Z deníku mimozemšťanky - o čaji a tulipánech

Sedím tu a kochám se krásou kytice tulipánů než půjdu spát. Čas se tak na chvíli zastavil a já cítím, že teď jednoDuše jsem. To je to obyčejné lidské bytí, ve kterém lze nalézt všechno bohatství světa - spokojenost a štěstí. 

Než půjdu spát, uvařila jsem si čaj a posadila jsem se v kuchyni, kde mám na stole ve váze kytici oranžových tulipánů. Koupila jsem si je sama. Pro radost.

Prohlížím si je květ po květu a kochám se jejich mladistvou svěžestí, krásnou barvou a jednoduchou krásou. Je to balzám pro duši a ta nejlepší televize na světě.

Jako by ke mně promlouvaly. Podívej se, jak je svět barevný a krásný. V hlavě mi začala znít melodie písničky "Rozvíjej se poupátko", což mi připomnělo, že letos mám ještě stále vánoční hvězdu. Dříve mi horko těžko vydržela do Vánoc, a letos už máme duben v druhé půlce, a moje vánoční hvězda stále neuschla. Zahradníku, já už asi nejsem pyšná! ;-)

Popíjím horký čaj s citronem. Od dětství miluju horký čaj s citronem hodně sladký a hodně citronový. Dělával nám ho tak taťka. Uměl ten nejlepší čaj na světě. Když jsme mu se sestrou jako malé holčičky začaly fušovat do řemesla, chtěly jsme tehdy rodičům připravit překvapení a udělat jim nedělní snídani než vstanou, poučoval nás: "Holky, voda musí být vroucí, a pytlík s čajem musíte nechat chvíli vylouhovat než to budete dochucovat citronem. Tohle, co jste připravily, je tak zvaný vývar ze špinavých ponožek." Do smrti si to budu pamatovat, protože vývar ze špinavých ponožek to fakt nechcete ani jako dítě ani jako dospělák. ;-)

Pokouší se o mě nachlazení. Tělo mi přichází něco sdělit a volá po odpočinku. V takových chvílích se obvykle ozývá mé vnitřní dítě a hlásí se právě o čaj s citronem. Čaj s citronem má na mě dost podobné účinky jako láskyplné objetí. Nejdříve se po jazyku rozlije sladkokyselá chuť čaje a pak hřejivé teplo nejdřív v krku a pak všude po těle a potom se všechny buňky mého těla doslova roztančí. Je to příjemné a léčivé. 

A tak tu sedím a kochám se tou krásou a užívám si svůj večerní čajík než půjdu spát. Moje myšlenky proudí a buňky tančí, zatímco čas se na chvíli zastavil a já cítím, že teď jednoDuše jsem. Uvědomuji si sama sebe v tom, co teď prožívám, a o tom je to obyčejné lidské bytí, kterého kdyby bylo v našich životech víc, jistě bychom byli spokojenější a šťastnější.

Vím, že mnozí si budou klepat na čelo, co to píšu za blbosti. ;-) Ale já prostě cítím, že mám tohle psát, ač mé psaní má k dokonalosti jistě daleko a obsahy mých textů se sem vlastně vůbec nehodí. Nejsou o politice, neopírají se o žádné vědecké argumenty a někomu skoro smrdí jednoduchostí a prostotou. ;-)

Mé psaní je součástí mého lidského bytí a je o tom, že jednoDuše jsem. Je takovou mojí tichou a zatím možná trochu nesmělou pozvánkou k tomu, aby se lidé přidali a navrátili se k tomu obyčejnému a prostému lidskému bytí. Ale je to samozřejmě na každém, zda chce jednoDuše být a nebo to prostě nechá být. ;-)

Přeji všem dobrou noc a oranžově sladké sny vonící jarem a tulipány a zítra alespoň malý kousek obyčejného spokojeného bytí.