Mé objevování Ameriky aneb konečně ,,Na cestě
Bylo nesnesitelné vedro, zaparkovaly jsme v garáích a musely se převléknout, protoe se opravdu nedalo to vedro přeít. Věřte, e vlhčené ubrousky byly naím nejlepím kamarádem spolu s flakou vody. Byly jsme předtím v supermarketu abychom si nakoupily zásoby do auta a karton vod byl hlavním bodem naeho nákupního seznamu. Tentokrát mě galon mléka v chladničce nechával klidnou, ale opět a znovu jsem se zarazila v oddělení chipsů. Ty XXL pytle brambůrek mě prostě nenechávaly napokoji a opět jsem na ně fascinovaně zírala. Ptám se sestřenky, za jak dlouho se to můe sníst? Podívala se na mě pobaveně a cestou ke kase mi řekla, e je to k večernímu filmu Zkusila jsem si sebe představit u mě doma před televizí s tím pytlem a řeknu vám, asi bych mu musela uvolnit jedno místo na sedačce, abychom se mohli společně v klidu oddávat filmu Protoe mít ho poloený na klíně, tak ani na tu TV nevidím Ale to jsem odbočila. Byly jsme u krásného monumentu lidské práce. Moc se mi to líbilo. Na stěnách kolem přehrady byl nad vodou vidět světlý pruh vymletý od původní výky vody a celé to vypadalo kouzelně. ly jsme do poloviny přehrady, kde bylo značeno, e na jedné straně je stát Arizona a na druhé stát Nevada. Velice originálně jsem si stoupla rozkročmo na pomyslné hraniční čáře a se ibalským výrazem jsem se otočila k Jarunce a zvolala a mě vyfotí, e jsem půlkou v Nevadě a půlkou v Arizoně. Myslím si, e jsem byla velice roztomilá, kdy si představím, e za ten den to tam udělá minimálně stovka lidí. Ale tak nějak mi je to jedno. Je to asi podobný postoj, jako kdy si v Pise v Itálii stoupnete tak, e to na fotce vypadá, e jí chcete narovnat. Asi za tak originální ho můeme povaovat.
Po téhle přehradě jsme se rozjely směr Grand Canyon. Čekaly nás 4 hodiny jízdy a částečně i po historické silnici Route 66. Cestou jsme zastavily na benzinové pumpě a já si tam stylově musela koupit kovbojský klobouk. V tom obchodě mi přiel úasně sluivý a myslím si, e jsem se tenkrát rozplývala hlavně nad tím, e mi moc sluí, protoe jsem měla na sobě své oblíbené bavlněné aty a připadala jsem si, podotýkám po celém dni v tom vedru, i přesto dost svůdně. Jaká byla pravda je druhá věc, já la spokojeně ke kase a pořídila si svůj první kovbojský klobouk. Na přítích několik týdnů byl mým neodmyslitelným módním doplňkem. Jen koda, e po příjezdu domů, jeho sláva opadla a teď mi slouí na skříni jako lapač prachu. Protoe co si budeme nalhávat, jít s ním u nás po ulici vypadá mnohem hůř, ne kdy se s ním procházíte v USA. Ale to předbíhám, protoe začala nae dobrodruná cesta a spolu s mapou Států, kam jsem si fixou značila naí cestu, to byla důleitá kadodenní součást mých potřeb. Cestou jsme řeily docela svízelné situace, vedle děsivě stoupající venkovní teploty, nás jetě více znepokojovalo nae urputné dodrování pitného reimu a s ním související vylučování nadměrných tekutin. Jednodue řečeno, kde nic tu nic pouze silnice, ádná křoví a teď jak si poradit. Jakmile jsme zastavily a chtěly vystoupit vykonat potřebu, tak jak po té silnici do té doby nic nejezdilo, najednou se vynořovala stále nějaká auta. Nevím, zda to byla fatamorgána z toho horka, ale byl to opravdu problém. Dospělo to do stádia, kdy jsem Jarunce řekla, no nezlob se na mě, ale to se nedá. Tak jsem běela po vysuené zemi k jednomu křovíčku a do toho na mě sestřenka zavolá a si dám pozor na hady. A já si pomyslela, dělá si ze mě ta holka srandu? Z toho pomylení na syčící zvířátko se má touha po vyprázdnění jetě umocnila a já mávla rukou a s vyděeným rozhlíením se kolem a hlavně pod sebe, jsem si dřepla a čůrala. Nače sestřenka neváhala a vzala foak, dala velký zoom a cvak cvak. Smála se jak pominutá a já si pomyslela jen počkej, také na tebe dojde. A jeliko tuto část trasy řídila ona, stále jsem jí podávala láhev vody, e musíme v tomhle horku hodně pít Po zbytek naí cesty se tato hra, kterou můeme nazvat čůrající albíčko, stala velikou zábavou a máme pár vytříbených kousků.
