Husité stejní šílenci jako islámský stát

Mezi lidmi se o tom mluví, prostě, že čeští vyznavači kalicha byli stejnými vrahy a náboženskými fanatiky jako radikální islamisté. Toto tvrzení je poněkud přehnané, ale pravdivé jádro má.

Je ovšem třeba si uvědomit, že zásadním rozdílem je zhruba šest set let. A srovnávat různá dějinná období není správné. A jak jsem už řekl v případě katolíkům předhazovaných zločinů i když často údajných, nelze měřit středověk současnými měřítky. Chtít pro něj uplatňovat lidská práva v nynějším pojetí, která se začala vyvíjet až od 18. století, je špatné.

Husitství také nelze považovat za jednotné hnutí. To se štěpilo na několik větví a společné mělo jen ony čtyři pražské artikule, za prvé, aby slovo Boží svobodně kázáno bylo, za druhé, přijímání svátosti pod obojí, těla a krve Páně, za třetí, aby skončilo světské panování kněžstva a za čtvrté, aby hříchové smrtelní trestáni byli. Umírnění husité - pražané se upřímně snažili podle svých představ o nápravu církve a radikalismus táborů, sirotků a dalších jim byl cizí. Také se v roce 1434 spojily s katolíky a společně s nimi fanatickou kališnickou verbež zničili u Lipan, což bylo štěstím českých zemí.

Radikální husité totiž byli jedním z nejhorších neštěstí českých zemí v historii. Náboženští fanatici a zločinní teroristé, kteří vraždili všechny ostatní včetně umírněných stoupenců kalicha, drancovali a vypalovali kláštery, střediska vzdělanosti, kde likvidovali knihovny a ničili vzácné knihy, čímž nesmírně ochudili českou vzdělanost. V jejich zvráceném pojetí bylo všechno mimo Bibli škodlivé a k ničemu. To nebyli průkopníci moderní náboženské snášenlivosti, ale blouznivci a škůdci, stoupenci násilí. Tímto se tihle šílenci, ke kterým například patřil i pomatenec Jan Želivský, vrhli české země civilizačně o několik desítek let zpět a zbrzdili nástup renesance.

Stejně tak fanatičtí islamisté likvidují všechno, co dle jejich zvrácených představ neodpovídá Koránu, také ničí vzácné stavby a pálí knihy. Ano, každý fanatismus je nebezpečný, islamistický křesťanský a také ateistický v jeho nacistickém a komunistickém provedení.

Ale je nelogické a hlavně pokrytecké na jedné straně právem odsuzovat islámský stát a další fanatické radikální muslimské teroristické bandy, jako např. Hizballáh a na druhé straně obdivovat stejné zlo v podobě radikálních husitů. Souhlasím rovněž s názorem knížete Karla IV. Schwarzenberga, který v roce 1889 na zasedání českého zemského sněmu prohlásil: „My vidíme v husitech ne slavné bohatýry, ale bandu lupičů a žhářů, komunisty 15. století, a my, Schwarzenbergové, budeme bojovat proti všem novohusitům s touže rázností jako pánové z Růže bojovali proti starým husitům.“ Zlatá slova. A největší radost z filmu Jan Roháč z Dubé mám z úvodní scény, jak ta táborská a sirotčí chátra shořela ve stodolách u Lipna. Byli to vrazi, zločinci a škůdci vlastní země, proto si nic jiného nezasloužili. Stejně tak mně samozřejmě není líto zabitých bojovníků islámského státu.