Co brání imigrační reformě? Třeba mýtus o mexických přistěhovalcích

Už po mnoho měsíců probíhá v americkém Kongresu horlivá debata nad přijetím imigračního zákona, který má změnit dosavadní status milionů nelegálních přistěhovalců v USA. Ačkoli Barack Obama z migrace vytvořil klíčové téma svého druhého prezidentského mandátu, zároveň se stal prezidentem, jenž má vrubu nejvíce deportací přistěhovalců v historii. Jenom v loňském roce vyhostily americké úřady přes 368 tisíc osob a celkové číslo deportací po dobu pětiletého Obamova vládnutí strmě šplhá k dvěma milionům. Přistěhovalecké komunity mu tak nepřisoudily jiné přízvisko než tzv. „deporter-in-chief“. Pro srovnání, jeho předchůdce George W. Bush se k dvěma milionům deportací dopracoval po ukončení dvou volebních období.

Ovšem ani tempo a intenzita deportací dostatečně neuspokojuje opoziční Republikánskou stranu, která volá po přísnějších podmínkách pro imigranty a v jí ovládané Sněmovně reprezentantů zatím úspěšně blokuje jakýkoli pokus Demokratů o odhlasování reformy. Ta byla již loni v červnu schválena v Senátu a předána do dolní komory, kde od té doby nehybně leží.    

V předních liniích vyhoštěných figurují Latinos, kteří už od šedesátých let minulého století přirozeně představují hlavní legální i nelegální přistěhovaleckou vlnu do Spojených států. Téměř 60 procent všech imigrantů z latinskoamerických zemí tvoří Mexičané, těžící z geografické blízkosti, ekonomické provázanosti obou zemí, rodinných vazeb a stále živé reminiscence bývalého území. Z oněch 368 tisíc deportovaných to byli právě Mexičané, kteří v loňském roce nejčastěji uslyšeli slovo DENIED; vyhoštění se dočkalo se přes 241 tisíc občanů mexické národnosti, následovaní 47 tisíci Guatemalců, 37 tisíci Hondurasanů a 21 tisíci Salvadořanů.

Jsou tedy obavy tisíců Američanů, že budou zamořeni masivním přílivem nelegálních přistěhovalců z Mexika, oprávněné? Aktuální statistiky hovoří zcela jiným jazykem.

V uplynulých dekádách skutečně do USA proudily davy Mexičanů, z nichž většina končila na špatně placených pozicích zejména v zemědělství či sekundárním sektoru ekonomiky. Zvlášť citelně se tento trend projevil v devadesátých letech, kdy se Spojené státy společně s Kanadou a Mexikem dohodly na zřízení NAFTA. Z pohledu Mexika tehdy sice došlo k přísunu důležitých zahraničních investic, nicméně mocná konkurence ze severu téměř zlikvidovala mexické zemědělce a drobné podnikatele a zároveň se prudce propadly mzdy běžných Mexičanů. Finanční nejistota statisíců rodin tak vygradovala v emigraci do Spojených států s vidinou uskutečnění vlastního amerického snu. Cenzus z roku 2012 uvádí, že celkem 33,7 milionů Američanů se hlásí k mexickému původu, což zahrnuje jak 11,4 milionů přistěhovalců narozených v Mexiku, tak 22,3 milionů přímo narozených na území USA.

Jenomže za dvacet let se podstatně změnila politická a socioekonomická situace vysílající země. Demokratizace Mexika, byť pomalá, hrbolatá a se značnými nedostatky, měla za následek proměnu společnosti, když katapultovala 30 až 40 milionů Mexičanů do střední třídy. Je pravdou, že okolo 50 procent obyvatel se stále pohybuje pod hranicí chudoby. Na druhou stranu, jak vyplývá ze studie Migration Policy Institute, v posledních letech Mexičanům rostly mzdy, na rozdíl od Spojených států udržuje Mexiko nižší nezaměstnanost a vyšší růst ekonomiky, zatraktivnilo investiční prostředí, zlepšuje se zdravotní péče a stále více mladých lidí vstupuje do vzdělávacího systému. Tyto faktory hrají významnou roli v rozhodování Mexičanů, jestli zůstat, nebo odejít. Ted Hesson zase argumentuje tím, že výrazně klesla porodnost u mexických žen, což rovněž zapříčinilo nižší imigrační vlnu. Ovšem nejpřesvědčivějším faktorem je tzv. zero migration rate dle Pew Research Center, což značí, že počet do USA příchozích Mexičanů se rovná počtu Mexičanů, kteří Spojené státy opouštějí.

Je třeba podotknout, že do Spojených států proniká nezanedbatelné množství uprchlíků, jež se stali oběťmi násilných represí, ať už ze strany drogových kartelů, nebo armádních či paramilitárních jednotek. Avšak pokud jde čistě o ekonomické důvody, El Norte už zdaleka není tak lákavou destinací jako kdysi; alespoň do doby, než se jinak vychýlí demografické a socioekonomické poměry. Mladí Mexičané se nadále inspirují americkým snem, ale s tím rozdílem, že ho chtějí uplatňovat doma, americký sen à la mexicana.