Zatoužila jsem po jarním sestřihu a nebe mi seslalo traktor

Když požádáme o pomoc Vesmír, udělá skutečně vše, co je v jeho silách, aby se to povedlo. Pošle i těžkou techniku, když sezná, že je toho zapotřebí. ;-)

Včera mě Vesmír zase hodně pobavil. V podstatě mi opět ukázal, jak my lidé se sami připravujeme o zábavu, kterou život přináší tím, jak se stále více upínáme na technické vymoženosti (navigace, chytré telefony, umělou inteligenci, všemožné pomocníky, kteří ledasco vymyslí a udělají za nás). Nuda. :-))

Změnila jsem kadeřnici a zatím si ještě nepamatuji cestu k ní. No, po včerejšku už možná ano, ale u mě člověk nikdy neví. Mám totální orientační nesmysl, respektive řekla bych to asi takhle. Chybí mi hodně smyslů, jež jsou příznačné pro pozemšťany, ale s tím orientačním jsem vážně na štíru. 

Když jsem ke své nové kadeřnici jela poprvé, použila jsem navigaci, a protože se k ní jede úzkými uličkami, ve kterých je místo akorát tak pro jedno auto, rozhodně ne pro dvě, soustředila jsem se spíš na to, jak je to tam úzké než na to, kudy jedu. Podotýkám, že už ani zpáteční cestu jsem netrefila, protože jsem vyjela úplně jinde než kudy jsem do těch uliček vjížděla. ;-)

Adresu jsem měla v messengeru. Ten už několik měsíců nemám. S ním jsem přišla mimo jiné i o adresu mé nové kadeřnice. Přemýšlela jsem, jestli bych si jí neměla o adresu napsat, ať mi ji pošle znovu. Časově to budu mít na knop, tak abych někde nebloudila a nepřijela pozdě, uvažovala jsem. Pak mě ale napadlo, že na to kašlu, že nechám Vesmír, ať mě tam dovede, a vyslala jsem přání. 

Jako mělo to vtip. S navigací bych se takhle královsky nepobavila. Přijela jsem na ono místo, kde jsem odbočila z hlavní cesty a měla jsem se rozhodnout, kudy se pustím těmi uličkami. Hlava mi říkala, jeď doleva. Než jsem to stihla tam odbočit, kde se vzal, tu se vzal, vynořil se odtamtud traktor velký jako kráva a zablokoval mi cestu.

No, to byl o dost větší než kráva. Reálně byl mnohonásobně větší než já. ;-) Ucpal mi cestu a zůstal stát. Tak čekám, až se ten obr hne. On se k tomu ale neměl. Trochu jsem znervózněla. To tady jako bude stát? Nevidí mě, že tam chci jet? On jednoznačně vzbuzoval dojem, že tam stát bude, a aby o tom nebyla vůbec žádná mýlka, tak řidič najednou z traktoru vystoupil a šel někam pryč. 

Super, pomyslela jsem si. Nemám čas tady čekat, až se hne. Zkusím to jinudy. Rozjela jsem se. A co ve zpětném zrcátku nevidím? Pár okamžiků po mně se rozjel i traktor a pádil za mnou. Já se picnu, jelo mi hlavou. Tak najdu místo, kde se mu uhnu z cesty, otočím se a vrátím se zpět na tu odbočku, vymýšlela jsem plán. Nešlo to. Nikde tam nebyl prostor vhodný pro jakékoliv manévry, a tak jsem jela dál doslova tlačená traktorem a přitom skálopevně přesvědčená, že mě tlačí úplně na druhou stranu než potřebuji. :-) 

Takhle mě před sebou chvíli hrnul do prudkého kopce těmi uličkami, a já si najednou všimla, že je mi to tam nějaké povědomé. A co myslíte? Zcela neočekávaně jsem se ocitla před domem své kadeřnice. On mě doslova a do písmene dorval na místo určení. 

Prostě bylo jasné, že jakmile já dostanu sebemenší prostor hledat tu cestu svojí hlavou, která na to absolutně není vybavená, tak v tom okamžiku rázem sjedu z cesty a budu ztracená. Bylo zapotřebí zabezpečit, abych nabrala správný směr a nebyla mi dána jakákoliv příležitost vydat se  kamkoliv jinam.

Přijela jsem načas. Zaparkovala jsem, to mi jde obstojně, a začala jsem se fakt od srdce smát. 

Jasný, když o takovou pomoc požádá holka, co je na tom s orientačním smyslem tak jako já, navíc je velmi svéhlavá a když se vydá nějakým směrem, je těžké ji od toho odradit, tak Vesmíru je jasné, že to bude chtít při nejmenším těžkou techniku, aby ji dovedl, kam si žádá. Jak symbolické! ;-)

Přestože jsem v jistých směrech velmi zarputilá, mé přání bylo vyslyšeno, a to mě naplňuje vděčností a zároveň i novou nadějí, že já přes všechny překážky prostě dojdu tam, kam chci. A to stejné platí pro každého, kdo chce a věří. ;-)

Přeji užitou sobotu. Vypněte všechny navigace, odložte technické vymoženosti a raději se bavte prostým bytím. Je jaro a život je krásně dokonalý ve své nedokonalosti.

JednoDuše jsem. :-)