Tak mě napadá, že už jsem dělal filmové blogy o válečných filmech, westernech... a o svém milovaném oboru zatím píšu vždy bez pohyblivých obrázků... Je na čase to napravit...
Marně přemýšlím o tom, kde se můj zájem o gastronomii vlastně vzal. Možná, se jednou nechám zhypnotizovat a kápnu na to... Zatím si vystačím s tím, že jako prcek jsem miloval filmy s Louisem Funesem a tady je třeba začít...
nebo.... (Ve skutečnosti tlak, který je často na kuchaře či šéfkuchaře vytvářen ze strany nejrůznějších kritiků žádná legrace není, ale k tomu se ještě dostaneme...)
Pohádkovou romantikou u které si zaručeně odpočinete je Láska na Kari.....
Realita bývá v profi kuchyních často mnohem drsnější. Odvážnější mohou odvrácenou stranu pozlátka a chiméry lehce nabyté dokonalosti okusit. Za sebe můžu říct, že asi každý z nás kdo na pozici pod skutečně velkým tlakem dělal si někdy na dno hrábl...
Začneme soft verzí s velkým slaďoušem pro děvčata..
a pak bude následovat...
Bod varu je nekompromisní líčení dne, který se klidně mohl stát komukoli z nás.. Ten den se zkrátka sype všechno co se sesypat může a nakonec se zbortí i to co se zbortit nesmí.... Film natočený na jeden záběr což mu dodává na autencitě...
Ale rozhodně nechci končit hororem. Mám rád dobré konce... Navíc hrdina filmu je mi ze všech asi nejpodobnější. K dokonalosti má daleko. V osobním životě je občas jako slon v porcelánu, ujet umí i ve kšeftu... Ale tu lásku v sobě zkrátka má. Můj nejoblíbenější film o kuchařích a jídle je... Šéf.
Ale tohle ještě není konec. Nelze skončit jinak než ikonicky. A jelikož jsme doma v Čechách.... Rozpaky kuchaře Svatopluka jsou možná pro mladší generaci nepochopitelné, pro některé starší spojené se špatnou dobou... ale kdo z nás kuchařů stál v podobných dnes už neexistujících provozech těžko se ubrání sentimentální chvilce stejně tak jako já sám...
Díky, haf, haf a packu na to. Pro Blog IDnes Maxipes Fík.
