Láskyplné nic k narozeninám

Narodila jsem se na čarodky. Celý život tento den a taky noc vnímám jako velmi silné a s potenciálem velkých změn. Dnešní noc bychom měli odložit vše nepotřebné, temné a nezdravé a potom se radovat, slavit a milovat.

Stalo se v předvečer mých narozenin. Pro dokreslení situace dodávám, že jsme s mým partnerem spolu relativně krátce.

"Miláčku, zítra máš narozeniny, a já pro tebe vůbec nic nemám." V tu chvíli jsem se cítila, jako by mi do obličeje chrstnul kýbl studené vody.

Takže on mi jako tu kytku nekoupí ani k narozeninám, ozvalo se v mé hlavě. Nestojím mu ani za to, aby se obtěžoval jednou za rok dojít do květinářství?

"To nevadí," odpověděla jsem se staženým hrdlem a cítila jsem, jak se někam propadám. 

"Ale víš, že tě hrozně miluju", díval se na mě jako na svatý obrázek, a já najednou nevěděla, jestli mu to mám věřit. 

Já přece nechci žádné dary, běželo mi hlavou. Potěšila by mě jedna blbá pampeliška, kdyby mi ji zítra dal. Ale tohle alibistické zítra nic nečekej, protože pro tebe nic nemám, mě dostalo. 

Chtělo se mi brečet, ale zároveň mi to přišlo dětinské a malicherné. Nemohla jsem si ale pomoct, ta malá holčička ve mně by prostě chtěla dostat alespoň tu pampelišku. 

Ten muž, se kterým jsme si ještě před chvílí byli tak blízcí, že mi připadalo, že blíž to ani nejde, se najednou ode mě vzdálil tak, že jsem ho ani neviděla, ač klečel přímo přede mnou. No, já byla ta, kdo se vzdálil.

Byl milý a něžný jako jindy. Láskyplně se na mě díval, každou chvíli mě obejmul, ale já jako bych tam nebyla. 

Co blázníš, mluvila jsem sama k sobě. Chvílemi se mi dařilo z toho utrpení vystoupit, abych se podívala sama na sebe, co to jako vyvádím, ale stejně mě to strhávalo zpět. 

Pak jsme šli spát. Cítil, že se něco děje. Zeptal se, ale když jsem se neměla k vysvětlení, nenaléhal, jen mě držel v objetí. Rozbrečela jsem se. 

Co čert nechtěl, netrvalo dlouho, a on usnul.

A moje hlava se znovu rozjela. Super. Tak on vidí, že jsem rozstřelená tak, že bulím, a klidně si usne. Jak může v takovou chvíli spát? Je mu to jedno? 

Ráno mě probudil ten stejný milý muž. Hladil mě a laskavě ke mně mluvil, ale já byla pořád daleko. Stále jsem se mu nedokázala přiblížit, ale zároveň jsem si už uvědomovala, že to jak se chová, je vzácné a že to je ten největší dar, který mi dává, a ten je cennější než všechny dary světa.

Odjel na závody a já šla cvičit. Cítila jsem, že se potřebuji z té dálky, kam jsem si z té situace uletěla, vrátit zpět do těla. Pak jsem se ponořila do ticha. 

K mému velkému překvapení, neboť já jsem ta, co si běžně sama sobě kupuje květiny, jsem se o sobě dozvěděla, že na nějaké úrovni jsem do včerejška očekávala, že když mě někdo miluje, měl by mi dávat dárečky. Třeba malinkaté ale měl. 

Tak odtud vítr fouká, už jsem se v duchu usmívala. Pravdou totiž je, že pravá láska nic nechce, nic neočekává. Pravá láska miluje bez podmínek. Pravá láska tu prostě je, nemá za potřebí si někoho kupovat, někomu se zavděčovat, a já to v hloubi duše vím. Jen jsem prostě člověk a ač se mi toho už hodně podařilo zpracovat, občas mě ještě samotnou překvapí, co z hlubin mého já vyplave.

A tak se to nic stalo největším dárkem, které mi mohl k narozeninám nadělit ten můj učitel. Byla mi udělena lekce a s ní přišlo uvědomění, že ač jsem už mnohé pustila, stále je co pouštět. Zároveň se mi dostalo láskyplného přijetí bez otázek, a to rozhodně není málo. Dost možná je to právě to nejvíc, čeho se člověku v partnerském vztahu může dostat.

On je tím darem, který jsem od života dostala, neboť můj předchozí muž by kladl otázky a cokoliv bych řekla nebo neřekla, vysvětlil by si to proti sobě. Nemohl by tu být se mnou a pro mě jako můj současný partner, neboť tak daleko ještě prostě nedošel. 

Zdá se, že můj současný partner je už nastavený na to stát tady pevný jako skála, připravený vytvořit mi bezpečný prostor, aby očistný oheň mohl dohořet a já mohla znovu povstat z popela vždy o něco silnější a ukotvenější ve svém já. 

Očistný oheň zapalovaný o Beltainu, jehož smyslem je nechat za sebou vše nepotřebné, temné a nezdravé, vše, co by nás mohlo brzdit na cestě kupředu, tak v mém případě letos vzplál a zapracoval ve mně ještě dříve než jsme jej reálně zapálili. Odložila jsem další svá očekávání a lpění a pustila tak další břímě, které mi bránilo žít život v lehkosti.

Super na tom je, že mám odpracováno, a teď už si na tom našem ohni můžeme v klidu opéct buřty, ;-) radovat se u něj, oslavovat a třeba se i milovat. 

Nechť dnešní magická noc vnese i do vašeho života více světla a lehkosti. Přeji vám krásný Beltain. Radujte se, oslavujte a milujte bez podmínek a očekávání.