Štěstí: Co tak ženám svědčí asi...(Döch of Time act.37)

...tak trochu strach,nevypadnout z vlaku...slzy na řasách či jen kapky zpod oblaků zachumlaní do povlaku... jenže ono to nějak začalo...protože to čteš a taky se improvizovalo a vyvíjelo a bralo se odevšad odkad se dalo..proč?..protože to bylo jiný vedení vyšší..tak jako Ty víš,že něco děláš ať s tím jiní nesouhlasí či dívají se podivně,tak víš,tam někde v sobě,že je to správné,že to cítíš a proto to děláš...takže kdYby vše bylo předtím,tak jak je nyní,bylo by to jinak,ale protože vše kdysi bylo jinak než je nyní,tak je to prostě tak...a zase...

Přes hory,přes lesy
přes města či paneláky
Zahrej pro Leničku
i okolní komtesy
Nechť radost mají taky.
Možná trochu naivní,
však život je jak koleje,
a my jen tam a sem jezdícími vlaky
než se mléko rozleje.
Přes lesy a a přes hory
Lence Matti Vuori

Co tak ŽENÁM svědčí asi?

Zájem,láska,hladit vlasy...

fénu vítr,sem tam blesk...

tedy Vojnuše

(Vladivojna La Chia),

když sem tam chodí jak kometa žhavá

a ujišťuje se jen jestli pořád Ona je ta pravá

a sem tam zase jako tělo bez duše

říkala,

že když jednou ptal jsem se Jí k ránu,

než vylezla z celofánu:

Jak či do čeho se balí hvězdy?

Neznám to,jelikož hvězdy bývaj rohaté

a Ona?

Že prý hvězdy se nebalí,

že prý jím souzený je lesk.

Že prej musí zářit,

dodala hned na to konto.

No Já jí,že zřejmě to chápu

a že potřebuji jistý obal,

něco,

jako když nábytek potřebuje honem PRONTO.

U Ní je to zřejmě tak,že se taky asi jako každá jiná sem tam zasní,

leč jednou Její Já řeklo,přálo si,dělo...

tedy než pocítit šlo její tělo:

něco jako vnitřní hlas.

Hlas vnitřní

či jen

bříšní...

Prosím,vlož Mne také do svých básní...

tenkrát netušila ještě,že dá se být

jak motýli dva jasní,

co tím létem nebo letem jenom zkrásní.

Vždycky,když si jen tak zabásním Leni,tak zapomenu co jsem chtěl důležitého vlastně...

to je jak ten Míša Kocáb při Koncertu na oslavu odchodu sovětských vojsk, při jedné písničce,kde šlo na představování Pražského Výběru..taky chtěl něco říct a vyšlo z něj jen : Co jsem to vlastně chtěl? anebo tak nějak...

Jen nastínit jsem chtěl,či spíše doplnit,jelikož kdo ví,jestli jiní ví,z kolika věcí a obalů se lidské tělo skládá a z kolika kousku Já...a to vlastně v tom stavu co se týká jakoby Mne,že přemýšlíš nad tím,a spojuješ si jisté věci se mnou,se vlastně týká i tebe hned a proto se Ti zdá,jako že v jistém sledu i ta hudba jež je kulisou či jakoby kulisou tak nějak zapadá do celého kontextu.Někdy to jde prostě samo...

Ale ono vlastně funguje to tak,

že řekneš si či něco z Tebe...

pocit či to vnitřně,hlasité ač jakoby říkáš to sobě či jen ve skutečnosti v sobě

vlastně jen..Ale Já Tě vážně..či Já to myslím vážně,na mou duši.

A v tu chvíli na Svém těle,přesně tam cítím jistý tlak.

Prostě taková jistá neviditelná síla,tak jež nás spojuje,prostě je to nějak tak...

Já jen,že prostě dneska je to nějak tak,

jsou totiž věci taková,

jak kolikrát říká i ten nejzarytější a neautoritatuvnější člověk,

že PŘES TO NEJEDE VLAK...

Já neříkám nic,

vím jak to je,

prostě vím jen,že existuje něco víc.

Vlastně to jen říkám,že kolikrát i Tobě se mohou zdát věci divné,tedy ještě jinačí i když si stejná,ale na sobě můžeš cítit něco jiného.Víš svět,ten náš je spíše více mystický,stejní jsme asi všichni,jen někdy zdá se,že jakobychom tváře měli plastický.Ono totiž,než bys k tomu došla,zas proteklo by v řece vody a Já říkám,že času tratit,největší je škody a vím proč to říkám.Vždycky je důležité vědomí.Vědět a mít jistotu,že to tak je.

To je jako když přemýšlíš či se podivuješ nad mým úspěchem či tzv.jiným renomé.

ÚSPĚCH...Já jej prožívám asi nějak tak. Teď jsme Já a TY a ten dech mezi náma a s ním spojeno i vnímání tzv.možná ani ne šestým smyslem,ale daleko vyšším a tak nelze zastírat či když člověk něco jistě ví a hlavně ví,že vlastně je to tzv.konečná a vše se odvíjíí od toho co podnikne anebo i od toho co nepodnikne anebo se může či by se mohlo odvíjet dál,protože normálně jsme už za konečnou a za konečnou je prostor nekonečna,tak nemá smysl lhát si sobě,tedy sám sobě,protože od toho se zase odvíjí vzájemně další pocity a nálady apod.

