Tak trochu sedmým smyslem - 2/1.

...Probral jsem se.Probral jsem se ze všeho.Probral jsem se ze svých snů a iluzí a probral jsem se i ze svých plánů.někdy,prostě jednoho dne probudil jsem se k ránu a bylo mi to jasné.Vlastně jsem se probral ze ŽIVOTA.Zjistil jsem,že člověk si spoustu starostí přidává sám,tedy pokud výjmu z celého kontextu naši politickou scénu. Baví mně se bavit o lidech,pozorovat j a tak.Sledovat co dělají,co říkají a jestli nakonec doopravdy splní to co řeknou.Ano,druhý se může cítit nějak závazně,ale stejně kolikráte to samé chce po někom kolem sebe. Prostě to tak je a slova?Ty by neměly jít jen tak do větru,jak se říká. Stejně jako každý člověk mám ještě stále zájem o nějaké to dění.Aktuální dění a někdy ani nevím proč,protože mně osobně je to celkem fuk.Není,ale za jistých okolností by mí to mohlo být zcela fuk a lhostejné.Byl bych šťasten.Doopravdy šťasten.Žil bych si bezstarostným životem.věděl bych totiž,že nemusím se trápit běžnými starostmi,které mají snad skoro všichni lidé.

Někde se zavřít a mít klid.Nejlépe někde na horách,ono to stejně možná jednou tak nějak dopadne.Zdálo se mi kdysi o tom.

Jo,prostě jsem měl jednou sen.Ne ledajaký a vím,nezávisle na veškerých věcech co se udály či napsaly během posledních tří let.od té doby,kdy jedna krásná,tedy asi krásná,protože ono přes internet jsou možné všelijaké podvody si přála ŠTĚSTÍ.

Ale měl jsem prostě sen a když tak nějak před mýma očima se mi pospojovala celá ta mozaika všech střepů,když to zapadlo všechno celé do sebe,tak jsem si ty sny vybavil.Vlastně to bylo tenkrát podnícené nějakou SMSkou: Prý ať se mi zdají sny o nás dvou!!!

jak romantické by to bylo,kdyby předtím nebylo to co bylo,což v ten moment akorát tak už vyvolá zlost,když je předem jasné že někdo někoho tahá za fusekli anebo za nos.Jo,to bylo tenkrát,mezitím se mi změnil pohled na spoustu věcí i na to dění,takové to přízemní,pozemské...ale kdo ví či mohl vědět do té doby co se všechno odehraje.

tenkráte myslím nikdo a i tohle je dnes už jinak,protože jsme někde na špici toho,tedy jen těch pár,koho stále mám na mysli,co si vlastně buďto řídí svůj osud a ví,tam uvnitř sebe ví,stejně jako Já,že pokud budou chtít být šťastní či naplnění,necítit smutek,žít  bez výčitek a to jak vůči druhému tak především vůči sobě za to,co mohli a co neudělali,protože vědí že dlouhodobé výčitky zase mohou přivolat něco,co nechtějí či si nepřejí,že vlastně záleží jenom na nich.A je pár,které už to beztak přestalo bavit či to nevydrželi a našli si své vlastní ŠTĚSTÍ jinde,kdo ví...Však jsou i takoví,kteří stále ještě z nějakých sobě známých taktických důvodů vyčkávají.A tak se mi zdá,že každý tak trochu na něco pořád čekáme.každý na něco a každý na něco jiného,což mi připomíná,jedno lidské staré rčení:

TO JE ČEKÁNÍ JAKO NA SMRT.... no taky jsem čekal,nedočkal se,také jsem psal,že pokud se my dva uvidíme tak to bude leda tak na onom světě a hle...přišla SMRT a jak přišla,tak odešla..prostě na některý ženský se fakt čeká celou věčnost a věřím a Bůh mi jistě dá za pravdu,že to tak je...

Naštěstí vlastně už se nacházíme na tom onom světě či přímo v něm a žijeme na anebo ve věčnosti.

Já vím,možná si někdo řekne,že je to ostuda,ale i v nebi či v pekle mohou mít sem tak z ostudy ...

Potom se do toho zamotalo pár jiných okolností,nějaké ty změny...třeba design a název jednoho zcela bleděmodrého blogu,který jistě musel zcela zákonitě spoustu lidí nevšímajících si detailů zmást,ale pořád je to jenom a jen jeden stále píšící se příběh,který pořád prostě někam vede a pokračuje.

