Veselé vánoce aneb co o ustanovených svátostech (152.)

Štědrý den. Svátek Adama a Evy, na počest narození Ježíška či Kristova dle křesťanů a katolíků, ale kdo ví jak je to nejen v každé zemi dle místních tradic, ale také i různých domácností či lidí jednotlivých. Někdy veselé nemusí být, protože na základě zcela přirozených zákonů paní Zimy něco končí a jako vždy se to spojuje s usínáním či věcmi kolem odcházení lidí ze životů. Což vlastně vždycky tak nějak souvisí, ale nehodlám zde vypisovat věci rodinné a minulé, přeci jen moderní člověk má jít tak nějak s dobou a žít přítomností.

Někdo věří na pověry někdo jim  nepřikládá význam. někdo je pověrčivý příliš, někdo vůbec, jak si kolikrát o sobě sám tvrdí, ale přesto se vždycky najde něco, co jej přivedek nějaké té vnitřní jisté pravdě, protože sám kolikrát zkonstatuje, že něco na tom je. Obvykle se neřadím mezi pověrčivce, ale od jisté doby na ně věřím či jim dávám jistý podstatný důraz, protože co kdyby náhodou.

Vánoce jsou svátky klidu a veselosti, tedy měly by být tak nějak zachovány v jistém duchu, ale někdy se za ty roky stanou všedními a člověk si řekne, že by to chtělo nějakou změnu či to dění nějak oživit něčím.

Každopádně je to svátek obvykle spojen s křesťanstvím a tudíž není na škodu si třeba jen tak obohatit vědomí poněkud jinstými duchovními věcmi, protože třeba za ten celý život tomu člověk nepřikládal důraz anebo jen neměl na to čas a také i v zájmu jistých věcí souvislých s tím několika letým během času a všemi těmi událostmi. Byť už jen proto, že ačkoli dle kalendáře je sobota, přesto je to den sváteční a podle Zákona  Starého či 3. přikázání Božího z Desatera je, že člověk by měl Pomnout by světil, respektive ctil dne svátečního.

Moderními slovy spíše neotravuj tam kde ti to momentálně nepřísluší a podobně. Protože za ten rok,  který vždy začíná v rámci jistých kvartálů v lednu, si člověk chce také odpočinout psychicky a zrelaxovat i proto jistí odborníci radí, že lepší je si vzít mezi svátky dovolenou až do začátku Nového Roku a připravit se dle dalších rad na pomaly rozjezd po dovolené.

Je spousta věci náboženských spojených s vánoci a také mnoho různých ustanovení ať již nařízenými a ustanovenými různými úřady a institucemi ať již rázu inetrního anebo externího. Každopádně i jistá ustanovení vždycky od něčeho pocházejí, protože také je to jistá věc, na které se počala stavět pyramida různých dalších zákonů a ustanoevní někdy před narozením Krista a proto mi příijdou i na základě souvislosti s jistým uzdravením v tento den za pouhé případné připomenutí. Podotýkám případné, protože nikoho nenutím aby to bral jako bernou minci , ale na druhou stranu, zase nikdy není na škodu vědět něco více.

Tedy asi stejně jako kolikrát různí činitelé ať již poslanci, ředitelé či kdokoli, jenž je zodpovědný za nějaký chod  sem tam něco ustanoví či se na něm podílí, tak i Ježíš Kristus, který prý podle jiných duchovních se skrývá v každém člověku ustanovil sedm svátostí, KTERÉ JSOU NĚJAK OD PRADÁVNA CTĚNY ČI BY ASI MĚLY PŘÍPADNĚ BÝT MOHLY, TO ZÁLEŽÍ NA KAŽDÉM.

1. Křest ( Základní svátost musí být první)

- ale kdo z lidí zrozených v režimu totalitním byl doopravdy křtěn či za jakých okolností, tedy pokud pravdou je, že tehdejším režimem duchovenství bylo spíše potírano stejně tak, jako chleba málem, které v poslední době schází i v bohatém Norsku.

