Místo rumu kousek melounu ? To nic, to se ti jen mění preference. Ty starej vole...

... není třeba hned propadat panice. Ale za menší zamyšlení to určitě stojí. A nebyl bych to já, kdych do něj nezamotal i pár dalších věcí...

Seděl jsem na školním dvoře a mhouřil oči do sluníčka. Hanička měla přijet až za půl hoďky, ale nechtělo se mi už dřepět v kabinetu.

V tomhle ohledu jsem starej kocour už od mládí. Mám to sluníčko rád. Jen tak se na něm chvilku rozvalovat a přes zavřená víčka vnímat ty fantastické obrazce, které i tak dokáže propálit.

Ještě aby mě někdo drbal na břiše a bude to dokonalý...

No, tentokrát jsem se rozvolnil až moc. Na panděru mě nikdo nepodrbal, ale rozběhl se za mnou jeden z mladších kolegů. V domění, že mě v tom vedru sklátil infarkt.

Jo, nadváha, roky... „Už ti není dvacet ty starej vole.“ Napadlo mě. Ale v klidu jsem přivřel oči a snil dál. Ostatně na tohle je naše mužská polovina lidstva stavěná dobře. Řídíme se pudy a moc o tom nepřemejšlíme. Když je nám dobře, není lehký to zkazit.

Mě bylo dokonce „těžce fajn“. Bylo pár hodin po ústních závěrečkách a „naše káčata“ na nich zářili. (Káčata-Kuchař/Číšník.)

Nebyl to snadnej ročník. Nastupovali po skoro dvou letech covidové online výuky a strašně se to na nich podepsalo. Ale zvládli to. Jsou to borci. Doufám, že jsem k tomu s kolegy přispěl. Mám festovní pocit z gruntu dobře odvedené práce. (To, že během ní člověk párkrát zakop je zapomenutý. On i pád na hubu je cesta vpřed. Řekl bych, že i tohle je takovej „pánskej“ přístup k věci.)

Mimo jiné mě napadá, co dělalo moje dvacetiletý já v takovej pěknej letní den...

Bylo slušně rozpolcený. Mezi sportem, prací a zábavou. Určitě by touhle dobou už nebylo moc střízlivý. Oči do sluníčka by mhouřilo se stejnou rozkoší, ale nescházela by cigaretka. (Jsou dny, kdy přesně vím jaká rozkoš by byla pustit do průdušek poctivej kus tabáku. Žádný náhražky ! Pěkně po staru ! Jenže taky je mi jasné, že nechci.)

Rád bych řekl, že nepiju a nekouřím protože mám pevnou vůli. Že místo flákání se snažím dělat užitečnější věci, protože jsem zmoudřel a jdu stezkou světla.

Že místo rumu se doma těším na kousek toho vychlazenýho melouna z nadpisu. Ale nechci si lhát do kapsy. To všechnom přišlo samo. Člověku se prostě věkem měněj preference a má na tom pramalou zásluhu.

Navíc jak se převaluju v těch paprsíccích mě napadá... Že ten meloun by se tím rumem dal dobře pokapat...

Řekněta sami. Není tady fajn ?

Písnička ? No myslím si, že Copáci sem sednou jak zádel na hrnec... Slabší obraz těm slovům a tónům neubírá nic. Což je samo dobrá metafora nejen k našim přáním, ale ií vzpomínkám. (P.S. To video je už taky retro, 25 let to dávno není .)