Návrat Mariánského sloupu je porážkou nenávisti a vítězstvím zdravého rozumu

Pražští zastupitelé revokovali své dřívější usnesení a na Staroměstské náměstí by se měla vrátit replika Mariánského sloupu od sochaře Petra Váni. Je to náprava neomluvitelného barbarského činu.

Usnesení zastupitelů hlavního města v praxi znamená, že souhlasí se záborem místa na Staroměstském náměstí pro repliku vzácné barokní památky vynikajícího sochaře Jana Jiřího Bendla z roku 1652. Ten původní zničil 3. listopadu 1918 zfanatizovaný dav vedený žižkovským anarchistou a bohémem Frantou Sauerem. Rozhodnutí o znovu umístění Mariánského sloupu je samozřejmě čistě v kompetenci pražské samosprávy a pražských úřadů, ale já jsem rád, že rozhodly, jak rozhodly. Znamená to, že Technická správa komunikací nyní bude muset vydat poslední souhlasné razítko na zábor místa a může se začít stavět. Takže s velkou pravděpodobností ještě letos vyroste vedle sousoší Mistra Jan Husa dokonalá napodobenina Mariánského sloupu.

Bude to také taková zkouška naší snášenlivosti, vzájemného respektu a úcty k hodnotám druhých. Někdy mám dojem, že nekatolíci si pod pojmem tolerance představují to, že katolíci bez odporu přijmou jejich hodnoty, například husitství a reformaci, ale sami se ke svým hlásit nesmí. Mariánská úcta je nedílnou součástí katolictví, katolíci uctívají Pannu Marii jako Boží rodičku, matku Božího syna, bez které by na světě nebyl Ježíš Kristus. A proto ji při zvláštních příležitostech děkují.

A jednou z takových příležitostí byla i úspěšná obrana Prahy proti Švédům za Třicetileté války, jejichž vojska plenila zemi, rabovala a vraždila zdejší obyvatele. Švédští vojáci nám také uloupili vzácné předměty z rudolfinských sbírek na Pražském hradě. Nelze se tedy divit tomu, že Pražané měli strach z tak hrozného nepřítele a rozhodli se nepodat a bránit své domovy. To se jim povedlo, Švédové Staré a Nové Město nedobyli a po uzavření Vestfálského míru v roce 1648 odtáhli. Čili obyvatelé hlavního města poděkovali Mariánským sloupem za to, že přežili hroznou válečnou dobu. To nebyla oslava Bílé Hory nebo katolické reformace, jak se mnozí neinformovaní jedinci mylně domnívají, ale oslava záchrany Prahy, se kterou se tehdy ztotožnila drtivá většina Pražanů.

V éře tzv. první republiky žádal významný katolický spisovatel Jaroslav Durych odstranění Husovy sochy ze Staroměstského náměstí. Zdůvodňoval to také tím, že Jan Hus byl ideovým původcem husitství, které naší zemi přineslo zkázu a úpadek. V současnosti se takové názory na katolické straně nevyskytují. Samozřejmě, výhrady k husitské éře přetrvávají, ale přehnaná nenávist nikoliv. Byl bych tedy rád, kdyby i bratři evangelíci nahlíželi na historii s jistým nadhledem a respektem k cítění druhých. Připomínám, že jedna z nejvýznamnějších postav českých dějin, evangelík František Palacký, prohlásila: „Katolická církev toho v historii pro český národ víc dobrého než zlého udělala.“

https://www.idnes.cz/praha/zpravy/zastupitelstvo-mariansky-sloup-na-staromestske-namesti.A200123_151449_praha-zpravy_rsr