Pokrok nezastavíš. V pětatřicátým roce se jen tak nějakej vobejda vlastním autem nesveze.

Nekorektní úvaha o střetu vědy a života v ulicích... tedy ehm, konkrétně na silnicích. Vstupte jen na vlastní nebezpečí, v našem šapitó vstupné nevracíme...

Také jste se mylně domnívali, že se blíží doba kdy lidstvo zhmotní své sny ve skutečnost a dotkne se hvězd ? Odkojen seriálem Star Trek jsem dobře věděl, že nás nečeká jednoduchá cesta. Takové polidšťování pana Data rozhodně neprobíhalo vždy zcela hladce.

Nicméně by mě nikdy nenapadlo, že k té budoucnosti se vydáme pěšky, na kole, případně za volským potahem. Vlastně ani to ne. Volský potah je taky zcela neeko vozidlo. Přesně takové myšlenky mě napadají při čtení článku kdy své myšlenky rozvíjí expert z Fakulty  elektrotechniky ČVUT Pavel Hrzina. Já, prostý omastek a zástupce brzy opěšalého lidu, mu rozhodně nehodlám kecat do toho jak dlouho bude ještě třeba na vývoj baterie, která neexne tak brzy a bude cenově přijatelnější. Co si ale troufnu říct, je skutečnost, že mobilita se stala součástí naší osobní svobody o kterou se nebudeme chtít nechat připravit. To není zdražení čepovaného piva. Výzva, která  zabolí, jen některé z nás a má  snadná řešení. Ovšem narazit si sud třeba v garáži dokážeme i bez toho aby tam už nikdy nestálo auto.

Inu, je vidět, že vědci často bývají odtržení od života. Vize budoucnosti na kterou se nás snaží jejich část nasměrovat (sdílení například) není rozhodně akceptovatelná pro všechny. Není ani akceptovatelná ve všech případech. Haničku, nože, spodky a ani automobil nemám potřebu s nikým sdílet. 

Nevidím smysl pokroku v gestech, které nic neřeší. To, že v určitých částech světa zavedeme ve jménu budoucnosti  středověk ve způsobu dopravy a bolševické Rusko ve sdílení třeba bytů, kde bylo normální ještě dlouhá desetiletí po rudém převratu....To přeci není řešení. 

Nemělo by být smyslem vědy ani politiků přiblížit momentálně vyspělejší části světa těm zaostalejším. Mělo by to přeci být naopak...

Jsou dvě věci které mě uklidňují. Tou první je skutečnost, že si to uvědomuje i čím dál víc politiků. Tou druhou pak fakt, že věda nakonec vždycky přišla s cestou vpřed. Až se do ní zapojí dnešní dorostenci, pro které je představa pěšího výletu v délce deseti kilometrů srovnatelná s lámáním v kole a pomalým drcením údů.... Jistě to pofrčí rychleji než pan Hrzina čekal...

Dnešní písnička mi v hlavě zní od chvíle kdy jsem si tu přečetl o těžkém osudu Marcely Králové. Probouzí ve mě na jedné straně smutek v kontextu s tím jak se jí dnes daří... Na druhé straně... Odjakživa ve mě tahle Barbry předělávka vyvolává dojem že člověk je kousíček od toho dotknout se něčeho strašně krásnýho. Nejen v lásce. Takže vlastně s dnešním tématem i v určitém smyslu souvisí...

Díky, haf, haf a packu na to.... Pro Blog IDnes Fík Maxipes.