2. Svátost smíření = svatá zpověď ( pro křesťana, jenž svými hříchy se vzdálil Kristu samotnému )

- vlastně ona taková zpověď je v podstatě i něco jako přelíčení u soudu, tedy mělo by být, protože obvykle soud chce slyšet pravdu a pokud je či člověk bývá smířený, tak ani nemá v úmyslu lhát či něco zastírat případně pro svou nedokonalost si k tomu přizvat i kněze v podobě advokáta, který by jej obhajoval či spíše na základě poněkud věci justičních vykličkoval z paragrafů tak, aby i soudce na základě udaných materiálů rozhodl i kolikrát proti svému vnitřnímu úsudku či pocitů.

Ne, nemám v úmyslu zde nikterak zesměšňovat význam oné svátosti jak často bývá mým zvykem v jiných ohledech, spíše naopak, protože od dob sametové revoluce jsem již poněkud v této oblasti pokročili nějakým směrem, přesto se mi zdá, že ona typická zpověď knězi v kostele, jenž by měl dodržeti tajemství mi přijde poněkud neúčinná. Vlastně si myslím, že na jistém základě by to i kolikráte urychlilo ty kolikráte tak často kritizované zdouhavé soudní procesy, které často se oddalují jen na tom, že někdo je najednou nemocný a nemohl se dostavit k soudnímu přelíčení i mu nebyla doručena obsílka a podobně. Třeba časem se dostaneme na různých příbězích k ještě většímu rozboru svátosti této.

3. Svátost oltářní = tzv. svaté přijímání (tedy pokrm a ápoj pro duši čili jak křeťané říkají Sám Kristus v eucharistií)

- také si říkám, že podání nějakého oplatku s medem na jazyk jistě není ten pravý nápoj či pokrm pro duši člověka, kterážto tedy ja jsem dříve zde předeslal v některém bývalém článku je nedílnou součástí nesmrtelného věčeného života, který ale také záleží na nějakém čase, který člověk věnoval, také i na jiných věcech, jenž časem snad tady dovysvětlím, protože jsem si plně vědom, že jistá věc prostě lidem vrtá hlavou či nad ní přemýšlí, ale má-li se vycházet z podstay člověka samotného, tak se zřejmě jedná o pocity, které člověk je schopen na základě jistého povznešení nad každodenní situace příimout ať již v návštěvě nějakých hostí, příppadně nečekaných telefonátů, kteréžto třeba i mohou někdy pohnout žlučí či případného příjmutí nějakých věcných darů, koneckonců vánoce jsou a darováních.

I to zde uvádím proto, že ono v souvislosti s jistým problémém se každý jak nejlépe umí dle svého nejlepšího vědomí a svědomí sahá po nějaé te záchranné páce, protože věci se nedějí pouze jen veřejně a co si budeme lhát, kolikrát někdy jsou na tom světě i takové věci, jež jaksi odporuji jistým omentálně nastaveným dalším ustanovením a pravidlům a docela klidně mohou člověka postavit do nezavíděnihodné situace , kde dotyčný zůstane na hranici rozhodnutí na kterou stranu se dát, protože co si budeme vykládat, umělci to znají kolikráte s novináři, politikové obvykle před volbami a těsně po nich a justice? Protože jsou různé věci má také svá výsostná vysoká uplatnění a koneckonců celý svět a život je také i o známostech, protože když se člověk narodí, tak prvně zná rodinu, ve školece se seznámí s dalším jistým počtem spolužáků a za ty dny v podstatě se klidně může znát s každým. každopádně vždy se člověk sám musí rozhnout na základě svého vlastního svědomí na kterou stranu se dát a vždycky se to nějak dá udělat, protože ten, jenž měl kdy co do činění s orgány činným v trestním řízení, tak jistě zná věty typu, že cokoli uděláte může být použito proti vám či jménem něčeho popřípadě jak jsem včera viděl v televizi americkou justici tedy konkrétně film POROTA, jenž zřejmě jako spousta dalších a dalších filmů byl ze 70.-90. % natočen na základě skutečných událostí či jisté události jsou zřejmě přeneseny ze života normálního, kde třeba americky soud začíná líčení svými stanovenými slovy a než dojde k samotnému líčení uzavře svou úvodní řeč slovy: BŮH CHRAŇ TUTO ZEMI ! a pak se pokračuje v nějakém tom líčení, které vlastně může kdykoli otevřít i na základě svého rozhodnutí či jinbých podnětů. problém je v tom pouze, že když se něco všeobecně ví a věci se dějí i kolem, tak potom opět bude třeba přistoupit pro přesvědčení soudu k jistému předkládání materiálních důkazů či předmětu doličných, které koneckonců i na základě moderní polcejní vyšetřovací techniky či expertízy provedené. zjistit dnes i z časovým odstupem několikaletým.

