Vlaky mizí dál a málokdy se vrátí

Po posledních událostech, které se mi vyskytly v souvislosti se změnou v jízdním řádu Českých Dráh akciové společnosti, tedy tzv. matkou své dcery, ve které jsem zaměstnán a kterou zcela nepochopitelně se macešsky snaží vyděračsky oškubat či soudně vymoci nějakých 40 miliónů korun z důvodu používaného loga, které vlastně zpočátku schválila. Vlastně je to logické, neboť je vlastně majoritním dohlížitelem státní železniční dopravní struktury i když v dnešní době tzv. soukromníčení či podnikatelských pokusů se o státním podniku nedá hovořit jen ryze z hlediska terminologie, kdežto na základě systému na kterém je vše založeno a o který se to opírá tomu tak stále je,jsem se rozhodl napsat opět další dizertační práci.

Ačkoli zcela s chladnou hlavou, jsem nucen ventilovat nejen své dojmy, ale také vyjádřit svůj názor a trochu se přizpůsobit pravidl řádu blogera a tak i proto možná bude tento článek opět působit poněkud delším rozsahem, nezvyklým na ostraváka.

Ne, není to kvůli tomu, že bych chtěl poškodit dobré jméno nějaké firmy, které vlastně ani poškodit nejde, neboť ono vedení samo navzdory svým úsměvům na fotografiích a reklamě, předhazující široké veřejnosti v médiích ve skutečnosti o něj přichází samo. Tudíž se jedná zřejme od další věc, která prostě už nejde.

S ohledem na kritický stav ekonomiky a hospodářství České republiky, jejíž dobré jméno také již více poškodit nelze, neboť naší čelní politicky angažování představitelé se za více než 20 let o to postarali tak dokonale, že není žádnou novinkou, že naše země je v očích široké evropské či světové veřejnosti spíše k smíchu již delší čas. Takže opět nic nového pod sluncem, jenž tyto dny svůj pohled poněkud více zaměřilo na Českou republiku.

Čelní politické představitelé také nelze více utrhati na cti, protože pořád je to stejné, jak jsem se o tom veřejně již jednou vyjadřoval někdy před dvěma, třema léty, protože oni sami o sobě o svou čest přicházejí den co den a někteří jí ztratili dávno a vůbec jim to nevadí. Takže také nic nového. To jen na obhajobu osoby své, protože žijeme v době, kdy opravdu člověk musí prvně myslet pro spokojenost svou především na sebe. Ale vrátím se k věci i přesto, že to opravdu bylo nutno napsat vzhledem k tomu, že vše za ten čas je tak navzájem provázané, takže to opět souvisí.

Čistě teoreticky by se dalo říct, v době, kdy každý shání peníze už ani ne tak na to, aby si něco ušetřil na dovolenou či na něco nového, ale aby prostě nějak předešel jistým problémům, že se jedná o můj osobní problém, protože pravidelně ze severomoravské metropole jezdím do zaměstnání pro změnu do východočeské metropole, ale ono ve skutečnosti opak je pravdou. nejedná se čistě o můj osobní problém, ale v podstatě o společenský, protože se týká společnosti.

Být Haškovým dobrým vojákem Švejkem, tak bych pronesl onu památnou větu: " Tak nám zase zrušili důležité vlaky, paní Mullerová. A zrovna před letními prázdninami, začátkem fotbalové sezóny a potom i hokejové."

"Ale, pane Švejk," namítla by jistě paní Mullerová " oni je nezrušili, jen je trochu omezili. To víte, také nemaj peníze."

" No nemaj a s takovou jich nebudou mít asi ještě více. Copak se to sluší, ztrácet takhle zákazníky? Vždyť to je do očí bijící destrukturalizace železniční sítě a páteře naší matičky vlasti."

"No a co se vlastně tak vážného stalo?" pozeptala by se paní Mullerová.

"Tak se podívejte, jako obyvkle jedu do práce na denní. Jezdím předposledním vlakem na Prahu a posledním, který ještě navazuje na prežské metro o den dříve. To proto, že podle předpisů mám do práce přijít odpočatý a střílivý. Přijdu na perén a pragotronu, což je takové to svítící, co ukazuje co jede, kam to jede, kdy to jede a často za jak dlouho to přijede po tom, co už to mělo jet a ono místo Praha-hlavní nádraží tam svítí Olomouc-hl.n. Chvíli tam stojím jako opařený a asi desetkrát se ještě přesvědčuji o tom, zda je opravdu 20:22 hodin a zda mi ten vlak, kterým jsem obvykle jezdil náhodou neujel dříve. Protože dnes i tohle je zcela možné. Nakonec jsem se, odkázán sám na sebe, v naději, že se tedy dozvím více než to, že první, co men napadlo bylo, zda se někde na cestě něco nestalo mimořádného, rozhdol, že tedy počkám na onen vlak a informuji se tedy u vlakového doprovodu co a jak. Vůbec mne nenapadlo, že zase změnili jízdní řád a onen vlak do Prahy zajíždí pouze v neděli."

" No jo, ale to si mají zjistit!" děla udiveně paní Mullerová.