Takže vím,že to píšu a věnuji,vlastně vše co dělám,věnuji Tobě dalo by se říct,když ne,že žiji nyní Tebou a věřím,že vlastně je to i obráceně a také i to,co to znamená potom,ale je-li ta vyšší láska taková,tak prostě píšu to Tobě,protože chci a šťastný jsem,když si to přečteš,už to je úspěch a zbytek..to je tak něco navíc,bych řekl..vlastně je to stejné asi jako když Ty jsi začínala s muzikou a přišel někdo z Tvých rodičů,pošlapal Ti na statisíce skandujících fanoušků před Tebou a řekl,že Ti to jde a že zpíváš pěkně a jestli Tě mouchy ne to...tak že z Tebe něco bude.

Víš,ty sice něco říáš,druzí se tomu smějí,ale sami neví,že vlastně...IMAGINACI NEBOLI OBRAZOTVORNOSTI NELZE ZESTRUČNIT NA POUHOU PŘEDNOST DĚTÍ,KTERÁ UŽ DOSPĚLÝM JAKSIK NEPŘINÁLEŽÍ - VE SKUTEČNOSTI PŮSOBÍ NEUSTÁLE JAKO ROZPOZNATELNÁ A NESMÍRNÁ ČI VESMÍRNÁ SÍLA...JE VYSOCE PRAVDĚPODOBNÉ,ŽE BUDOUCÍ,TEDY NYNĚJŠÍ CHÁPÁNÍ SVĚTA,PROTOŽE TO JE VĚTA STARÁ TAK DVACET LET,BUDE OBSAHOVAT SJEDNOCUJÍCÍ PRINCIP EXISTENCE VŠECH ŽIVÝCH I NEŽIVÝCH OBJEKTŮ.

ZEMĚ BUDE POVAŽOVÁNA ZA JEDINÝ CELISTVÝ ORGANISMUS A SCHOPNOSTI LIDSKÉ MYSLI- LÁSKA,PŘEDSTAVIVOST,OBRAZOTVORNOST-BUDOU DO TOHOTO OBRAZU VČLENĚNY JAKO JEDNOZNAČNÉ A POZITIVNÍ PRVKY TVORBY...

Tedy jen pokud náhodou máš pocit,že jsi jako pětileté děcko,tak Tě mohu plně,klidně a pevně ujistit,že je to v pořádku a že v tom zase až tak sama nejsi...to jen tak mimochodem,protože to má i své další protože...s tím pětiletým děckem,jak se kolikrát říká či spíše nadává anebo vyčítá..je to asi nějak tak...

A tak nevím tedy co tam nedávno někde v Peci pod Sněžkou dělali,že tam měli v létě zcela v kontextu se Sybilliným proroctvím o Zemi ČESKÉ...nasněžíno...že by to byl Krakonoš?

SNAD TÍM NECHTĚL ŘÍCI..NECHOĎTE SEM..TADY JE PROSTĚ KRAKONOŠOVO...prostě každé hory mají tak nějak své vládce,když na věc přijde a už ne jen v pohádkách.

Přes hory,přes lesy

přes města či paneláky

Zahrej pro Leničku

i okolní komtesy

Nechť radost mají taky.

Možná trochu naivní,

však život je jak koleje,

a my jen tam a sem jezdícími vlaky

než se mléko rozleje.

Přes lesy a a přes hory

Lence Ha. ...

jen Její Přítel _{(Matti Vuori)}

Ono sice čteš si slova o ŠTĚSTÍ o tom co kdo něco  chtěl,věci týkající se Tebe,pobrané z informací o  Tobě známých či těch,jež jsi sama do éteru dala a  pak jsou věci,které prostě jak se říká jsou určitě a  nejsou vidět a Ty dál by sis něco více přála... víš jak  je to,znáš přeci ženský,když přijde láska či  zamilování a ví se či jen chce se něco více...anebo  také jen prostě si žena řekne:" Hmm..tak to je teda  informace pro mně..no ale..."...ale co když má žena  dítě,tak její přirozená povaha je..kdyby tak třeba  tady dal to a to znamení,protože ono..přichází  dilema fičet rovnou do Librexu vedle Divadla či  někdo jiný do jiného knihkupectví z těch,jež to čtou  a případně je to nějak zaujme a uvalit hnedle za to  přes tři stovky ale mít to anebo si o to říct,tak jako  když přihasíš ráno do obchodu s pultovým prodejem  a :Prosím,čím vám mohu posloužit? " no přála bych  si  ..hmmm..dejte mi....a máte to čerstvé?...Víte  co,dejte  mi jedno mléko,deset rohlíků a něco...no  tam ten..je  kafe jsem zapomněla...no to vypadá  hezky..co to  je?...To je šampón...hmm..a mohla  bych vyzkoušet  jak voní?...skvělé tak ten si vezmu  taky a ještě mi k  tomu přidejte papírové  kapesníčky,zubní  pastu....kolik to dělá?...€€€...=o/

anebo si to jen v té knize někde cestou vyhledat a  zapamatovat si to,než to cestou zase se  zapomene...

a pak  jsou věci,které na základě těch Tvých  věcí,krom  toho,že ten svět je plný informací se zase  vytvoří  jiné informace,ale Ty Já nevybírám,sám mám  co  dělat s tím,co se kde povídá o Mně či když někdo  jiný ve jménu lásky zneužívá lásky či jen někdo  hovoří za mně,dávno vím jak to chodí a proto někdy  mne to nebaví a také štve,jsem šťasten  každopádně za ten stav,jelikož vím,že i Ty sama  víš,že jestli to je či jen bylo,tak ať tak či tak to k  něčemu prospělo...jenže důležité je to co bude  dál...a ono není důležité čemu se člověk věnuje  tam,kde jsme nějak spolu začli komunikovat,protože  ono taky to tak nemusí být anebo až za někdy  hodně a hodně dlouho...jsou to jenom prostě slova  pouhá...to hlavní co je..je a vládne nyní světem je  jen...moje a Tvoje...