Američané nám pomohli, Rusové akorát do hrobu

Ten perfektní text koluje po Facebooku a sdílí jej hodně lidí. Na nezpochybnitelných faktech dokazuje, jak to bylo v našich dějinách s Rusy a Američany. Z Ruska pro nás nikdy nevzešlo nic dobrého.   

Rusofilie je buď nebezpečnou duševní poruchou, nebo kolaborací a vlastizradou. Jiné vysvětlení neexistuje a uvádím onen text.  

Zatímco Amerika dle požadavků TGM prosadila vznik Československa, tou dobou se komunisti v Rusku snažili za všech sil zmasakrovat naše legionáře. Zatímco Amerika nám nabídla Marshallův plán, SSSR odvlekl tisíce našich občanů na Sibiř a ON rozhodl, že MY americké peníze nechceme.
Zatímco SSSR rozjezdil tanky pražské jaro, Amerika přijímala tisíce našich uprchlíků.
Zatímco SSSR se nikoho na nic neptal a nastěhoval k nám jaderné hlavice, USA u nás chtěly postavit radar a nepostavily, protože naši současní bolševici ho tady nechtěli.
Zatímco země na západ od nás osvobozené USA 50 let vzkvétaly, ty východní obsazené SSSR šly od deseti k pěti.
Zatímco před 89 utíkaly tisíce lidí na západ, na východ dneska nikdo neprchá.

To je přece naprosto čistá pravda, žádná rusofobie. Když se někdo neumí smířit s pravdou, je to jeho problém.  A ještě dodám další fakta. USA nám po roce 1945 poskytly pomoc v rámci akce UNRRA. Jak uvedl brněnský historik Libor Vykoupil v publikaci Slovník českých dějin, například Československo z ní získalo od května 1945 do konce roku 1947 zboží za 270 milionů dolarů, přepočteno na dnešní ceny se jednalo řádově o desítky miliardy korun.

Naše země tak dostala 793 451 tun potravin, polovinu z toho tvořily obilí a mouka, dále pak maso, masové a rybí konzervy, mléko, káva a kakao. Do naší země také dorazily potraviny, které byly za války prakticky nedostupné. K nim patřily rýže, špagety, burská pomazánka, různé druhy čajů, pro děti pak čokoláda, burské oříšky, cukrovinky, ovocné šťávy, ovocné konzervy, jablečné protlaky a džemy.

V tucích a olejích pokrývaly dodávky UNRRA 33% naší celostátní spotřeby, v mase a obilí pak 15%. Důležité byly i dodávky strojů, dopravních prostředků a spotřebního zboží. Mezi nimi byly například i traktory a zemědělské stroje, které k nám byly dovezeny přímo z Ameriky, takže není pravdou, že by se jednalo pouze o přebytky, které nám tady Američané zanechali.

Výrazně nám také pomohla dodaná léčiva, hlavně antibiotikum - penicilin, který se u nás tehdy nevyráběl a jenž pomohl zachránit životy tisíců nemocných lidí.

Pro srovnání to ještě porovnejme s chováním Rusů v poválečném Československu. To například přiblížil ministr financí v čs. exilové londýnské vládě Ladislav Feierabend v knize Politické vzpomínky, díl III., kterou vydalo brněnské nakladatelství Atlantis, takto. „Rusové si nic nepřivezli sebou a žijí ze země. Vybíjejí dobytek, hlavně dojnice, a hromadně porážení prasata. Kdyby to tak šlo delší dobu, nebude ani maso, ani mléko, ani hnůj.“

Ministr zahraničních věcí Jan Masaryk také ještě v květnu 1945 protestoval u sovětského velvyslance Valerije Zorina proti tomu, že vojáci Rudé armády demontují a odvážejí strojní zařízení československých továren, které v žádném případě nespadají do kategorie válečné kořisti. A na ústřední čs. orgány v Praze došly stovky stížností místních národních výborů na bezohledné chování ruských vojsk, rabování a svévolně zabírání soukromých majetků.

A Američané nás na rozdíl od Rusů nikdy neokupovali.