Jediné řešení pro Ukrajinu: rozdělení země

Viníky krvavých nepokojů na Ukrajině jsou především ti, kteří trvají za každou cenu na jednotě země. Situaci je potřeba řešit radikálně - rozdělením státu na Západ a Východ s tím, že Krym by připadl Rusku, kterému historicky patří. Chápu rovněž, že pro mnoho Ukrajinců je prezident Janukovyč nepřijatelný, už kvůli jeho zločinecké minulosti, masové korupci v jeho okolí a také zlehčování komunistických zločinů v historii země. Ukrajina je také důkazem toho, že panslavismus neexistuje.

Ukrajina je historicky rozdělena na dvě poloviny, a v podstatě je to umělá země, která získala samostatnost teprve v roce 1991. Západ Ukrajiny respektive Halič byl součástí Polsko-litevské unie až do roku 1772, kdy jej v rámci prvního dělení Polska obsadilo Rakousko. Tomu patřil až do roku 1918, posléze jej znovu získalo obnovené Polsko, v roce 1939 pak jeho východní část okupoval v rámci paktu Molotov-Ribbentrop Sovětský svaz, od roku 1945 je součástí Polska a svazové republiky SSSR Ukrajina, nyní samostatné Ukrajiny.

Východ Ukrajiny (tzv. levobřežní, tedy nalevo od řeky Dněpr) se stal po úspěšných povstáních kozáckého atamana Bohdana Chmelnického proti polské nadvládě od roku 1654 součástí carského Ruska.

Rusové jednali s Ukrajinci velmi tvrdě a za cara Alexandra II. dokonce carské úřady zakázaly v roce 1876 používání ukrajinštiny. To byl velký rozdíl proti liberálnímu Rakousku, které vzdělání v ukrajinštině podporovalo a zde byla také kolébka ukrajinského národního obrození v 19. století. Východní Ukrajina, která byla ovládána bolševickým Ruskem, se stala obětí brutálního komunistického teroru včetně uměle vyvolaného hladomoru v třicátých letech minulého století, při kterém zahynuly miliony lidí.

Když odmyslíme krátkou existenci tzv. Západoukrajinské lidové republiky s hlavním městem Lvovem v letech 1918 - 19, tak Ukrajina získala samostatnost až v roce 1991, kdy se spojily civilizačně a kulturně dvě naprosto odlišné oblasti a už tehdy někteří politologové a historici varovali, že tento stát z těchto důvodů nemusí dlouho vydržet. Nyní se ukazuje, že měli pravdu. I volby pokaždé dopadly v obou částech země zcela odlišně.

Prezident Viktor Janukovyč je člověk, který je přímo svázaný se zločinnou komunistickou érou Ukrajiny a s jejimi těžkými zločiny. Nelze se divit, jeho strana regionů vládne s podporou ukrajinských komunistů a tak výsledkem je zlehčování komunistického teroru, který byl mnohonásobně horší než zločiny banderovců.

Janukovyč byl v minulosti třikrát soudně trestán za znásilnění, loupež a krádeže, tedy za kriminální delikty, obklopuje se spřízněnými oligarchy, z nichž nejvýznamnější je Rinat Achmatov. Jeho syn až neuvěřitelně za poslední dva roky pohádkově zbohatl a jeho majetek se zvětšil z 20 milionů na 200 milionů dolarů, že to nebylo poctivým způsobem, je lidem na Ukrajině jasné. Janukovyčovi oligarchové připravili Ukrajinu o miliardy dolarů, v zemi je obrovská korupce, bez které nezískáte třeba ani postel v nemocnici, učitelům a zdravotníkům jsou platy vypláceny se zpožděním, současná vláda přivedla zemi k ekonomickému kolapsu a tak se masové nespokojenosti Ukrajinců nelze divit. Zoufalí lidé už nevidí žádnou perspektivu.

Důvody k nespokojenosti tedy bezesporu jsou a nepodepsání asociační dohody s EU byly spíše jen záminkou k zahájení nepokojů, které by stejně přišly. Je smutnou pravdou, že k většině slušných demonstrantů se přidali radikálové, kteří házejí na policisty zápalné láhve.

