Všechno je o slovech a myšlenkách

Celý svět a veškeré to dění je postaveno vlastně pouze a jen na slovech a myšlenkách.U myšlenek všechno začíná a slovy pokračuje a díky dalším myšlenkám se zase končí slovem.Pouze a jen slova jsou právě ta věc,ve kterou lidé věří.Nebylo by slov nebylo by víry.Nebylo by víry v Boha či člověkem dané věci,nebylo by víry v politiky.Nešlo by se volit toho,dát svůj tichý hlas tomu,komu nevěří se. A ČEMU SE TEDY VLASTNĚ VĚŘÍ?

Je spousta těch,kteří od jistého času,nevěří tomu co se říká,ale naslouchá svému niternému či spíše vnitřnímu hlasu.Slova obsažená na papíře,jako jsou učebnice,knihy,letáky,billborady,jsou také hlasem.Sice ne slyšitelným,ale viditelným.každopádně je to hlas,který prochází očima na rozdíl od toho,který procházi v nás ušima a často jsou slova právě jakkoliv používaná hodně zneužívaná.

je spousta těch,kteří hovoří veřejně tak a potom dělají věci jiné či zcela naopak.Protiřečí si sice,ale v podstatě o nic nejde.za jistý čas si na to každý nějak zvykne a nechává ty věci tak anebo zjistí,že tomu komu či čemu věřil je jinak a přestává věřit.

Vše by bylo vlastně zcela jedno nebýt tzv.NEÚPROSNÝCH ZÁKONŮ VESMÍRU jež je vlastně naše PODVĚDOMÍ,které pracuje i když spíme i když bdíme a věnujeme se pro nás zcela běžným našim věcem.Sem tam se nám přihodí nějaká situace,kterou jsme si sice nepřáli,ale podvědomě jsme si ji nachystali sami.Někdy dávno,hodně dávno.Jenom se tomu divíme a zcela běžně,z nějakého zvyku si zanadáváme,postěžujeme si,řekneme,že se nám něco nedaří,nepovedlo se,přihodilo se.Často ve většině případech díky někomu jinému než díky nám.A namísto toho,abychom prvně vinili sebe a v sobě hledali a nacházeli chyby je jednodušší a snazší je vyhledávat a nacházet v těch druhých.Často však všichni kteří se řídí tím,že: NEDĚLEJME DRUHÝM TO,CO NECHCEME ABY SE DĚLALO NÁM vytvářejí právě to,co sami na sobě nesnáší.kde je tedy chyba,v tom druhém anebo v nás?

No jafně,že pohodlnější je říct,že v tom druhém a my jsme z obliga můžeme jít spát s ledovým klidem bulhara,kroutícím hlavou ze strany na stranu,to abychom si procvičili krční svlastvo,které by nám jinak zřejmě zatrnulo a usínat s tím,že vlastně prostě nemůžeme pochopit.

Proč se potom sami cítíme nepochopení? Nevím,ale napadá mně,že snad proto,že sami dobře nechápeme.

nechápeme? Anebo jen se bojíme pochopit? nebo snad pouze nechceme pochopit?

Zřejmě nechceme a raději budeme dále kecat a kecat.Že bychom opravdu nechtěli pochopit?nechce se mi pořád tomu věřit,spíše jsme pouze líní pochopit něco nového.

Proč bychom vlastně měli chápat?Vždyť od narození nás pořád někdo nutí něco muset pochopit a tak se vlastně ani nedivím,že už jsme z toho unavení a že se nám vlastně ani nechce.Což samozřejmě pro změnu nechápu zase Já,ale budiž.

Není to ani tak polemika jako spíše něco od čeho se odvíjí či jen může odvíjet všechno to ostatní dění.

Jaké by to asi bylo?Kdyby se tolik nemluvilo.proč se vlastně na straně jedné tolik mluví a diskutuje a z té strany druhé je pojednou každý naštvaný,že se moc mluví,protože každý má rád svůj klid.

Proč třeba nevolíme do parlamentu ČR či senátu a zastupitelstev němé?...vždyť dávno víme,že čím méně se mluví tím více se děje a dělá.nemuseli bychom se potom po nadcházející další čtyři roky dennodenně rozčilovat nad tím,že: TI ZASE JENOM MELOU A MELOU A HOVNO DĚLAJÍ.

Slyšíte to? vidíte to? To božské ticho,ten Boží klid.Jen na displeji proletí nápis toho a toho zákonu,odklikne se a je vyřízeno.Žádné debilní průpovidky či jak se tomu říká.Žádné hromadné a hlasité narážky a odchody ze sálu,které jen zdržují chod dalších věcí.

Kouknem se do očí a jdeme na to.Vždyť je to jasné,tak o čem si budeme povídat.

Anebo to zase až tak jasné není,že o tom diskutujeme tři týdny a stejně nic nevyřešíme,protože se mezitím udějí další věci?

Nevím,popřemýšlejte...nebylo by ticho jako v Ráji?

Nedá mi to,bych si nepoložil otázku zda-li se opravdu nedá vytvořit RÁJ NA ZEMI?