Podnikatel Ginzburg opustil vězení, v Rusku mu hrozí mučení

Nedávno byl ruský byznysmen s izraelským pasem Vitalij Ginzburg propuštěn z vydávací vazby v pankrácké věznici a minimálně dalších dvanáct měsíců nesmí být vydán do Ruské federace.

V rámci azylového řízení tak rozhodlo ministerstva vnitra České republiky, které mu udělilo tzv. doplňkovou ochranu. To ve svém zdůvodnění uvedlo, že v případě vydání dotyčného do Ruska mu hrozí vzhledem k obrovské míře korupce v celé společnosti, tvrdých podmínkách ve věznicích, a špatnému přístupu ke zdravotní péči, nelidské zacházení a mučení. Fakta tento verdikt potvrzují.

Kdysi úspěšný podnikatel Ginzburg strávil dva roky ve vazební cele. Zadržený byl na základě mezinárodního zatykače vydaného Ruskou federací. Ruští vyšetřovatelé jej viní z údajné zpronevěry 1,2 miliardy rublů (cca 360 milionů korun). Dotyčný se brání tím, že jeho obvinění jsou vykonstruovaná a podle něj se jedná o zločinný komplot kremelské mafie, protože sám upozornil na skandální korupční jednání v ruské VTB Bank u lidí blízkých Putinovi včetně současného šéfa Roskosmosu Dmitrije Rogozina. Vitalij Ginzburg nepatří mezi tzv. oligarchy, nic nezprivatizoval, a svoji úspěšnou inženýrsko-technologickou firmu od základů vybudoval. Je také vlastníkem deseti patentů. Podle svých slov vyhrával v Rusku důležité zakázky, ale kvůli tomu, že odmítal dávat úplatky, o ně přicházel. Podal pak v této souvislosti několik trestních oznámení kvůli úplatkářství. Nikdo se jimi však nezabýval, naopak jeho obvinila policie ze zpronevěry.

V tom se jeho záležitost nápadně podobá asi nejznámější kauze právníka Sergeje Magnitského, který který pracoval jako auditor britského investičního fondu Hermitage Capital. Ten také zjistil, že vysocí státní úředníci včetně důstojníků protikorupční policie okradli Ruskou federaci o více než čtyři miliardy rublů (cca 2,6 miliardy korun) na daních a podal na ně trestní oznámení. Rovněž jeho podáním se nikdo kompetentní nezabýval, naopak byl zatčen a uvězněn ve vyšetřovací vazbě, přičemž jeho kauzu vedli ti samí policisté, které předtím obvinil z daňových úniků. V každé normální zemi by musely být obě kauzy přísně odděleny od sebe. Magnitského nechali vyšetřovatelé zavřít jako šestatřicetiletého zdravého člověka, o rok později v roce 2009 však už byl mrtvý. S největší pravděpodobností jej ubili k smrti dozorci v jeho cele v jedné z moskevských věznic.

Zajímavé také je, že do vazby poslal Magnitského stejný moskevský soud, který později vydal mezinárodní zatykač na Vitalije Ginzburga.

Nelidské metody jak v rámci vyšetřování, tak věznění v ruských nápravných zařízeních, potvrzuje ve svých zprávách i Amnesty International. Jedna z mnoha takových smutných událostí. Před šesti lety byl v oblastní vězeňské nemocnici hospitalizován a operován vězeň ze saratovské věznice Sergej Chmelev. Měl přeražený nos, zlomena tři žebra, propíchnutou plíci a protržená střeva. Zmlátili ho bachaři kvůli údajně nepředpisovému oděvu. Vyšetřovatel však začal stíhat Chmeleva. Přestože jeho verzi potvrdili i někteří svědci, byl odsouzen na dalšího půl roku vězení, kdežto dozorci vyvázli bez trestu. Na druhé straně je třeba uznat, že když to ruští vězeňští pracovníci opravdu hodně přeženou, řeší takové případy soudy.

Španělská prokuratura před časem došla k závěru, že v Rusku není rozdíl mezi státní správou a organizovaným zločinem. Předložené důkazy její závěry potvrzují.

Ústavní soud v jednom ze svých nálezů konstatoval, že Česká republika nesmí lidi vydávat do zemí, kde jim hrozí mučení a nespravedlivé soudní procesy. V Listině základních práv a svobod, která je součástí naší Ústavy, se uvádí: „Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“ Tuto zásadu obsahují i mezinárodní úmluvy o lidských právech. Ruská federace je evidentně nedodržuje a to je třeba brát do úvahy v případě jí vydaných mezinárodních zatykačů. Tato země není schopna zajistit obviněným spravedlivé procesy a ochránit je před mučením.