Viníkem radikalizace je ovšem Janukovyč a spol., když poslanci vládní většiny schválili balíček represivních zákonů proti demonstrantům navíc za pouhých deset minut, a to i většina ukrajinských právníků uznala, že takový postup byl protizákonný. Tyto nesmyslné zákony poslanci pak zase zrušili, ale nepokoje neskončily.

Moje ukrajinská kamarádka Oksana z Mukačeva dokonce tvrdí, že mezi vrhači Molotovových koktejlů jsou provokatéři placeni vládou. „Dělají to proto, aby měli důvod k potlačení demonstrací, podívejte se, co je to za násilníky. Navíc naštvanost lidí na milicionáře je pochopitelná, jsou případy kdy speciální jednotky Berkut vtrhly do nemocnic, unesly zraněné lidi, které potom našli mrtvé. To mi potvrdili moji kamarádi, kteří jsou v Kyjevě,“ řekla.

Dále zavrhla námitky, že milicionáři přece nemají důvod provokovat násilí, protože to přece Janukovyč nemůže potřebovat. „Jejich uvažování je ruské ve stylu, my jsme milicionáři, my můžeme všechno, to se dá v Česku těžko chápat,“ dodala.

„Opravdu se směji hlupákům, kteří tvrdí, že nás do protestů tlačí Západ. Lidé u nás už nechtějí Janukovyče a jeho zločineckou bandu, toť vše. My nepotřebujeme, aby nám někdo radil, co mámě dělat. Kdyby lidé byli spokojeni, tak nejsou v ulicích a žádný Západ by je do nich nedostal. Věřím také, že na Západě Janukovyčovi a jeho zlodějům a korupčníkům zmrazí bankovní konta, a ukradené miliardy vrátí Ukrajině. Navíc u nás na západě země Rusko nechceme, přes tisíc let v historii jsme pod ně nikdy nepatřili. Není o co stát, brácha dělal tři měsíce v Soči za pět set dolarů (necelých deset tisíc korun měsíčně, v Rusku jsou ceny stejné zhruba jak u nás, v některých případech i vyšší), sedm dní v týdnu dvanáct hodin denně, tak za takových podmínek odešel a ani nedostal poslední výplatu,“ řekla.

Je pravdou, že si nelze dělat iluze ani o všech demonstrantech, mezi nimi jsou skutečně nacionalisté, kteří oslavují Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), u nás známou jako Banderovci. Nelze ovšem nevidět, že vojáci UPA se v rámci boje za svobodnou Ukrajinu dopustili těžkých zločinů včetně vražd tisíců Poláků, Čechů a Židů. Jenomže komunistický teror, který se snaží bagatelizovat Janukovyč a spol., byl daleko horší. Navíc i tzv. komunističtí partyzáni vyslaní za II. světové války do oblasti Rudou armádou v některých případech vraždili civilisty včetně žen a dětí.

Lze ale západní Ukrajinu považovat za oblast blízkou evropské civilizaci? Je pravdou, že Lvov připomíná evropské město, ale to je hlavně zásluha Poláků, kteří v minulosti v Haliči žili a byli nositeli západoevropské civilizace našeho pojetí. Ti už ovšem v oblasti nejsou, protože po II. světové válce byli přesídleni do oblastí, které po roce 1945 získalo Polsko na úkor Německa.

V současné době Lvov a okolí ovládá místní vláda, která vyhlásila autonomii na Kyjevu. Lvov neboli ukrajinský Lviv zcela ovládli demonstranti, obsadili všechny státní budovy, policie a armáda přešla na jejich stranu. V Ivano-Frankivsku pak místní policejní velitel odmítl vyslat do Kyjeva zdejší speciální pořádkové síly.

Na druhé straně chápu, že Krym chce zpátky k Rusku, kterému historicky patří. Součástí Ukrajiny se stal teprve v roce 1954, kdy k ní byl z popudu tehdejšího šéfa sovětských komunistů Nikity Sergejeviče Chruščova nesmyslně připojen. Je už konečně třeba si také přiznat, že hloupá myšlenka jakési všeslovanské vzájemnosti tady zkrátka nefunguje, zařídit se podle toho a Ukrajinu rozdělit. Jiná cesta neexistuje.