Věřte, že s Amerikou nemám žádný problém, a celý ten stát je mi záhadou a obdivně ho uctívám. Svým článkem jsem chtěla jen poukázat, že bez kreditky si Američan nejde koupit ani kartáček na zuby. Mám zde kamarádku, která díky nízkému kreditu musí bydlet na okraji města právě proto, že nemá dostatečně velký kredit. To je to co mi přijde strašně svazující na celé Americe. U půjčovny mě šokoval přístup nebo jsem nenašla princip ve chvíli, kdy sestřence zamítli kartu, nabídla hotovost, ale paní u přepážky jí v podstatě naznačila, že s ní již nadále nebude jednat nebo pokračovat v této transakci a tím pádem se veškeré dokumenty musely předělat na mě. To bylo mé první a v podstatě poslední zklamání z Ameriky... Jinak jí zbožňuji aspoň co se týče z cestovatelského hlediska.

Nedaří se mi odhalit, kde ona autopůjčovna postupovala špatně (nekorektně?) S předloženými kartami nebylo lze zápůjčku uhradit, pojištění bylo sjednané na jinou osobu než se chystala (at last!) půjčovné uhradit, fakt nevím ... Jako třešničku na dortu pak vnímám povzdech nad konzumností společnosti ve které se dobrovolně rozhodnu žít. A princip života na kreditní kartu je dnes základem takové společnosti.

kdyz platba kreditni kartou neprosla, nelze se divit, ze se v pujcovne stali podeziravymi

Bezva článek.

Obdivuju vás, obdivuju vás. Já tam létám už mnoho let za dcerou, teď tak třikrát do roka hlídat vnučku, ale všechno vyřizuje ona. Už jen když se blížím k přistání na JFK v NY  a vzpomenu si na emigrační, celní, vyzvednutí kufrů a přenesení na správné místo, opět odbavení atd. -postup si pokaždé zapíšu do notýsku- tak mám trému jako před maturou. Ale čím víc tam pobývám, zjišťuji, že Američané mají všechno dobře zorganizované a promyšlené. A když se to člověk naučí, tak je tam život pohodový. O mnoho horší zkušenosti mám z přestupů na francouzském letišti, i když francouzštinu umím mnohem víc než jazyk anglický. Dcera mi vždycky říká: Čti cedule a nepropadej panice. Radím vám to také a přeju moc hezký pobyt a šťastný návrat domů. Já se vždycky taky těším. Pěkný článek.

Neni to o tom kolik mate kreditnich karet, ale o tom, jaky na nich mate limit. Takze pokud bych planovala cestu, kde budu potrebovat hotel a pujceni auta, coz bude stat urcite par stovek, logicky se nejdriv ujistim, ze mam dostatecnou vysi kreditu a pak bohate staci jedna kreditka. Platebni karta v takovych pripadech vetsinou nestaci…. clovek tam muze mit treba jen par dolaru a co kdyz se pak s autem neco stane, z ceho bude skoda zaplacena? Tudiz neni to o americke nadutosti, ale o tom, ze pujcovna aut potrebuje nejakou poradnou zaruku, a od toho jsou prave ty kreditni karty s dostatecnym limitem, hodne z nich i ma ruzne druhy cestovniho pojisteni, atd. Jinak preji hezky zbytek vyletu… to, ze jste z Evropy neznamena, ze si Americani hned mysli, ze jste mafianka z Ruska, jen se proste chteji ujistit, jako u kazdeho, ze na tu srandu mate, nic vic, nic min.

Presne tak, ja si v Kanade i ve Statech pujcoval auto mnohokrat a vzdy bez problemu. Ovsem s funkcni kreditkartou.

Co by si pujcovna v pripade kradeze nebo poskozeni auta  bez nejake zaruky pocala ? 

A lide jsou zde podle meho nazoru v prumeru mene naduti a pratelstejsi nez v Evrope.