Už se to blíží...

Na chvíli se vracím do časů těch, o nichž jsem psal dříve, než jsem se začal věnovat PRYnCYPall.cz, než mi České Dráhy akciová společnost od 10. 6. 2012 trochu zkrátila režim dne o 4 hodiny a mně trochu trvala doba aklimatizace. Do časů, kdy Poslanecká Sněmovna Parlamentu ČR sel, svým vlastním rozhodnutím či svou nerozhodností dostala i k nevoli pana prezidenta a jiných, politicky zainteresovaných činitelů a stranických činitelů mimo Zákonnost České republiky co by právního a ústavního státu. ne, ty dny momentálně nepočítám, což mi až tak nevadí, protože ono, když se bude chtít, tak se to dá během dne opět dát do pořádku. Nějak jsem polevil, přiznávám, jelikož do konce vypršení prezidentského mandátu ještě zbývá nějaký ten čas a tak ani nevěnuji přílišnou pozornost jistým možným naivním kandidaturám a usilovnému vytváření statistik, které stejně dopadnou zcela jinak nakonec. Tedy jestli vůbec nějak dopadnou. Přesto mi potom všem přijde, že mám jeden rest, jenž nosím na duši a o kterém jsem přesvědčen, že v rámci zachycení nějakého dění se sluší o něm napsat.

Ne, nejedná se ani tak o insolventní řízení, jenž se v podstatě blíží ke konci a tento měsíc po doručení finančního obnosu jsem svých 100 % přeplatil o peníze, jenž by se mi měli vrátit, dle zpráv a informací.

A pak spadnu do jisté, řekněme lhůty nedůvěryhodností z pohledu finančních institucí či spíše ředitelů bank a jejích povlů, což mi ani tak žíly netrhá, neboť Já zase přestal věřit jim. Ono totiž, kdyby reklamy bankovních produktů byly pravdivé, tak bych si ten problém vyřešil sám tím, že bych se těm ďáblům upsal na dalších 10 let, ale oni nechtěli a nabídli mi částku, která můj problém nevyřeší.

Každopádně jsem byl tedy nucen využít zákonů a požádat justici o pomoc i přes to, že na předem stanovenou schůzku věřitelů se kromě samosoudkyně, zapisovatelky, určeného insolventního správce a mne, viníka nedostavil nikdo.

Bratr to okomentoval tehdy tak, že jsem zřejmě pro ně malá rybka, taková mřenka anebo plotice. Očko, co se sem tam třpytne ve svitu slunce a je návnadou na štiky či candáty.

Ale přesto. Prostě od exekutorů co nejdál, jak se říká. jenže mně to přijde, že tím vším děním jsem přešlápl bludný kořen a jdu opačným směrem. Tedy alespoň v tom duchu, co za ten čas se nějak vyvinul.

Vše zlé je pro něco dobré a tak člověk alespoň vidí dobře i do těch oblastí obyčejnému člověku skrytých.

Chybama se člověk učí, od toho přece ty chyb jsou, pokud chybovat je lidské a opakovaná chyba není již chybou, ale totální blbosti člověka.

Prostě je to něco jako když někdo onemocní nějakou nemocí a tak celou svou energii zaměří jen na to, aby se z ní dostal. poznamená jej to a změní mu to celý život. A v podstatě žije den ze dne tím, co bude dál. Dál jen to, co si udělá, vytvoří sám.

A tak se věnují i co by patron nad tím zákonem a těmi věcmi, jenž monarchům přísluší, tomu správcovství, protože i to lebedění neznamená to, že o něco nejevím zájem a že zapomenu. To už se asi nestane, neboť za ten čas je mozek natolik vycvičen, že ani žádný chytrý či vychytralý levičák mne nerozhodí.

Slavný chce být každý a ono tím děním, jak se kolem exekutorů a exekucí sem tam vytvoří nějaká ta chumelenice mediální to je stejně třeba brát stále jako součást nejen života, ale i té další obrody národa, kdy ani Král sám neví, kdo více věří doma v krále...

Ale prostě ono také je třeba brát i to, že každý je nějak tím svým pánem anebo i pánem, tedy bavíme-li se ne o nemocných či málomocných, ale o mocných a mocnostech.

Prostě spousta lidí má často strach z toho co a jak bude dál, navíc každý je také tak trochu zvědavý, co nám doba přinese a co by se mělo změnit. jenže každá změna často stojí další a další peníze a tak některé věci je třeba nechat při starém, koneckonců ať již stát či království, pořád je to nejvyšší exekutiva.

A tak i když pán Vrána, kolikrát byl nařčen, co by vrchní šéf nad exekutory ačkoli se vyjádřil v tisku o tom, jaké možnosti i ty nejzazší situace ještě nabízí a že stále se dá domluvit a je jen pouhou chybou lidskou, pokud toho nevyužije v pravý čas, tak i on si dělá jen svou práci. To, že se to někomu nelíbí, co už. Lidem se pořád něco nelíbí a asi se líbit nebude, pokud sami neví, co by se jim a jak mělo líbit. Kdo ví, možná,m že i s nim jsem náhodou jel ve vlaku, těžko říct, lidé jsou si často kolikrát hodně podobní. I já se pořád honím za nějakým přeludem či snem, co se mi jeví, když se tak zasním a myslím nejen na lásku, ale i na tu múzu, co mne tak po, řekněme od šestnácti, co člověk sáhl po kytaře a začal kreativně tvořit, nějaké ty sloky... či díla, děla anebo jak se to všehcno jmenuje, vyjevuje...jo láska...anebo jen chtění, touha...možná kdysi, chvilka pouhá... jsem se zase zamyslel...