Tak jak mně to nedávno jednou řekla Eva,že ŽIVOT JE CESTA i když to možná myslela nějak jinak ze své stránky,ale každý máme před sebou nějakou tu cestu.Někdo ji neví či si ji neuvědomuje a někdo ví.

Já jen vím,že prostě existuje nějaká ta cesta vinoucí se někam do hor.nevím jestli je klikatá anebo klickatá,ale zpívá se o ní či spíše zpívalo se.Tou kráčím,mám ji někde uloženou ve svém podvědomí a vím že mně vede tam a že tam někdy mohu skončit.Mohu anebo také ne.

To že bych tam náhodou neskončil však už nestane se mou vinou,ale někoho jiného.

Pokud tam neskončím nevadí mi to.nemusím.nemusím a vím to,že se tak stát nemusí,protože to nezáleží pouze a jenom na mně,nýbrž na těch,dejme tomu různých okolnostech.

Ony ve své podstatě všechna ta slova jsou osudem,jestli má,mnou dávno psaná,jestli ta řečená někým zcela neznámým,kdysi nezanámým či..vlastně kýmkoliv jakkoliv vyslovena...tak prostě pořád platí a mají smysl.Mnohem vyšší než se komukoliv může zdát.

Nerozčiluje mne to,jsem v klidu i přesto,že asi vím,že moc času mi nezbývá.

Ne,nezbývá,vždyť vím,že se mi o tom zdálo a že mé sny nebyly,tedy ty některé zase až tak praštěné jako kterékoliv jiné,co se zdály někdy mezitím.

Od té doby,kdy bleděmodrý deník se změnil v řeku,kdy všichni vlastně pluli nějakou vlnou lásky i když bez lásky a vlastně také bez lásky psanou,protože láska,ta jen bolesti dokáže působit,ale pluli v tom jak úhoři,tak si jistě každý prožil to své světlo či chvíli poblouznění či to své nějaké vnitřní zklamání a podobně.

Jenže spousta lidí ani netuší,co se vlastně všechno dá postíhat v nějakém tom čase a pomoci internetu,radia a vůbec veškerých těch komunikačních možností a příležitostí,které když někdo chce a má důvod,tak je prostě využije.Kdo chce ano a kdo ne,tak ne.

Že vlastně nakonec se jedna pouze o takovou zvláštní společenskou hru ŽIVOTA a LÁSKY či jak jsme to kdysi nazvali...něco jako JUMANJI anebo ČLOVĚČE,NEZLOB SE !!!,ačkoliv jsme sami nevěděli co vše přijde,vždyť každý máme své nějaké ty životy a měli do té doby,než se nám nějak zastavil čas.Každý měl nějaké ty své problémy,které si snad vyřešil a někdo si pořád řeší nějak své problémy a někomu už to je třeba v celku jedno.

Jo,takový je život a v něm jak všichni víme i přesto,že za jistých okolností by mohlo být,není či nebývá nic jednoduché,ale pořád jde pouze o to,najít si na té životní šachovnici nějaké to své místo na slunci či pod sluncem anebo jak se to často říká.

Myslím si,že komukoliv bylo v životě někdy nějak blbě a tak nějak si pokaždé zvedal náladu hudbou,jakoukoliv i Já,co bych lhal,protože ono ne všechno vždy vycházelo přesně podle toho,jak jsem si či bych si přál a to i přesto,že si každý říká,že KAŽDÝ JE SVÝM PÁNEM SÁM či JAKÝ SI TO ČLOVĚK UDĚLÁ TAKOVÝ TO MÁ.

NA ROZDÍL OD JINÝCH JSEM SE TENKRÁT ZARAZIL A NĚJAK JSEM PŘESTAL POSLOUCHAT HUDBU ZAHRANIČNÍ,nejenom proto,že textům moc nerozumím,ale spíše proto,že pocházím ze země české,bydlím v ní prostě,a uvědomil jsem si vyšší význam spousty slov a potom ještě také i jiné věci.

A o nich možná někdy jindy....možná....

Raději možná,to je totiž lepší než slibovat hory doly a pak skutek utek.

Nejsem přeci politik.Nechtěl bych jim ani být,přestože se to tam hemží spoustou prachů,ale nechtěl bych se dožít toho,že bych jako ti noví,kteří tam jdou z nějakým čestným a poctivým úmyslem po čase budou semleti těmi,kteří...kteří tam jen rýžujou a věřím tomu,že žádný člověk není až tak odolný tvor,aby neodolal.

No nic..zase mi to pěkně mele z cesty a tak jdu raději spát.

Tak zatím...protože se mi tak nějak zdá,že jsem dokouřil.