Šťědrý den s Bílou paní a vánočním štěstí

Už se zdálo,že ta kouzelná vánoční noc bude bez sněhu,ale kdepak,zničehonic  z nebe se snáší sněhové vločky. "Houšť jen houšť." říkám si v duchu,když absolvuji noční procházku Pardubicemi za tou atmosférou. První vánoce strávené jinde.V jiném městě.Co mi nabídne?Co se zde naskýtá? Klouzavou chůzí v teniskách po zledovatělých dlažebních kostkách si to mažu tím skorosněhem na otevřený Pardubický zámek.Ten den výjmečně pro místní otevřený do půlnoci zdarma. Jít ŠTĚSTĚNU VRTKAVOU si pohladit,toť můj cíl a také,abych pár fotek bych si ulovil.

Pernštejnské náměstí na mne působí opravdu tím pravým kouzelným dojmem.Míjím dřevěné městečko sestavené z různých malých stánků.Ty hloučky lidí s kouřícími kelímky z nichž se vzduchem line líbezná vůně svařeného vína či horké medoviny.Prostě sladké vánoce ve městě perníku.

Přes ulici Svaté Anežky České je to už do zámku kousíček.

"V Ostravě možná také něco podobného je,ale když je to tam všechno tak hodně z ruky a v ten Štědrovečerní den zpátky nic nejede,tak kam by se člověk štráchal,když jsou to svátky hlavně klidu."

Procházím tím zámkem.Nevyznám se v něm sice,ale hledám Rytířský sál.nedávno mi kastelánka říkala,že tam je ta ŠTĚSTĚNA,kterou si lidé chodí hladit a dotýkat se jí.

Někdy se Štěstěna dotkne člověka a jindy člověk musí vážit cestu za ní.Třeba bláznivé,ale věřím tomu.Přece nelze pořád po někom něco chtít a myslet si,že všechno prostě je jenom tak.Znám ten svět duchovní.Dávno jej moc dobře znám a vím,že bez toho aniž by člověk něco obětoval nemůže být služby.Zadarmo nic není i když se to zdá.I pár kroků stačí,jako oběť.

Mnohým lidem tohleto nic neříká.nezdržuji se příliš tam,kde je výstava skla,panenek,sbírka pohlednic a betlémů i když jsou krásné.O to více mne berou ty věci starodávné.Vystavené zbraně,kordy,meče,houfnice,rytířské brnění a to vše podmaněné renesanční dobovou hudbou,která se nese odněkud ze schovaných reproduktorů.mezitím si tam někteří střílí z vystavených kalašnikovů a jiných samopalů z II.světové války.Prostě taková všehochuť.

Konečně ji nacházím.Tak to je ona.Potvůrka přelétavá,kterou také je jednoduché urazit.Snad.

Ale co by člověk neudělal pro štěstí a tak jsem si na ni sáh,prvně pravou a poté levou dlaní,prostě držet štěstí pevně v rukou.Dá se to a dokonce se mi zdá,že mé dlaně sílí.nějakou tou energií.Vím jakou a mohu jí věřit.Funguje to a jde to cítit fyzicky.

Stačilo a ještě trochu bloumám po zámku.Chtěl jsem jen vychutnat si tu chvíli a hned jít zpět domů.

Cestou zpět vnímám jak lidé kdysi byli malí.menšího vzrůstu,ale Já mám to štěstí,že oproti jiným nemusím sklánět hlavu,když procházím těmi nižšími dveřními otvory.

Ještě pár fotek.Venku se docela ochladilo.Přituhlo.

Ještě mne to nutí jít k hradbám a jak tam tak stojím cítím jakoby mně do nohou vešly další síly.jakoby se podemnou země hnula.Opět vím co to je a tak mne to neděsí a ani nemusím moc zavírat oči,aby se mi něco zdálo.Pojednou vidím bílou paní jak si to šine po hradbách.Je to fakt anebo je to pouhé zdání?

Nevím,možná je to jen součást duchovna.Něco z kdysi,snad z naších životů minulých.Nevím anebo vlastně vím odkud se ty obrazy jeví.Dokážu si to v hlavě vysvětlit aniž bych byl blázen anebo lepší je být pro druhé blázném,protože blázni vědí víc.

Ne,teď ještě nejsem bláznem.Bláznem se stanu až druzí to teprve budou číst,ale Já už zase pro změnu budu jinde.Tím stoprocentně jsem si jist.

Ještě chvíli stojím na náměstí a snažím se absorbovat kouska té atmosféry jež se před půlnocí vyskytla na Pernštějnském náměstí.

Je to krása.Vážně kouzelné vánoce.Nevím jak jiní,ale Já je mám.

Já je mám a snad věřím že ne sám.