Prostě pokud to neřeknou, nesdělí, jakkoliv, tak se to nikdo nedozví, chtěl jsem pokračovat relevantně.

My stále nějak udržujeme ten náš nezávisle na sobě vázaný kolektiv a informujeme se navzájem, protože věříme na pohádky a bajky.

A tak ono také je třeba oprášit Ezopa a trochu jej zmodernizovat.

Jistě nikomu netřeba více představovat bajku o Vráně a lišce a jak se nakonec lišce podařilo vloudit ten pověstný kus sýra z havranova zobáku či klofáku.

Každopádně i na základě těch vesmírných zákonů, které nějak fungují časem, protože pořád je to součást systému ať již vnímatelného jinak či nevnímatelného vůbec a všeech těch definicí a výroků o životě posmrtném, že člověk by se měl především stát zahradníkem na tomto světě a mít svou zahrádku, protože tam se mu to bude hodit.

Tak ono někdy zrána i pán Vrána, se třeba někdy rozhodne v tom svém světě a svým pohledem zhodnotí své lány s obilím a řekne si: No, tak se mi zdá, že nám to tady zase trochu zarostlo. No nic, budu muset nastartovat zase jednou sekačky. A pak se dá do práce.

Tím chci jen říct, že stále je třeba respektovat individuality člověka a že vše se odehrává na základě svobodných rozhodnutí a nic není ovlivněno, tak jak si často myslí koňové v císařských stájích.

Řekněme jen, že každý si jde svou cestou a svou pravdou a svou vírou.

Proč bych tomu nevěřil, že to není pravda, když to pravda je? Proč bych měl pochybovat sám o sobě? Proč by o sobě a o té pravdě měli pochybovat jiní, kteří v ní začal věřit, protože se sami o sobě a osobně přesvědčili, že to prostě tak je a dál o tom nemá smysl diskutovat a polemizovat.

O tom, že momentálně se parlament skládá i z nekandidujících stran a vlastně zbytečně zabírájí někteří jedinci místa dalším, tedy mandáty, na které dle informací stejně peníze nedostanou. tedy podle senátora Zdeňka, by neměli dostat. Takže se vlastně může jednat i o zneužití mandátů, začínám pár hodin před Colours of Ostrava 2012 uvažovat.

Stejně jako dění kolem lásky, protože ono pořád je to nějaká ta sledovaná cesta o čemž také svědčí sem tam nějaké ty zprávy skrze Rádio ČAS ať přímé či tak na okolo, směrované především k mé osobě ať už nějaký Zdeněk píše pro nějakou Janu ať už se konečně setká s tím Martinem či jiné vesmírné a meziplanetární božské přenosy. To také jen tak, že někdy mé ucho něco zachytí přesně, koneckonců ona Morava zase není Amerika, aby někde něco někomu či k někomu nedošlo a Česká republika je pořád jen taková malá nudle uprostřed Evropy či taková loďka s čumákem otočeným k Atlantiku.

Někdy napůl a někdy... jak za ten čas je zvykem, že vždycky když člověk na něco čeká tak se nedočká, to by musel ležet a když jde něco dělat anebo něco potřebuje, tak v tu chvíli jde to na co čekal. Potom to člověka štve a přemýšlí, pochybuje, případně uvažuje o tom, že to asi bude třeba muset zopakovat.

Což o to, pokud člověk nebere v potaz, že některé věci jsou jen jednou, ale že se také opakují, stejně tak, jako někteří lidé se nám, což je i dokázáno, vracejí do života nezávislé na sobě, snad tou energií, protože všechno je jen o energii a o dechu. O ničem jiném a v dechu je skrytá síla, třeba křehká jako víla...co se v lese vytratila... ale to už zase zavání romantikou a my v tom guláši přeci jen dnes chcem trávit chvíli s politikou či poetikou?

Poetika života... ta se vlastně týká všeho a tak je nutno časem do toho všeho zahrnout a rád?

Rád člověk může mít ledasco, třeba smařený sýr anebo párek v rohlíku, orosené pivo v těchto horkých dnech a kdo ví co všechno a koho všechno, to záleží, když záleží...

... pokračování příště a možná někde jinde, protože se mi zase do rukou či pod nos dostalo nějakého dobrého serveru a tak uvažuji o změnách, které ale zase tolik nestojí... vlastně pomalu a jistě, to je stejné, jako s tou petici, co je spíše jako souvísející odkaz či článek zde, ale už je nás 5, pořád lepší, než 1.... i když ono těžko získat pochopení a podpisy těch, jenž by šli sami proti sobě... tak zatím...