Neodvracejme se od evropského humanismu

Dennodenně se na nás z médií valí zprávy o tom, jak Středozemní moře na vratkých bárkách překračují stále větší počty uprchlíků ze severní Afriky a Blízkého východu. Důvody pro jejich exodus mohou být různé. 

Mnozí z nich prchají z chudobou rozvrácených zemí, občanských válek, před praktikami krutých diktátorských režimů nebo z ekonomických a jiných důvodů.

Ze všech stran slýcháme, že tento příval nás brzy spláchne a destabilizuje naše společnosti, po staletí budované na židovsko-křesťanských hodnotách. Rozbují se kriminalita, všude budeme vídat zahalené tváře, jako houby po dešti vyrostou mešity i v místech, kde ještě dnes nestojí, běženci nás připraví o zaměstnání a navíc nás budou stát nepředstavitelné peníze. Do tohoto kotlíku se jistě navíc přimíchá onen nebezpečný element islámského radikalismu.

Ne, rozhodně nezamýšlím podceňovat rizika, která jsou s aktuální migrační vlnou spojená. Je velmi dobře, že se o takto závažném tématu veřejně hovoří a že se do diskuse zapojují nejbarvitější segmenty společnosti. Jako by se však ze vzrušené diskuse vytrácela racionalita. Jako bychom se nechali unášet zjednodušujícími odsudky a vnitrně vyvolaným strachem. Jako bychom se stavěli zády k hodnotám, jež natolik charakterizují naši evropskou identitu. Evropané mnohdy zapomínají, že to byl humanismus a osvícenská filosofie (společně s tragickým mementem kontinentálních válek), které nás naučily vzájemnému respektu, toleranci a soudržnosti mezi národy. Mimochodem tyto principy byly základním kamenem pro vznik mírového projektu zvaného evropská integrace.

V ne příliš dávných dobách zažívaly jednotlivé evropské národy krutý zápas o svou holou existenci. V kritickou chvíli se tváří v tvář všudypřítomnému zlu semknuly síly svobodného světa a ohroženým hodily záchranné lano. I Češi mnohokrát zakusili, co to znamená být v pozici tonoucího v moři nepřátel.

Až se zase bude psát a mluvit o těch, co plánují zaplavit matičku Evropu, vzpomeňme si, že i naši předkové se mohli ocitnout – a často skutečně ocitli – v podobné situaci. Naše dnešní prosperita a možnost o tématu svobodně debatovat jsou pak výsledkem toho, že ten zápas zvládli a že nám dali jasný vzkaz jak se zachovat při budoucích výzvách.

V neposlední řadě mysleme na to, že jsme všichni živočichové druhu homo sapiens sapiens. Tedy jak se vyjádřil Immanuel Kant, „všichni jsme součástí jednoho lidstva“.