I tohle má svůj specificky význam, protože i v tom vnímání vědomí jsme poněkud v rámci jisté lidské evoluce postoupili do vyšší dimenze.

4. Svátost Biřmování ( tzv. naplnění pečeti Svatého Ducha.)

- tady bych jen řekl to, co se děje, protože i tohle souvisí s těmi někdy božsky prožitými či ulevujícími pocity či právě s tím podivným stavem a s tím dechem, přesto je to věc poněkud druhými neprokázatelná, neboť tu vnímá člověk pouze sám co by jedinec a někdy to může být i jen malý moment, kdy si připadá ak, jako by to chvíli nebyl až tak úplně on, každopádně opět to souvisí s věcmi předím a někam to vede. tedy ne zavádí, le vede, nějakým směrem. to jen proto, že nemohu být naivní, abych nebral na řetel kdo tohleto všechno může číst.

5. Svátost manželství (tzv. duchovní sjednocení manželů s Kristem)

- i to jsou věci, kteréžto na základě jistého poněkud vyššího vedení se nemohou stát každém a v rámci respektování tohoto ustanovení se týkají někoho konkrétního a také i pro nějaký další vyšší či bližší vývoj ačkoli v dnšní době, kdy díky jednání či konání poslanců se spíše lidé rozhodují žít co by samostané páry, protože už jen to pouhé vědomí, že manželé přispívají na základě jisté důvěryhodné informnace ze zcela důvěryhodných nezávislých zdrojů vyjímaje bulvární čií nedůvěryhodné zdroje, etdy ty nejznámější, do státní pokladny poněkud více, ale i to je spíše věcí názorů, protože ono je to stejné jako s tím, žekaždý tak nějak žije život dvojí. Normálně ten normální a ve svém soukromí spíše již poněkud ten královský, protože každý nějak se průběžně připravuje alespoň psychicky na budoucno, protože nikdo neví a ani politikové na záých často mylných představ, jak a co všechno doopravdy bude a co nám následující období přinese a jistotu? tu by chtěl mít každý, alespoň nějakou v této pro mnohé poněkud době spíše nejisté.

6. Svátost kněžství.

- svátost kněžství nemusí být zrovna myšlena tím, že by člověk měl být zrovna knězem, protože ani kněží jak víme kjolikráte nejsou doopravdy svatí. Kdyby byli a dodržovali jím nařízené či povinné desatero, které kolikráte druhým předkládají dennodenně stejně tak, jako policisté dennodenně ukládají: Stůjte, Jménem zákona jste zatčen, máte právo nevypovídat do příchodu vašeho advokáta neboť cokoli vyřknete může být použito proti vám, či soudcové během dne několikrát říkají: Jménem republiky ve znění zákona... a jistě by by se našlo spousta dalších, kteří prostě zcela sterotypně a automaticky tímto zatěžuji své vědomí jež potom se jim ukládá v podvědomí a v podstatě je ovlivňuje. Osobně si myslím, že v rámci jistého zcelistvění a zúplnění bytosti je knězem každý, protože kněz je od toho, aby vyslechl či naslouchal, stejně jako soudce, policista i třeba otec a matka čili rodiče ve vztahu ke svým dětem či i růuní činitelé jako poslanci, kde opozice naslouchá pozorně a pečlivě návrhům koalice a anopak a pak dojdou k nějakému shodnému společnému závěru, což zase souvisí spíše s ušima a tím jestli někdo naslouchá rád či s odporem a podobně i těm věcecm vyšším, což nemá smysl více rozpitvávat, jen momentálně vzhledem k tomu, že všichni jsme jaksi nějakou součástí duchovní obrody, tak jen takové malé nastínění věcí, podle mého poněkud adekvátních.

