří obědy, které by si lidé odnášeli sebou, tak řekl, že ne, že by se mu to nevyplatilo. Toto půvabné jihočeské město je nyní bez návštěvníků, kteří tvoří podstatnou část jeho klientely a místní jej nespasí. Tomáš může mít na rozdíl od jiných podnikatelů štěstí, že je v nájmu státní instituce a tak možná dosáhne nějaké úlevy na nájemném. Ale zálohy za energie a mzdy zaměstnancům platit musí. Zatím nikoho propouštět nechce, protože doufá, že krize do prázdnin alespoň částečně odezní.

Je fakt, že pan Prymula řekl, Češi budou letos dovolenou trávit v tuzemsku a to je šance i pro Třeboň. Její návštěvu mohu doporučit, je tam moc hezky. Problém ovšem je, že v tomto bývalém rožmberském a schwarzenberském sídle je tak dobrá třetina lidí závislá na příjmech z cestovního ruchu. Tito lidé si svoji situaci nezavinili a tak by jim mělo být pomoženo. Jsem rád, že OSVČ nemusí půl roku platit minimální zálohy za sociální a zdravotní pojištění, a měly by dostat i nějakou sumu, pokud mají zavřené provozovny kvůli koronaviru.

Živnostníci a podnikatelé jsou lidé, kteří za normálních okolností nechtějí, aby se o ně stát staral, ale chtějí být svými pány. Stát by je proto měl nějakou formou odškodnit. Peníze napumpované do podnikatelské sféry mohou rozhýbat pokoronavirovou ekonomiku. A je lepší, když lidé podnikají a pracují, než, když jsou na státní podpoře.

Potřebné peníze by se daly získat například zrušením nemyslných slev na dopravu, omezením sociálních dávek, či mírnějším růstem důchodů.

Co však nechápu, je nenávist vyvolávaná vůči OSVČ a taková ta čecháčkovská závist kvůli pomoci těmto lidem. Já si těch, kteří se nebojí postavit na vlastní nohy, vážím. Živnostníci si nemohou dovolit hodit se marod, jak to činí někteří zaměstnanci ( v jisté firmě na Novojičínsku vedení dlouho pátralo potom, proč v lednu prudce stoupá nemocnost. Inu je doba zabíjaček), tím neříkám, že všichni. Myslím si, že by se měl vrátit systém, kdy první tři dny nemoci byly zdarma. Pracovní neschopnost by se určitě snížila. To podnikatelé chodí k lékařům až když musí a nemají nárok na nemocenskou. A když je tedy podnikání podle některých rozumbradů tak jednoduché, ať si to tedy sami zkusí.