Už toho bylo hodně napsané o tom kdo a co vyhrál v nedávných volbách do Evropského parlamentu........
Stejně tak padlo mnoho jmen poražených.
Nicméně mám dojem, že na jednoho pokořeného se podle mě docela zapomíná.
Je jím Doyen české pravice ( Tedy pokud z tohoto pojmu ještě něco zbylo.) Miroslav Kalousek.
Tak dlouho chodil kolem hlasů válejících se na chodníků až mu je Filip Tuirek jedním vrzem vyfouknul.
Jasně. Nezapomínám na skutečnost, že volby do Poslanecké sněmovny budou jiná disciplína. Že druhou takovou hranatou osobnost Petr Macinka s Robertem Šlachtou vytáhne z klobouku jen těžko. Dokonce si uvědomuji, že Roberta Šlachtu za „pravicového“ ani označit nelze.
Nicméně ty hlasy které uskupení dostalo se podle mě zkrátka do značné míry překrývají s cílovou skupinou na kterou „Kalda“ mířil, nemířil... Chystal se , nechystal. Napřesrok, pokud odpadnou „mladí Turkovci“ se bude jejich zbytek na zavedenou značku s vůní úspěchu chytat o poznání lépe, než na stranu novou.
Návrat Miroslava Kalouska do politiky samozřejmě vyloučený není. Ztížený určitě. Co si moc představit nedovedu , že by proběhl v dresu „Topky“, byť i takové hlasy nakonec zaznívají.
A asi je to tak správně. Při pohledu na to, koho sebou vytáhl do Evropského parlamentu Alexandr Vondra už moc zromantizovaných postav mezi konzervativci nezbývá.
Nic jiného už asi tento skvělý rétor není. Jeho doba minula. Také je pravdou, že když se podíváme reálně na odkaz generace politiků, kterou Miroslav Kalousek reprezentuje... Najdeme pod pokličkou i spoustu nepěkných věcí. Nejenom vzpomínky na svobodu jak ji vnímala naše generace a trávu zelenější než je dnes...