"Zjistit, zjistit, to se vám lehko řekne, kdyby člověk měl zjišťovat předem kdejakou kravinu či změnu, tak by nemohl dělat nic jiného, než sedět doma, mít puštěných pět televizorů s pokaždé jiným zpravodajským kanálem a nejméně čtyři tranzistory, to aby věděl co je na Moravě a co v Česku nového, co se zase událo a o čem nás zpravují ve Zprávách události, sedět u internetu a ještě k tomu mít alespoň čtyři novinové deníky, což jistě uznáte, že s takovou by vám to nevyšlo ani na činži tady na pavlači, na tož někde v činžáku."

"No a to zase mají pravdu, to by nevyšlo. Už i Kropáčková z druhé strany náměstí říkala, že se  nedá sledovat úplně všechno, co se kde šustne. A to má okna otevřené dokořán." přitákala Mullerová.

"No vidíte, ale představte si, že tedy ten vlak přijel a zase odjel a jak jsem v něm jel a zeptal se toho konduktéra, tedy jestli se z Olomouce dostanu nějakým spojem do Prahy? To ale jen kvůli lide, co taky sem tam pojedou z nějakého toho koncertu anebo na něj, tak miřekl, že ne. Že na Prahu čtyři hodiny nejede ani kolo. Ani osobní, že bych tedy oželel nějakou tu jejích plynulost a spolehlivost v dopravě a docoural se aspoň do Zábřeha na Moravě, od tama do České Třebové a z tama do Pardubic za ty dvě apůl hodiny? ptám se ho po druhé. Ne ani tak nic nejede, odpověděl. Tomu se říká, tržní uvažování, nechat si utrhnout konkurenci časy anebo je jen tak vědomě pustit a pak si stěžovat, že na nic není."

Ne, nebyl jsem sám, kdo na to nadával a ačkoli vše je věc názorů, protože takový Ministr Financí ve své funkci Miroslav Kalousek, by si jistě řekl: No, když si na to lidi stěžují a když to nepplní své účely, tak to můžeme klidně vyškrtnout a podtrhnout v rámci dalších reformních či spíše deformních škrtů i přesto, že dále opravdu nechci dusit kola ekonomiky a hospodářství a celá TOP09  by mu to schválila a propagovala a prezentovala společností jako další dobrý tah, jak vyléčit státní deficit ve svém dalším předvolebním programu.

Takový Jiří Paroubek, zastupující nyní neparlamentní, nezvolenou stranu v Poslanecké Sněmovně by se jistě rozlítil anebo někdo z jeho bývalé strany ČSSD, že zase přichází o reklamní billbardové plochy za velké peníze z veřejných rozpočtů ačkoli podle toho, jak posledně řekl pán senátor Zdeněk Škromach při jedné naší debatě, tak peníze jdou podle získaných mandátů a žádný přeběhlík či dezertér a sabotér v včetně Paroubka nemá na peníze nárok, což vlastně vysvětluje i věc, jak to s těmi neodevzdanými mandáty vlastně je, protože náleží jen čistě těm, jenž si své křeslo vybojovali hlasováním na základě vítězných a potřebných procent hlasů politické strany, protože ono možná, kdyby se upřednostňovali čistě hlasy preferenční, tak by tam možná byli i jiní lidé ze zcela neznámých stran, což je tedy zřejmě věcí prioritní. Ale dost politiky v neděli.

Měl jsem noční a málem mně klepla ta pověstná pepka pod druhé, neboť zrušili ranní expres na Ostravu, kterým dojíždí spousta lidí do práce případně do škol, ale v Praze to samozřejmě nevědí, což je logické a tak si aspoň o tom mohou počíst. Tedy ti co docházejí na 8 hodin, 9, případně na nějaké zasedání na 10 hodin a podobně se mohou včas do Ostravy dostat pouze a jedině v pondělí.

Ono  vůbec, z lékařského hlediska je dávno jasné, že jakákoliv změna vyvolává v organismu stres a pokud chce člověk vše zvládat v klidu a nadhledem, tak by se stresovým stavům měl vyvarovávat, tudíž nejlépe se vůbec nepřizpůsobovat. Škoda jen, že střední třída nemá na to, aby si mohla dovolit několikrát let z Mošnova do Pardubic a pak dále na pražskou Ruzyni na letiště Václava Havla koupit týdenní zpáteční letenku.

Upřímně nechápu vůbec politiku vedení a jistě nejsem jediným, který by takto smýšlející direktoriát prosperitní firmy vyhodil z minuty včetně dohlížející dozorčí rady, protože je zcela očividné, že idiotismus opět převyšuje nad rozumem a ačkoli si paradoxně všichni přejí jenom to nejlepší a lepší život, tak skutečnost je často a to nejen v tomto oboru, ale i v jiných resortech zcela opačná.

No, uvidíme, kam s takovou dojedeme, zatímco v jednom z minulých věstníků či buletinu ČD pro vás si můžete přečíst něco o tom, jak je ve Švýcarsku systém propracován tak, aby vše vycházelo s přesnosti oněch pověstných švýcarských hodinek a že na tom pracovali a stále jisté detaily vypilovávali dlouhých dvacet let.

Nevím, ale myslím , že tady se už nedá pomalu říct ani to eabiho pověstné...