Po několika hodinách jsme dojely do Grand Canyon Village. Začaly se zvlátně stahovat mračna a vypadalo to na bouřku, ale my si pomyslely, e ne se tady ubytujeme, pojedeme se na ten kaňón podívat. Na informacích jsme si vzaly mapu návtěvních bodů, které se dají prozkoumat a vyrazily k vyhlídce. To co se přede mnou rozprostřelo nemá slov. Něco tak gigantického a dech beroucího jsem jetě neviděla. Byl to ten největí záitek, který mi vehnal slzy do očí. Neuvěřitelné co příroda dokáe. Blíící se bouřka a burácení tomu dodávala dramatický tón. Začalo na nás poprchávat a bylo jasné, e v následujících minutách se strhne průtr mračen, protoe okolí se začalo zahalovat do zvlátní mlhy a blesky létaly nebezpečně blízko. Lidé kolem se začali schovávat do přístřeků. Celá ta scenérie byla jak z nějakého katastrofického filmu. Nechtělo se nám pryč, chtělo se nám stále pozorovat tu nádheru, ale stejně jako ostatní návtěvníci, jsme se musely schovat. Jetě jsme poprosily jeden odváný mladý pár a nás vyfotí a běely jsme do auta. Zítra se sem vrátíme, protoe tohle nestačí vidět jen pár minut. Je potřeba to strávit a pořádně načerpat ty emoce, které to ve vás vyvolá, kdy něco tak úasného vidíte a nikdo vás na to nepřipraví. Vrátily jsme se do přilehlé vesnice a zvolily si pro následující dva dny jako útočitě pension Red Feather. Vybalily se, osprchovaly a ly jsme se najíst. Poprvé jsem uviděla klasickou americkou hospodu, obsluha v koilích a s kloboukem v kovbojském stylu, litovala jsem, e jsem si v autě nechala ten svůj. Vude bylo dřevo, koňská sedla a já si dala svůj první velký burger. Tak jako nikdy v ivotě mi nechutnal, zaívala jsem teď naprostý výbuch chutí a dokonalost. K tomu si dala lahvové pivo a chtělo se mi umřít. Musela jsem si to vyfotit, jen koda, e ta skvělá chu vyfotit nejde. Po večeři jsme ly spát, unavené cestou. Naprosto přejedená, spařená po celém dni a unavená po cestě jsem opět usínala s pocitem, e tohle není sen, e to proívám a e je to má ivotní dovolená, která se s takovými dojmy povede jen jednou za ivot. Nikdy nepřestanu děkovat mé rodině, e mi velkou měrou dopomohli k takové cestě. A děkuji své babičce s dědou, díky kterým jsem si pořídila letenku a v podstatě tím proměnili ve skutečnost to o čem jsem do té doby jen mluvila, e jednou se pojedu podívat
Patricie eníková
Třicítky na tripu aneb cestování busem po Evropě - védsko
To si takhle sedíte s kamarádkou v kavárně, povídáte si, kdy začne najednou koukat do mobilu. Přehlííte to. V dnení době bohuel nic skandálního, ale po chvíli nadeně zvedne zrak a začne nadeně gestikulovat a máchat telefonem
Patricie eníková
Otevři oči Praáku aneb poznej Prahu očima bezdomovce
iji tu u 29 let a Prahu miluju a jsem na ní hrdá. Dostalo se mi ale nabídky, která se neodmítá. Pragulic je projekt, který vám nabízí prohlídku města tak, jak jí ijí bezdomovci, prostitutky, narkomani a dalí...
Patricie eníková
Výlet za tulipány, sýry a dobrodrustvím aneb stálo to za to
Ná poslední den v Holandsku jsme chtěly vyuít na plno. Nebyl čas ztrácet čas. Venku bylo počasí takové zvlátní, svítilo slunce, ale honily se mraky.
Patricie eníková
Výlet za tulipány, větrnými mlýny aneb váně poznávám svět - II.část.
Program na poslední dva dny naí dovolené byl jasný. Stihnout co nejvíc. Take Keukenhof, Zaanse Schans, Katwijk aan Zee, Haag, Goudu a Rotterdam. Zdálo se to jako nelidský úkol, ale my nechtěly o nic přijít.
Patricie eníková
Můj první třídní sraz aneb, tak já u váně stárnu
S kamarádkou od základky jsme se chystaly na třídní sraz. Do té chvíle jsem byla stále v klidu přeci jen, kdy nemáte zkuenosti, tak vám přijde, e jdete v sobotu večer s partou lidí na pivo. Jene realita je pak trochu jinde..
| Dalí články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 můe překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v praských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Praské vodovody a kanalizace (PVK)...
MAPA: Klíčovou křiovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objídět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křiovatek v Praze. Práce...
Praha zaije první Pyamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru a do Motola
Vyrazit ráno do praského metra v pyamu? Za normálních okolností by člověk nejspí sklidil pár...
Zvonice, odkud estébáci sledovali ambasády, skrývá nečekané příběhy
Pozorovací stanovitě Státní bezpečnosti z doby totality se v Praze staly po 17. listopadu 1989...
Ústecké Činoherní studio uvádí Brechtovu hru Svatá Johana z jatek
Divadelní soubor Činoherního studia uvádí na jeviti v Ústí nad Labem epickou hru Bertolda Brechta...
Plzeňským vánočním stromem bude letos douglaska, rozsvítí se 29. listopadu
Plzeňským vánočním stromem, který bude o adventu, vánočních a novoročních svátcích stát na...
Vědci z plzeňské pedagogické fakulty připravují virtuální terénní výuku koláků
Vědci z Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) připravují virtuální terénní...
Divadelní festival Lathife v Lankrouně
Multiánrový theatro festival Lathife nabídne o víkendu od 13. do 15. listopadu v Lankrouně...

Prodej pozemku k výstavbě RD, 2 434 m2, Český ráj - Koberovy
Koberovy, okres Jablonec nad Nisou
2 800 000 Kč
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1541x
To je mým cílem i při vyprávění záitků z dalího cestování. Poznávám svět a neskutečně mě to baví.
Podívejte se na moje stránky
@PZeniskova



