A ta poslední

7. Svátost nemocných ( tedy tzv. duchovní obdarování a posila pro nemocné)

- což se dá nějako vysvětlit či nastínit v různých příkladech či  situacích. Tak tedy kupříkladu, vezmem-li v potaz že usilujeme o zdraví, tedy dokonalé zdraví a že ještě nějaké negativní příznaky nemocnosti projevujeme, tak se považujeme ještě za nedoléčené a tudíž nemocné. Normálně zřejmě navštívíme obvykle lékaře, kde si postěžujeme co nás trápí načež nás lékař potrápí tím, že nám předepíše určitou látku, která nám podle něj pomůže, ale stejně si opět doma postěžujeme na to, koliko peněz jsme zase do ní museli vrazit a podobně, což asi ná moc štěstí či spokojenosti na duchu nepřináší. Ale jsou i jiné věci jež třeba dokáži potěšit, kupříkladu třeba už jen při jistém vědomí jisté možnosti jisté žaloby si ten jenž má pocit, že je vystaven jistému možnému obvinění připravuje jisté své možnosti a tak v rámci svých kruhů využívá všechny možnosti čímž se třeba může stát, že zprvu dotyčný člověk je naštvaný a pak se jeho zlost dostane do stavu kdy třeba se vážně naštve a rozhodne se jinak, respektive se obrátína jinou stranu, což dneska není nic nenormálního, koneckonců jsem toho byli i svědky v mnohých předchozích článcích či faktech, ale protože každý si buduje své další pozice, tak potom třeba si člověk řekne: Po jistém uklidnění: Kdyby... kdybych měl jet naplano tak jak mám...což by mohl a vlastně může to každý, protože již předtím někdy někdo kdysi hodně dvno říkal to, že pokud už člověk nemůže a má dost, tak ve skutečnosti může ještě z dalších 70-ti % jenom pouze vědomě ještě o tom neví.

Což třeba v přeneseném duchu do poněkud jiného dění zase děti, protože si to také čtou, tak třeba řeknou: tak...a teď se nasrala i ta hlavní sekačka. Protože ono každý si obvykle rád uklízí, pokud má rád ve věcech pořádek prvně na svém trávníčku a také dává pozor, aby zbytečný plevel mu opět nepřerostl přes hlavu. Což zase sice nepochopí jiní třeba kunshistorikové či češtináři a podobně a budou to poněkud pokládat za nesmyslné, ba ani poněkud láskou či romaticy lazení či zasažení lidé, neboť dnes se láska vyjadřovat prý písemně nemá proto, aby zůstala i nadále v domě dle jedné z tradic poněkud postarších, kdy ženy často házely pantofly a různými i jinými předměty.

Takže vzhledem k tomu, že jsem vlastně napsal to, co nutno mi dnes bylo napsat, z povonnosti královské také popřát případným čtenářům či zainteresovaným lidem poněkud spokojených a hlavně vesele prožití svátků vánočních a vánoční pohody a klidu při sledování pohádek či jiných pořadů. Případně vyjádřit svou lítost nad jistými chybami, kterých jsem si nepovšiml, i za věci, kteréžto se dějí v souvislosti s osobou či bytosti mou, leč zcela úplně jsem je nezapříčinil Já a popřát i něco pod tromečkem, protože vánoce jsou dnem dárků či jiných věcí darovaných i když pravdou je, že pokud čtou věci konkrétní osoby v trestním řízení činné, tak při nastínění některých konkrétních věcí nunto mi podotknout, že s ohledem na jiné osoby v případě jim neztížení života proti jejích vůli, respektive bez jejích svolení i zde v rámci zachování jistých blogerských kodexů o poškozování a podobně nutno zachovat jistou nejasnost jež zase poněkud aktivuje mozkové buňky k dalšímu pohybu.

Tak všem čtenářům přeji klidné a spokojené vánoce.