Je lepší shořet než vyhasnout...

Smějí se mi,protože jsem jiný...já se směju jim, protože jsou všichni stejný. Poznáváte? No v mé generaci asi mnozí.

Počátek "devadesátek" nádherná doba. Člověk konečně mohl jezdit a poslouchat všechnu tu úžasnou muziku, kterou do té doby potkával jenom na čajích, "bigbítech", občas v nějakých předělávkách z rádia, či nejčastěji na deskách z burzy.

Jo, jo, vidím se jako dneska, dlouhé vlasy, "džíska", jak mi říká moje paní, kolo bych si o Tebe tenkrát neopřela :D 

Národ mladých byl poctivě rozdělen na vyznavače diska, depešáky a nás rockery. A jeden druhému se samosebou smál a setkával se jen "se svými", ve svých houfech.

Vlastně, když se nad tím zamyslím, vůbec mě nepřekvapuje dnešní rozdělená společnost, vždyť jsme se v mládí dělili i kvůli takovým hovadinám, jako je hudba.Kde skutečně nešlo o život.

Ale asi máme naději, protože tenkrát přišel on, který nás dokázal spojit.

Na jehož hudbu si podupával vlasatej Filip, do černa oháknutej depešák i vylebzanej diskofil...

Dodnes si pamatuji jak jsem si šťastně v tlapách nesl domů novotou vonící lp Nevermind. Nabité samejma peckama, jedna vedle druhé...

Tady bych si dovolil malou vsuvku. Hudba již tu vycházela svobodně.Jenže pořád zdaleka ne ve dnech světových premiér, proto jsem elpíčko již důvěrně znal.

Můžeme se jen dohadovat o tom, zda si své problémy nepřivodil sám. Člověk který netoužil po davech, ale podepsal se svou kapelou smlouvu s majorfirmou.

Dostal se tím k nám všem po celém světě.Ale v kombinaci s tím co život rokera přináší to byl pro něj smrtící koktejl.

Svůj vlastní život ukončil Kurt Cobain ve věku dvaceti sedmi let. 5.4. 1994

P.s. Omlouvám se druhému zakládajícímu členovu  Nirvany, ale symbolem se stal Kurt, nikoli Krist.