Titanic 2012 aneb historie se nejen opakuje, také inovuje (166.)

HISTORIE SE OPAKUJE !!! - Tuto větu asi v životě nejenže slyšel, ale také kolikrát vyřknul nejeden z nás. Ono proč to neopakovat i dnes, když přesně před sto léty došlo k jedné veliké tragédii, která se ale vzepsala do dějin světa. Havárie Titanicu, té nerozitné lodi, jak byla propagována před necelými sto léty bez dvou měsíců. Před sto léty TITANIC a dnes COSTA CONCORDIA, nehoda vskutku stejná, také náraz na skálu nezaznamenanou na lodních možských mapách dle kapitána. U Titanicu by se to vzhledem k době dalo připustit, ale dnes, když díky technice je zmapováno skoro vše?

Snad ano, protože je, není, může být, mohlo by  být.

Každopádně následky nejsou tak katastrofické jako při nedokonalosti lidstva či doby někdy kolem dubna 1912. Prý za to může i česká top modelka, která pokřtila láhví šampaňského navzdory pověrám lodnickým onu třináctipatrovou zaoceánskou loď.

Ach ta nešťastná třináctka, povzdechne si možná leckdo. Ale může za to top modelka, mohou za to pověry a může za to ta nešťastná třináctka, která vlastně byla znamením pátku a pak v jisté setrvačnosti lidského myšlení a přesvědčení dosáhla důsledků toho, že i třináctipatrový námořní kolos se uvelebil na bok či jen opět selhání lidského - tedy lodivodovo faktoru?

Těžko soudit, je to čerstvé a ačkoli je leden sice, tak oněch sedmnáct lidských životů z cca 4000 nic neznamená v poměru k jiným různým tragédiím. každopádně to nemění na tom faktu, že prostě se historie opakuje a možná jen to je tím, že lidé ve svých představách romantických by se chtěli vrátit do dob potopení  právě onoho TITANICU na základě těch filmů, koneckonců proč ne? Proč si to znovu nevyzkoušet ať se zase může o čem psát a o čem povídat a za dalších XY let natočit film s hollywoodským obsazením COSTA CONCORDIA?

CONCORDIA -  zvláštní to název pro loď. Ve Švýcarsku nebo Německu se tímto jménem honosí jedno slavné jezero, v Česku typ pohřebního auta, ale ať je to jak je to, tak výsledek či dopad je vlastně stejný a jistě by ani ona česká top modelka jí takto nenazvala, vždyť tam byla jen proto, aby po pár úsměvech do objektivů místních fotoreporterů svými křehkými prsty upustila onu nitku s láhvi šampaňského jež se roztříštila o bok oné lodi.

Zbytek začal až poté, kdy si lodníci řekli, že je to neštěstí, věřící svým vlastním ani ne tak pověrám, ale přesvědčením. Prostě tohleto mi nikdo nevymluví stejně jako s věcmi souvisejícími ohledně dávnější železniční tragédie ve Studénce při nárazu vlaku Intercity do hroutícího se nedostavěného či rozestavěného mostu, která se ještě nyní řeší.

Vždycky se děje či stává každému to, v co věří a o čem je přesvědčen i když to sebou sem tam vezme na svědomí i poněkud nevinné či metafyzicky a myšlenkově osoby tzv. nezúčastněné, ale kdo ví, každopádně v dnešní době náraz na skálu bez jakékoliv silné bouře je spíše k zamyšlení než k vzetí v potaz.

Politická česká loď naráží na skálu i v tento 9. den tzv. INTERREGNA, ale o tom se moc nechci zmiňovat, jen tak letmo, aby to nevypadlo z kontextu dějin Země České v tento světově tragický den, protože jsou lidé a jsou lidé a o politických soutěžích život zase až tak není i když má velice silný dopad na životy běžné. Vlastně politika ani tak né, jako spíše jen další lidé z nichž každý má šanci se i v tento den kdykoli rozhodnout a změnit nejen své přesvědčení či smýšlení a ubrat se tím směrem správným když již cca dvě třetiny české populace si něco přeje, chce, případně má o něco zájem a k tomu má další lidi, jež na základě svého slibu by takto měli či mohli jednat, protože svoboda rozhodnutí nikdy nikoho ještě nikterak neomezovala a každý má právo výběru. Ti jež jsou jinými určení k vykonávání jistých dalších věcí a díky nimž se ti jiní mohou ptát: Proč když něco chceme, přejeme, tak se to neděje?

Ani vlastně při té skutečností, že se stále dějí věci jak tragické, tak i povzbuzující nevím co bych řekl kdyby

se předemnou zničeho nic objevila nějaká tá víla a zeptala se mne: " V co vlastně věříš?" jestli bych Jí odpověděl: " No v ironii Osudu." anebo " No, věřím v ironii osudů." protože osobně si myslím, že výsledek výjde na stejno.

Každopádně řekněme, že i při těchto událostech, ať již charakteru českého či evropského se  sem tam stane něco pozitivního i mně. Třeba to, že mi prostě napíše ať už přes facebook anebo zavolá jeden starý známý a zeptá se mne: " Nechceš se stát redaktorem mých stránek www.pryncypall.cz ? "

" Chci, to bych rád." odpovím mu po jisté slovní konfrontaci o to, co a jak píši a udávám tempu běhů událostí i na facebooku.

... Prostě jsou věci a věci, pořád se něco děje, ale zachyť to všechno... říkám si, zcela nevědíc toho, co by tomu řekli jiní. Třeba ti, kteří zase jiným říkají momentálně něco jiného ač by  v podstatě již neměli či nemuseli, ale je to jejich věc. Sami jsou strůjci svých osudů a buď o věcech ještě neví anebo jen dělají že neví a stále se snaží prolomit něco s čím již stejně nehnou.