Neznám řešení ani odpovědi. Ptát se ale pořád ještě můžu... Blog není ani o kytičkách, ani o zvířátkách. Vstupte jen na vlastní nebezpečí.
Přijde mi poněkud legrační bouře ve sklenici vody vzrušovat se nad prohlášením Luboše Kastnera o tom, že se máme chystat na pivo (tedy to plzeňský) za sedmdesát korun. Je to stejné jako kdyby se sněhulák rozčiloval nad tím, že v červenci bude vedro. Bude, ale jemu už to může bejt putna.
Češi se brzy rozdělí zhruba na dvě hlavní kategorie lidí, které toho mít moc společného nebudou.
Ta první má ráda život ve vlastních rukou a najde si druhou, případně třetí práci. My óesvéčka nebudeme dělat šestnáct, ale osmnáct hodin denně a nedělní kostel budeme muset taky vypustit. Den sváteční, nesváteční dělat je třeba... Řada těchto nadšenců zvlášť z mladých rodin střední třídy přijde díky těmto manévrům o případnou pomoc státu. Vždyť mají velké příjmy.
Tuto pomoc bude čerpat druhá skupina lidí, která nevidí smysl života v přežití a uhnání si dalšího infarktu v tak pěkný den jako je dnešek. A ano, i já jako částečný workoholik je chápu. Stejně jako člověk jí aby žil, nežije aby jedl... Měl by pracovat aby se měl, ne aby nepošel zimou či hlady.
Jednu věc ale budou mít obě skupiny společnou. Na posezení v hospodě to nebude ani v jednom případě. Ti první nebudou mít čas. Ti druzí prachy. Tak snad se nebudeme navzájem hádat jako kvůli covidu a nějak to celé se ctí dáme. Čekat záchranu ze shora je nesmysl. Štěstí nejezdí obytňákem, ani nenosí fialovou vestu. Máme ho ve vlastních rukou i hlavách.
Bohužel jsou totiž situace kdy všeobecná moudra neplatí. Vzpomínám na pradědu Josefa kterej umřel na sněť daleko od fronty v patnáctém roce. Na pradědu Martina z kterýho nezbyla po dělostřelecké přípravě o rok později ani čepice (co čepice, ani knoflík) k pochování. Na spoustu dalších, kteří měli nárok... ale neměli štěstí na čas a místo. Mrtví totiž mluví. Dokonce pěkně hlasitě, jen je musíte umět poslouchat.
Nejsem ekonomickej expert, ale čemu rozumím dokonale je skutečnost, že sluníčko svítí úplně stejně, když jsou trhy v konjuktuře.... nebo ve chvíli, kdy si peníze na chleba vezete na trakaři. Po každý noci přijde den. Koukejte se ho ve zdraví dožít.
Díky, haf, haf a packu na to. Pro blog IDnes Fík Maxipes.
